Pro Skunk Anansie byla poslední léta sakra těžká doba, a nejen proto, že album z roku 2016 „Anarchytecture“ nezaznamenalo úspěch, jaký se očekával. Přišli navíc o dlouholetého manažera, a basista Richard „Cass“ Lewis a bubeník Mark Richardson onemocněli rakovinou, z níž se v současné době (snad úspěšně) doléčují. V tomto světle se skutečnost, že se jim v tomto tisíciletí nepodařilo vyprodukovat globální hit, zdála podružná a otazník visel nad kapelou ještě větší než v době, kdy se po nejlepší desce „Post Orgasmic Chill“ rozpadala a znovu dávala dohromady. Tentokrát bylo všechno jiné, vůle pokračovat byla o to silnější, oč nemoc oběma členům ubírala sil. Jediným světlým okamžikem posledních let zůstává 7. únor 2023, kdy zpěvačka Skin dostala na královském hradě Windsor Řád britského impéria od krále Karla III.
Možná i proto „The Painful Truth“ nemohla znít stejně jako bouřlivé nahrávky, ať už výbušný debut „Paranoid & Sunburnt“ nebo hvězdná dvojice „Stoosh“ a „Post Orgasmic ChilL. Dnes ani neplatí pojmenování stylu, který Skin nazvala klitoris rock, protože doba postoupila, členům kapely je přes padesát a už dávno nejsou stejné osobnosti jako před třiceti lety. Je to pochopitelné a i fanoušek, který by chtěl nové „Stoosh“, tohle dokáže pochopit. Producent Dave Sitek, jinak kytarista amerických indierockerů TV On The Radio, trval na tom, aby Skunk Anansie zapomněli na to, co dělali v devadesátých letech, jaká rocková energie je tehdy poháněla a vytvořili album z jiného těsta. „The Painful Truth“ zní až na výjimky jinak, než dosavadní tvorba britské čtveřice. Poslech není zcela jednoduchý, ale ukazuje, že takový krok nepostrádá logiku.
Velký hit nehledejte ani na „The Painfull Truth“, o schopnost napsat něco tak pulzujícího jako „All I Want“ nebo „Charlie Big Potato“ Skunk Anansie jako kdyby přišli. Úvodní „An Artist Is An Artist“ skladbou tohoto typu není, v rámci nové desky i novodobější tvorby Skunk Anansie plní roli nejotravnější skladby, která na následný poslech navnadit nedokáže. Zbytek alba je o něčem jiném, i když s ním mohou mít staří fanoušci kapely trochu problém. Neobsahuje přímočarý a hard rockově vytvrzený materiál, jak bývalo u Skunk Anansie zvykem, kapela mnohem více experimentuje s elektronikou, dubstepem a taneční hudbou, která ve výsledku dává poněkud pochmurnější ráz. Za současné situace by se optimistická a roztančená deska stejně čekat nedala.
Dobře ji charakterizuje „Lost And Found“, která má temnější atmosféru, snad až trochu do Depeche Mode, či „This Is Not Your Life“, electro popový kus, v němž kytary ztichnou a ustoupí do pozadí ve prospěch samplů a elektroniky. Když se v „Shame“ Skin vyznává z dětských let plných lásky i bolesti, je to jeden z nejsilnějších okamžiků, navíc při vědomí, že se zpěvačka dostává do věku, kdy se člověk ohlíží zpět a rekapituluje. Kytarovější ráz album nabere s „Cheers“ a „Shoulda Bee You“, ale jde jen o ojedinělý pohled do minulosti. „Animal“ je zatěžkaný elektronický kus a „Fell In Love With A Girl“ je jednou z mála pozitivně znějících tanečních skladeb, která jako kdyby neměla do konceptu alba zapadnout. Mnohem hlubší prožitek slibuje osobní zpověď „Meltdown“, postavená hlavně na hlasu ústřední postavy, který dostává až magický rozměr.
Pro příznivce kapely album může představovat tvrdý oříšek, Skunk Anansie jsou na něm jiní. Je to dané prožitými zkušenostmi, ale i procesem stárnutí, který se jim vyhnout nemohl. I nová tvář kapele sluší a otevírá bránu do etapy, která je zatím zahalena tajemstvím.
|