Annihilator je v současné době u ledu a ke smutku fanoušků hlavní tvůrčí mozek Jeff Waters nejeví prakticky žádný zájem vrátit tuto legendu technického thrash metalu zpět mezi živé. Posledním dílem pod starou značkou byla v roce 2022 nevydařená deska „Metal II“, která se současnou tvorbou páně Waterse nesla jednu zajímavou spojnici. Obsahovala coververzi „Romeo Delight“ od Van Halen, což jako kdyby předurčilo Amerikan Kaos, projektu, s nímž si Waters pohrával delší dobu. Jako kdyby thrashové škatulce odrostl a vracel se do adolescentských let, kdy miloval Van Halen, ale i Kiss, Mötley Crüe, Aerosmith nebo Cheap Trick. A tyhle vlivy byly směrodatné pro debutovou desku, která fanoušky Annihilator natolik zaskočila, že dodnes ti nejskalnější nevěří, že by Waters byl schopen natočit v zásadě hard rockovou desku, na níž není ani stopa po práci s Annihilator. Jeff se tomu směje, protože dávno ví, že hranice v hudbě jsou jen pomyslné a sám je v minulosti překračoval, jak se mu zlíbilo. I slavná balada „Phoenix Rising“ z dvaadevadesátého měla mnohem blíž k Bon Jovi či Whitesnake než ke Slayer.

Oproti debutové desce Amerikan Kaos udělal Waters několik zásadních změn. Především vyměnil zpěváka, Chandlera Mogela nahradil Watersův starý známý Stu Block, který nazpíval i poslední album Annihilator. Zapotřebí nebylo ani služeb bubeníka Briana Tichyho, bicí nástroje obstaral principál pomocí automatu, což je jeden z kamenů úrazu nové desky, díky kterému trpí zejména razance zvuku. Waterse lze pochválit za to, že opět dokázal vytvořit několik dobrých věcí, jakýchsi současných hard rockových hymnusů, které tolik neparazitují na tvorbě Van Halen, jak tomu bylo v případě debutové desky, a které dokáží vyvážit slabé skladby, které se na „All That Jive“ objevují také. Lze konstatovat, že pozitiva převažují a novinka je deska, která se poslouchá dobře a nenuceně.

Není to žádné ultimátní dílo staromilského hard rocku, svým vzorů Waters znovu konkurovat nedokáže, ale jeho návrat do sedmdesátých let, odstartovaný velmi slušnou, energickou skladbou „State Of Emergency“, je uvěřitelný a v žánru kvalitativně dostačující. Potěší v ní klávesové pasáže Boba Katsionise (ex-Firewind) ve stylu space rocku. Když roztančená „If The Shoe Fits“ připomene švédské The Night Flight Orchestra, pomyslíte si, že se Waters možná definitivně zbláznil, ovšem ono to funguje. Spojení s Blockem, na které se původně hledělo skrz prsty, není od věci, hlavní dvojice zejména v první polovině desky sází velmi slušné (i když na druhou stranu nijak objevné) věci. Důkazem je van halenovská „Thrillseeker“, trochu složitější „I`m Sorry“ (má však velmi silný refrén) a „Skin Deep“, která těží z minimalismu AC/DC.

Vrcholem alba se zdá být „My Sweet Vampire“, více tanečnější, trochu swingující kus, kam Waters umístil velmi zapamatovatelný refrén, jenž skladbě dokáže dát až stadionové parametry. Od následující „My Angie“ se deska začne trochu kazit, je znát, že vinou slabé produkce se lepší věci úmyslně dávalyi na začátek desky, protože „Take Me Back“ a „8675309 Jenny“ fungují pouze jako výplň místa, jelikož velké ambice nevykazují. Zajímavě zní „Break Out“, v níž Block sahá k rejstříkům, které mu zůstávají ve zbytku desky zapovězené a místy svým hlasem evokuje Mikea Pattona z Faith No More, rozpoložením a náladou (ve slokách) jde Waters hudebně po stopách Red Hot Chili Peppers. Album uzavírá slušná „My Dad“, ve které Block znovu ukazuje široký rejstřík a v začátku skladby zní jako Meat Loaf, čemuž je podřízena trochu teatrální struktura skladby.

Druhý díl zamýšlené trilogie Amerikan Kaos se od první odlišuje, ale už nemá efekt překvapení, jako když posluchač nechápavě civěl na to, že si Jeff Waters hraje na Eddieho Van Halena. Vlivy pasadenské čtveřice už nejsou tak výrazné jako loni, přesto hard rockový duch konceptu je určující. Jen je trochu variabilnější, ač skladbově mírně slabší.

FB AMERICAN KAOS

YouTube ukázka - State Of Emergency

Seznam skladeb:
1. State Of Emergency
2. If The Shoe Fits
3. Thrillseeker
4. I`m Sorry
5. Skin Deep
6. My Sweet Vampire
7. My Angie
8. Take Me Back
9. 8675308 Jenny
10. Break Out
11. My Dad

Sestava:
Stu Block - zpěv
Jeff Waters - kytara, baskytara, programování bících
Bob Katsionis - klávesy

Rok vydání: 2025
Čas: 46:48
Label: Metal Department
Země: Kanada
Žánr: hard rock

Diskografie:
2024 - Armageddon Boogie
2025 - All That Jive

Související články

Foto: archiv kapely