Kalifornští Niviane vydali na přelomu letošní zimy a jara nové album „Queens Of Phantoms“. Jako určitý signál toho, že za sebou nemají historii, jež by je katapultovala k dobytí metalového trůnu (byť jen žánrově omezeného na americký power metal), lze považovat fakt, že každé album vyšlo u jiného vydavatele. A i když se s prvním singlem „12 BC Legions“, vydaným na konci loňského roku, vydatně blesklo na lepší časy, nejspíš na ně nedojde – byť kapela krapet mlží, na zprávy o tom, že se Niviane v mezidobí od vydání desky rozklížili (mezi vydáním desky a rozpadem je pouhých dvacet dní…), se dá narazit na vícero místech.
Do tradičního pojetí amerického power metalu Niviane občas docela intenzivně vsunují evropské příchutě, takže nejsou tak ortodoxně tvrdí a neohební, jako řada jejich krajanů, byť namakané svaly, testosteron a siláckost je jedním ze základních poznávacích znamení. Dalším by mohla být vokální pestrost, nejvýrazněji využitá v úvodní titulce. Střídání ječáku, chropotu i čistého hlasu je sice poměrně klišovité, ale faktem je, že zejména díky němu zní skladba pestře, dramaticky a ve slokách docela pichlavě, s melodickým refrénem se útočnost trochu zmírní, ale o pozornost si Niviane ostře pojatým a nápaditě vyvedeným úvodem spolehlivě řeknou. Vrcholovou „12 BC Legion“ odstartují tajemné klávesy, přes narůstající intenzitu se Niviane posunou do melodického víru a velmi dravého výrazu, z nějž v chytlavém refrénu vydatně s natlakovanými sbory vykukuje bojovnost v duchu Sabaton či Hammerfall (snaha kapely vydat se po stezkách Iced Earth či Nevermore taky není úplně marná) a slogan „We Are Legions“ se strašně snadno stane nejzapamatovatelnější položkou programu.
Tvrdit, že v následném ději Niviane ztratí dech, by bylo příliš příkré, ale fakt je, že tak blízko ke středu terče už nemíří ani jedna střela. Z davu ještě vykouknou hrubá „All Debts Repaid“ sázející na funkční dramatičnost a „Gunslingers & Graves“ zaujme atmosférický úvodem a následnou nekompromisní honičkou, ale pocit, že se kapele rodí pod rukama něco osobitého se už nevrátí – ani z hlediska nápaditosti, ani z hlediska provedení, a největší mezírky, ze kterých uniká vzduch, se s postupujícím časem stále víc objevují u mikrofonu, neboť projev Normana Skinnera táhne kapelu do určité topornosti.
Norman Skinner už se měl prý vyjádřit v tom smyslu, že po ukončení činnosti Niviane má více prostoru pro nové hudební projekty. Uvidíme, co tenhle krok přinese, s albem „Queens Of Power“ začínala (alespoň v úvodu desky) cesta Niviane docela dávat smysl a naději.
|