O tom, jak je podivné vybrat pro svůj spolek název Doomsday, který už předtím zvolilo x jiných kapel, jsem se rozepsal v úvodu tři roky staré recenze na EP "Depictions of Chaos". Šlo nicméně o jedinou zásadní výtku, muzika si zasloužila jenom chválu, a proto je dobře, že se americká parta letos dobrala k prvnímu plnohodnotnému albu. Půlhodinové dílo s titulem "Never Known Peace" vyšlo na konci března, je rozhodně kvalitní, úplně bez výhrad to ale nebude.
Problém určitě není ve zvuku, o který se postaral Zack Ohren, v jehož referenčním katalogu mj. najdeme spolky Machine Head nebo Warbringer. Větší zádrhel není ani v muzice, která v rámci crossoveru (konkrétně thrashe a hardcoru) osciluje na vyšší jakostní hranici. Skladby jsou energické a patřičně řízné. Potud vše v pořádku, chyba vězí v něčem malinko jiném...
...a to v silné podobnosti s kapelou Power Trip. Tímto spolkem se dnes inspiruje kde kdo, a pro mnohé bývá složité najít bod, kdy jde pouze o volné a nezávazné okukování, a kdy už hudebníci překročí mez a zní spíše jako tribut amerických (dnes už můžeme napsat) legend. V případě Doomsday je hranice nejednou překročena, hudební postupy jsou podobné a asociace se stává rušivou, přestože v takových momentech je muzika paradoxně nejatraktivnější. Neplatí to nicméně celoplošně, autoři občas naleznou osobitější tvary a vydají se vlastním směrem (např. prostřednictvím melodických pasáží). Nakonec se jim situaci podaří jakž takž ustát a ze svého debutu ukout slušné crossoverové dílo, které může na kratší dobu zabavit, jen je potřeba si trochu zvykat na výraznou tvůrčí nepůvodnost.
|
