Bod zlomu? Tvrdit, že s albem „Blazon Stone“ se dobře rozjetá mašina Running Wild začala zadrhávat, by bylo víc než předčasné, ale červík pochybností, kterého Rolf Kasparek přiživil tím, jak silně náladově konzistentní album jeho parta připravila, se v některých hlavách zavrtat mohl. Letití příznivci kapely však mohli být stoprocentně spokojeni (a byli, album „Blazon Stone“ by mělo být nosičem, které přes pulty hudebních obchodů šlo v historii kapely nejčastěji), svým způsobem je tohle album jednou z největších sázek na jistotu v dějinách Running Wild. Naštěstí však skladatelská matrice ještě nebyla úplně vytěžená, takže pár jasných tutovek, které se staly stálicí koncertního programu, se na desce najde.
Byť Rolf Kasparek není výhradním autorem alba, neboť do společného pytlíku přihodil něco málo Jens Becker a něco bývalý technik AC (je to náhoda, že z jejich dílny pochází slabší, až trochu vycpávkové kousky?), jenž zaujal uvolněné místo u bicí sestavy, tradiční rukopis je zcela jasný a s výjimkou krátké instrumentálky „Over The Rainbow“ se někdy až křečovitě drží osvědčeného vzoru (máte-li dojem, že se album v závěru už poněkud slévá, tady je příčina). Druhá výtka může směřovat k novicovi u bicích, jehož nástroj je jednak zvukově trochu utopený, jednak je dost podřízený nadvládě kytar, působí jako solidní jistota, ale kdovíjak nenakopává. Dominantou jsou kromě Rolfova zpěvu kytary, u nichž se ocitl další nováček v kapele s nádherným pirátským pseudonymem Axel Morgan (vlastním jménem Axel Kohlmorgen, jenž byl hlavním iniciátorem pozdějšího truc-podniku odpadlíků X-WILD), který se však nestihl po svém nástupu naučit vše dostatečně rychle na to, aby s kapelou vyrazil do studia, takže nahrávání kytar bylo plně v režii kapitána.
Když se zhruba měsíc před vydáním alba „Blazon Stone“ objevil první singl „Little Big Horn“ (doplněný o skladby „Billy The Kid“ a předělávku „Genocide“ od Thin Lizzy, které se staly součástí pozdější reedice desky), vypadalo to, že excelentní forma kapely neklesla ani o milimetr. Tady je všechno přesně tak, jak to od Running Wild chcete – jasně zapamatovatelná tradiční melodie, přímočarost, zpěvný refrén, přesvědčivý zpěv, silné sólo, návdavkem vezměte ještě historický námět. Stejným způsobem zafungovala i titulní „Blazon Stone“, úvodní rozvážný motiv má v sobě ohromně silnou atmosféru, následné zabouření a rozklokotání se dalšího z příjemně vlezlých riffů a skvěle vyvedená gradace do strhujícího sloganu patří k nejsilnějším položkám v diskografii kapely.
Nadšení neopadne ani s následnou „Lonewolf“, lehce temnější „Slavery“ s tajemně plíživým nápěvem v úvodu, na naprostý vrchol se podíváme ještě s geniálně skákacím motivem „White Masque“ a jen ždibíček pod něj s rozvážnou a velmi povedenou tečkou „Heads Or Tails“. Zbytek alba funguje, ale ta jiskřička jedinečnosti navíc mu začíná scházet.
I na „Blazon Stone“ najdete českou stopu, opět lze mezi vokalisty najít Ladislava Křížka, mix je znovu dílem Jana Němce, s jehož prací však už nepanovala taková spokojenost a Rolf prohlašoval, že jej chtěl vyměnit již po „Death Or Glory“, nicméně vyhlédnutá náhrada zrovna neměla čas. Nefungoval ani vztah mezi Janem Němcem a bicmenem AC. Řešení jejich nevraživosti bylo jednoduché, poroučeli se oba. A aby změn v sestavě Running Wild nebylo málo, pro další album bylo třeba hledat nového basistu, jelikož posádku opustil i Jens Becker.
|
