Zdá se, že se Adamantis z pět let starého debutu „Far Flung Realm“ důkladně poučili. V první řadě nahráli o patnáct minut kratší desku, což jejímu spádu ohromně prospělo. Pokud už na debutu spojení power metal – americká kapela nefungovalo v zažitém kontextu, neboť Adamantis pokukovali docela vydatně po evropském stylu, s novinkou „Reforged“ by vás předložení amerických pasů od muzikantů mohlo už docela překvapit (možná to bude tím, že rodnou hroudu u dvou členů kapely byste našli v Evropě…) , a zase platí, že evropský žánrový střih jde Adamantis hodně k duhu, přičemž poměrně často využívaná heavy (a o něco střídměji thrashová) příchuť a výpravnost také nejsou k zahození. Zásadní personální změnu prodělali Adamantis nedlouho před vydáním prvotiny, kdy do kapely přišel se zajímavě zabarveným hlasem vybavený Jeff Stark, předloňské personální šachy, jež do kapely přivedly basistu Alexa Scofielda a kytaristu Vanceho Simmonse jsou více méně jen kosmetické.
Budete-li chtít hledat nějakou připodobňovací berličku, jde to velmi snadno. Originalitu nehledejte, a když tak, snad v poměrně jiskřivém spojení elementů Hammerfall, Iced Earth, Visigoth, Virgin Steel a řady dalších kapel. Chcete.li se rychle zorientovat ve světě Adamantis, vezměte to od okrajů anebo přímo zprostředka – úvodní divočejší „Ride For Ruin“ s chytlavě zpěvným melodickým refrénem, skvělou energií a kytarovou honičkou v sóle, na níž se podílí hostující Jeff Loomis (takže si Nevermore klidně přihoďte do portfolia, z něhož pochází jemné inspirace) představuje jednu výraznou tvář kapely, poměrně pestrá, výpravná nadýchaná „Gates Of Miklagard“ v rozvážnějším tempu (které je v druhé polovině alba poměrně dominantní) dobře charakterizuje epickou polohu Adamantis. V polovině alba narazíte na titulní „Reforged“, která v sobě dobře kombinuje přímočarost, dynamiku i výpravnost a mohla by udělat velkou radost příznivcům k ledu uloženým Iced Earth. Označení závěrečné a do kolekce zcela bez problémů zapadající klokotavé „The Fall Of Asterius“ dodatkem bonus vyznívá poněkud marnotratně, ani v ní se nehraje na žádné zbytky či uhýbání z jasně vytyčených kolejí.
Kolejí, které neomylně míří do devadesátek, ale nenajdete na nich žádnou rez ani pavučinu. Jednoduše řečeno, Adamantis jsou možná snadno odhadnutelní, ale to nebrání tomu, abyste se s nimi o něco víc než čtyřicet minut dobře zabavili.
|