Psal se rok 1995, pravidla v hudebním světě byla už nějaký pátek důkladně přenastavená, ale plavby Running Wild jako by se změna větru vůbec netýkala. Kapela žila dál ve vlastním světě („Running Wild je jednou z poledních institucí, na které se ještě dá spolehnout“, obhajoval cestu kapely Kasparek), jemuž pevnou rukou vládl Rock n`Rolf (posádka v nezměněném (!) složení Thilo Hermann, Thomas Smuszynski, Jörg Michael přistoupila na to, že jediným, kdo bude o natočení plachet rozhodovat, bude kapitán a oni mu do toho nebudou mluvit), držela se osvědčené mantry, ve které dokázala najít ještě dostatek prostoru k tomu, aby odrážela útoky, cílící na jejich neměnnou a stále dokola využívanou podstatu, a ještě pořád měla co nabídnout nejen ortodoxním příznivcům.
Dalo by se říct, že v Running Wild nastalo jedno z nejidyličtějších a nejstabilnějších období – nejenže posádka zůstala ve stejném složení a táhla za jeden provaz (nemluvě o tom, že hráčské umění všech zúčastněných bylo v podstatě zárukou úspěchu), ale i výhradní autor Rolf měl poměrně plodné období – „Ráno napsat, večer nazpívat, to je ten správný pracovní postup! …album prostě najednou bylo. Vypadlo ze mě snad za čtyři týdny a nic už jsem na něm neměnil. Naběhli jsme do studia a za šest týdnů bylo hotovo!“. „Masquerade“ z něj vypadlo ve velmi energické podobě, postavené především na agresivních, přímočarých a ultra rychlých střelách (díky čemuž může udělat velkou radost fanouškům starších desek), které se znovu dokázaly klouzat po velmi přístupných melodiích a zapamatovatelných sloganech.
Signifikantní obálka z dílny Andrease Marshalla přesně charakterizuje hlavní téma, které si na „Masquerade“ vzal Rock `n` Rolf na paškál – s temnými silami paktující se politik, zástupce církve a generál (vychutnejte si mrazivé intro „The Contract / The Crypts of Hades“), strhávající si z obličeje masky, coby zástupci nejprolhanějších institucí a s nimi spojené téma korupce a síly dezinformací zjevně leželo Rolfovi hodně v žaludku a tuhle strhující energii Running Wild dokázali ideálně využít. Po výpravném intru opět skvěle nakopne titulní speedová sypanice s výbornými bicími, nažhaveným riffem, vypjatým sólem a velmi dobře slyšitelným spodkem, a vysoko nastavenou laťku pak udržuje každá následující položka.
Polemika o tom, zda Running Wild vaří ze stále stejných ingrediencí je zbytečná, přesto k největším trhákům desky patří už x-krát slyšený postup v „Lions Of The Sea“, zdivočelá „Wheel Of Doom“, přímočarka „Metalhead“ se striktním rytmem a výrazným skandovacím sloganem, či skvěle vygradovaná, rockovější „Rebel At Heart“ se zpěvným refrénem. Zkrátka tentokrát přišli fanoušci rozsáhlejších kompozic, závěrečná „Underworld“, coby nejdelší skladba desky překročí jen šest minut, zcela se vyhýbá výpravnosti finálních teček z předchozích dvou alb a drží se přímočaré linie „Masquerade“.
Proti hlavnímu hudebnímu proudu, přesto ještě stále v (téměř) plné síle, s čerstvým větrem v zádech. Takoví byli Running Wild v roce 1995.
You have eyes to see, nevertheless you see nothing!
You have a soul to feel, nevertheless you feel nothing!
You have a mind to know, nevertheless you know nothing!
That is the way we want you to be!!! HO HO HO...
|
