V roce 2004 se Marios Christakis rozhodl, že by chtěl vytvořit jedinečný styl epického metalu. O dva roky později svoji vizi představil pod křídly kapely Braveride na debutovém albu „Heroic Deeds“, u nějž se zaklínal odkazem především Blind Guardian a Bathory. Když už epičnost, tak samozřejmě došlo na koncepční příběhy, propojené do jedné ságy, kterou završuje letošní album „The Great Awakening“ (coby čtvrté pokračování). Na něm se Braveride představují vyjma Mariose v kompletně nové sestavě, z nichž za vypíchnutí stojí především vokalista Marcello Vieira s velmi naléhavým hlasem, dokonale pasujícím k heroicky nadýchaným příběhům.
O tom, že v Braveride lze nalézt velmi výrazný potenciál, není pochyb. Bohužel, ruku v ruce s tím jde jednak silná nestřídmost, díky které Christakis nafukuje skladby do zbytečného rozsahu, který však není schopen podpořit dostatečně velkým množstvím hudebních nápadů, z hlediska lyrického sdělení však zřejmě na rozsáhlém albu řekne vše, co považuje za nezbytné. Ne, že by Marios při tvorbě kompozic neměl kam sáhnout, prakticky každý jednotlivý singl má sílu na to posluchače chytit, přitáhnout a na chvíli ohromit, jenže v náloži větší, než jedna hodina, to přestává fungovat. Na vině je fakt, že jednak Marios není kdovíjak variabilní autor - základní grif, v němž se střídá poeticky jemné vybrnkávání a košatá opulentní atmosféra, dojíždí na to, že Braveride nejsou schopni svá vyprávění rozvíjet a vygradovat, jednak je nálada (a tím potažmo celého alba) skladeb velmi podobná.
Podobně se dá mluvit o hráčských schopnostech kapely – díky tomu, jak energicky skladby šlapou (a to i v případě, že se nejede v nějak zdivočelém tempu, byť třeba akční „Temple of the Unholy Reign“ roztočí pohlcující dynamický vír daleko snáz, než třeba smyčci ochucený robustnější„Deflektor“). Vůbec nepřekvapí, že finále alba obstarává dvanáctiminutová „The Final Confrontation“, která základní pilíře – tedy náladotvorné vybrnkávání, naléhavě výpravný vokál a následně šlapavou přímočarost – využívá podle osvědčeného vzorce. Tohle jsou Braveride v plné kráse, byť to, co řeknou v téhle jedné položce, říkají celou dobu a i v kratším kompozicích se tenhle vzorec začne krapet zajídat.
„The Great Awakening“ je album na první dobrou, díky čemuž příznivce výpravného, hrdinsky laděného metalu snadno uloví. Jenže v momentě, kdy pomine prvotní efekt a začnete hledat hloubku, záhy zjistíte, že se není kam ponořit. Na promoslibu, že „The Great Awakening“ nabídne bohaté orchestrace, silné melodie a strašidelně epickou atmosféru, které se spojují v propracované a zároveň přístupné album, něco je, ale pokračování o tom, že jeho vydání má upevnit pozici Braveride coby předního jména v epické power metalové komunitě a potěšit příznivce Rhapsody of Fire, Blind Guardian a Manowar, už je celkem mimo mísu.
|