Byť se Warkings schovávají za maskami a přezdívkami, na rozdíl od kapel, které si na utajení zakládají natolik, aby se image stala důležitější než hudba, identifikovat složení kapely (respektive především její hlavní postavu) nebyl problém už u sedm let starého debutu „Reborn“. Specificky zabarvený a tudíž snadno odhalitelný vokál Georga Neuhasera je výrazné poznávací znamení, a trošku se začíná zdát, že frontman, který si jméno vybudoval u vzdušnějších Serenity, udělal s Warkings terno. Jednak s bojovnější, heroičtější a daleko více rozhalekanou muzikou, která musí vonět příznivcům Powerwolf, Sabaton, či Orden Ogan, nabízí extrémně chytlavé refrény, a v kontextu s vizáží nemrtvých králů, putujících v různých časových rovinách, může využít svých zkušeností vystudovaného historika a čerpat nejen z mýtů, ale i z reálných událostí a postav lidských dějin (na aktuální desce narazíte na vikingské nájezdy, mongolské hordy, zatčení templářů….).
Když před třemi lety přibrali Warkings do party jako hosta čarodějnici Morganu Lefay (Secil Sen), doplnili další důležitý střípek do skládačky. Georg sice umí svůj elegantní hlas občas solidně vyhrotit, ale hledáte-li nejagresivnější (a zároveň hodně slušivý) prvek tvorby Warkings, nevyhnutelně skončíte u turecké dračice, která už se stala pevnou součástí kapely, což se mimo jiné projevuje v tom, že v nejtvrdší položce aktuálního menu „Circle Of Witch“ (navazující na povídavé, silně povídavé čarodějnické intro „Morgana`s Incantation“) Morgana dostane možnost na sebe strhnout veškerou pozornost.
Toho zásadního – zpěvných, skákavých, dynamických, energických, přímočarých skladeb s výraznými refrény, na které se bude ideálně skotačit pod pódiem, je plné album. Až se zdá, že studnice Warkings je bezedná, a byť nejde o žádné složitosti, je pořád kam sáhnout, navzdory tomu, že během sedmi let Warkings natočili pátou desku, ani na jedné ani na moment nenudí. Titulní „Armageddon“ s hymnickým refrénem, bombastická „Kingdom Come“ se střízlivou klidnější pasáží, klasika jako z power metalové učebnice „Kings Of Ragnarök“, či klenutá „Varangoi“ se silným heroickým nádechem stoprocentně fungují a na festivalech budou ještě silnější než v obýváku. K tomu, aby Warkings nedojeli na stereotyp, stačí dvě věci. V první řadě zdravý rozum, takže ani jedna položka nepřesáhne čtyři minuty a byť se jede na velmi podobný základ, neomrzí se. V druhé řadě nahlížení do spřátelených kuchyní a spolupráce s hudebními kamarády.
Nejsilnějším vybočením je překvapivě baladická „Here Comes To Rain“, která by ideálně zapadla do repertoáru Serenity (a dokonalá „Fairytales“ by měla siamskou sestřičku), spolupráce s Orden Ogan („Genghis Khan“), Dominum („Hangman`s Night“ s geniálně vlezlým refrénem), či se Subway To Sally (již známá „Stahl auf Stahl“) se domovské parketě Warkings přibližuje někdy víc, někdy méně, ale i pro ně platí, že do sbírky zapadnou a snadno chytnou posluchače za uši.
Warkings vědí, co chtějí a vědí, jak toho dosáhnout. Pokud jste ochutnali některou z předchozích desek, víte poměrně přesně, jaké menu vám nemrtví králové nabídnou. A znovu chutná skvěle!
|