Všechno jednou musí skončit. Možná se mohlo zdát, že rukopis Running Wild je přes nespornou repetitivnost nevyčerpatelný, ale v závěru minulého tisíciletí začal Rolfově posádce docházet dech. Škoda to byla zejména proto, že na palubě ještě stále byla velice silná posádka, jenže jednou z nejzásadnějších Kasparekových vzpomínek na dobu vzniku alba „The Rivalry“ byly potíže s Jörgem Michaelem, kterého hudební srdce táhlo do Finska ke Stratovarius. Možná tyhle trable byly jednou z příčin toho, že Running Wild částečně ztratili jiskru, možná se na tom podepsalo i to, že Rock`n`Rolf dostal příležitost k nezvyklému (byť zaslouženému) lenošení a úplně se z něj nedokázal nakopnout do předchozí formy. Po albu „The Masquerade“ se Running Wild rozloučili s firmou Noise, a přestože záhy byla podepsána smlouva s Gun, její součástí byla klauzule o tom, že si Rolf na rok dává volno. A byť prohlašoval, že mu toto období poskytlo dostatek prostoru k tomu, aby nové album připravil pečlivěji, s pečlivou přípravou se vytratila i pořádná porce předchozí bezprostřední živočišnosti.
Po technické a kompoziční stránce dostanou příznivci kapely v podstatě neměnnou a tradiční dávku melodických postupů i riffů, problém je v tom, že Running Wild (navzdory tomu, v jak silné sestavě se nacházeli) v řadě skladeb zní rutinérsky a leckdy unaveně. A jelikož přímé srovnání s předchozím materiálem je díky opětovně až do mrtě využité autorské matrice velmi snadné, nevychází z toho Running Wild příliš úspěšně.
Poměrně vzletné intro „March of the Final Battle (The End of All Evil)“ seznámí posluchače s hlavním tématem alba, kterým je tradiční souboj dobra a zla (na obálce desky symbolizovaný dvěma prapory) a spolehlivě přitáhne pozornost, ale už následující titulka, byť je vedena v naprosto klasickém duchu - typická melodická linka, dobře nažhavené kytara i basa a jejich tradiční klokotání, dobře nažhavený bubenický motor – nemá zdaleka takový tah, jak bývalo u kapely zvykem, obzvlášť proto, že jindy chytlavá gradace nenabere obvyklé grády.
Ještě opatrnější je skladba „Kiss Of Death“ (Rolfův pozdrav kapele Kiss), ale že by nemuselo být kdovíjak zle, naznačí akční „Firebreather“, která jakékoliv myšlenky o únavě snadno rozmetá, nicméně v průběhu i tahle divoká jiskra lehce uvadne. Ze stereotypních kolejí kapela na chvilku vyjede v „Ballad of William Kidd“, úvodní i závěrečné vybrnkávání zásadně změní náladu alba, nicméně samotný děj skladby se vrací k osvědčené matrici, která by mohla fungovat, kdyby ji kapela pojala trochu skromněji a nesnažila se z ní vytěžit mnohem víc, než nabízí. Čest alba zachraňuje robustní „Fire & Thunder“, melodická honička „Adventure Galley“ a finální kompozice „War & Peace“, inspirovaná dílem Lva Nikolajeviče Tolstého („War and peace, you`re dying in war, but you even can`t live in peace…), která se jako jediná mohla hrdě postavit do jedné řady s největšími hity Running Wild.
Ještě v roce vydání alba „The Rivalry“ volání severu Jörga Michaela definitivně odtáhlo z Running Wild a kapela se opět pustila do hledání nového bubeníka, což se ukázalo jako docela nesnadný úkol.
|
