Na sedmi předchozích deskách nastavili skotští Alestorm laťku kvality hodně vysoko. Je obdivuhodné, že z mantinely striktně vymezeného stylu, v němž prim hrají silné melodie námořnického charakteru, dokázali vykřesat materiál pro sedm dlouhohrajících desek bez většího klopýtnutí. Jenomže sypat z rukávu jeden chytlavý hit za druhým zkrátka nejde do nekonečna (to by nedokázal ani Chuck Norris), a tak na novince „The Thunderfist Chronicles“ začíná specifická hudba Alestorm, pro kterou se už dávno vžilo pojmenování pirátský metal, vykazovat první známky opotřebení. Aby to nebylo chápáno špatně, pirátská grupa kapitána Christophera Bowese při osmém vyplutí na moře metalového mainstreamu stále baví a fanoušci dostanou vše, na co jsou už osmnáct let zvyklí, jen se občas dostaví nepříjemný pocit déjà vu, že tuto melodii či vokální linku jsme již v minulosti od kapely slyšeli.
Další vadou na kráse je fakt, že se na albu nachází skladby působící průměrně, přestože mají všechny atributy typické pro hudbu skotských pirátů, na předchozích albech by úplně zapadly. To není případ veselého zmetalizovaného country songu „Mountains of the Deep“, který patří k tomu nejlepšímu, co nahrávka nabízí. Na paty mu šlape dvojice klasických Alestorm skladeb „Banana“ a“The Storm“. Povedla se také výpůjčka od amerických melodeathových folkařů Nekrogoblikon „Goblins Ahoy!“.
Nejdelší skladba v historii kapely sedmnácti minutová „Mega-Supreme Treasure of the Eternal Thunderfist“ až na pár světlých chvilek vyznívá spíše průměrně. Kapela do ní šikovně zakomponovala odkazy na skladbu „The Ecstasy of Gold“ od Ennia Morriconeho (metalovému publiku dobře známá jako koncertní intro používané Metallicou) a také si do ní pozvala pár hostů. Mezi nimi třeba zpěváka Symphony X Russella Allena, německou niněristku a zpěvačku Patty Gurdy (ta se na albech Alestorm objevuje pravidelně) a se sbory vypomohl český studiový technik Jakub „Maggi“ Malášek.
Navzdory průměrnějšímu materiálu osmá řadová deska Bowesovy pirátské smečky stále baví a fanoušci s ní budou spokojeni, protože dostanou vše, na co jsou od kapely zvyklí, včetně charakteristického humoru. Ovšem kdybychom měli album zařadit v rámci diskografie Alestorm, připadne ji poslední osmé místo, protože předchozích sedm studiovek bavilo zkrátka víc.
|