Pokud budeme za vrchol sportovní sezóny považovat olympiádu, pak v oblasti power metalu je jasným zenitem zveřejnění jakékoli novinky legendárních Dýní. Dané analogii odpovídá i vrcholné zvládnutí řady disciplín, jako je sprint ve formě speedmetalových songů, skok do výšky (zpěvy), vytrvalostní běh (epické kousky) i štafeta (předávání pěveckého kolíku). Současná sestava nejen že musí uspokojit fanoušky všech etap Helloween (snad vyjma ortodoxních příznivců Rolanda Grapowa), ale zároveň v sobě zrcadlí schopnost usmíření a nalezení velkorysého kompromisu. Očekávání jsou i proto obrovská, sedm statečných Němců čelí tlaku, jenž jsou schopny ustát jenom opravdové osobnosti. Jak se jim to povedlo v případě sedmnácté řadovky nazvané "Giants & Monsters"?
O vstupní položku "Giants on the Run" se Deris podělil s Hansenem, jenž zde zároveň jako v jedné z mála skladeb zapěje. Je otázka, jestli do dané písně musely být zakomponovány sedmdesátkové předěly, jinak si ale není na co stěžovat. Hravý a členitý song znamená organicky vyladěnou autorskou kooperaci, která indikuje dobrou formu obou borců. Kai Hansen přispěl na album dalšími dvěma songy. "We Can Be Gods" (všimněte si titulů skladeb, ve kterých kapela opěvuje samu sebe, samozřejmě s určitým nadhledem) je atraktivním rychlíkem, a závěrečný "Majestic" na osmiminutové ploše ve velmi solidním stylu vrací myšlenky nejen k osmdesátkovým "hlídačským" eposům, ale také k Hansenovým Gamma Ray z období "Land of the Free".
|
Dnes je 11.9.2025, svátek má Denisa
|
| HELLOWEEN - Giants & Monsters |
|
Petr Štěpnička  |
|
Dnes už můžeme s jistotou říct, že návrat ztracených synů Kaie Hansena a Michaela Kiskeho nebyl jednorázovou záležitostí, jak se zpočátku mohlo zdát. Oba muzikanti jsou k velké radosti fanoušků pevnou součástí sestavy již osm let a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v budoucnu mělo změnit. Druhý počin Dýní v sedmičlenné sestavě ukazuje, že kapela dobře ví, co od ní posluchači chtějí slyšet. Nahrávka „Giants & Monsters“ reflektuje čtyřicetiletou historii a přináší vše, co si lze pod pojmem „typičtí Helloween“ představit. Prim samozřejmě hrají čistokrevné power metalové upalovačky, kterých nám tentokrát německá formace nadělila požehnaně. Nechybí balada, pár epických songů, ani odkazy na devadesátkovou tvorbu kapely. I přes žánrovou pestrost působí album kompaktně a z hlediska kvality vyrovnaně. Nenajdeme zde žádný výrazný hit, který by zbytek desky zastiňoval, a zároveň ani jednu vyloženě slabou píseň. Při výběru singlů ovšem kapela neměla šťastnou ruku. Na místo nepřesvědčivé „This Is Tokyo“ a zbytečně dlouhé „Universe (Gravity for Hearts)“ měla raději vybrat Kiskem zpívanou speedovku „Savior of the World“, která vyvolává nostalgickou atmosféru druhé poloviny osmdesátých let. Kdyby mi někdo řekl, že byla napsaná pro „Keeper of the Seven Keys“, klidně bych mu to věřil. Osmdesátkový odér prostupuje také nejmelodičtější kousek na albu, song „Under the Moonlight“. Na výrazně mladší éru Helloween odkazuje uvolněná „A Little Is a Little Too Much“. Kvarteto nejpovedenějších písní doplňuje díky výrazné melodii a náladové pestrosti otvírák „Giants on the Run“, kde svůj nezaměnitelný hlas provětrá Kai Hansen. Lehce za očekáváním zůstala balada „Into the Sun“. Ta kultovním dýňovským ploužákům jako „In the Middle of a Heartbeat“, „Forever and One(Neverland)“ či „A Tale That Wasnt Right“ nesahá ani ke kotníkům, na druhou stranu nabídne sympatický duet Michaela Kiskeho a Andiho Derise. Slabinou nahrávky je zvuk. Vypadá to, že se producentská dvojice Charlie Bauerfeind a Dennis Ward snažila vytvořit jakýsi kompromis mezi tradičním a moderním soundem kapely, jenomže výsledkem této snahy je zvukový prasopes, který nahrávce spíše škodí. Navzdory zmíněným vadám je „Giants & Monsters“ kolekcí nadprůměrných písní, která fanoušky Dýní zajisté uspokojí, ale zároveň ničím nepřekvapí. |
| Moloch 7,5/10 |
|
Nové album německých Helloween jsem vyhlížel s vysokým očekáváním. Po letošní (kvalitativně velice slabé) desce Sammetova projektu Avantasia jsem doufal, že si novou porcí dýňové nálože od svých oblíbenců spravím chuť. Nestalo se. Hlavní neduh letošní nahrávky tkví v tom, že obsahuje několik skladeb, které jsou obyčejné a bohužel se nemohou srovnávat s dýňovými perlami z jakéhokoli alba. Tím však neříkám, že jsou špatné nebo snad neposlouchatelné - jen působí jako nedokončená dema. V této sestavě má kapela zkrátka na mnohem více. Úvodní "Giants On The Run" startuje celé album ve valivém tempu, které vzápětí vystřídá vkusný refrén a pomyslnou třešničkou na dortu je skvělé pěvecké okénko Kaie Hansena. Vyšší rychlostní stupeň nasadí tradiční "weikathovka" "Savior Of The World", ve které Kiske vzlétá do pěveckých výšin. Skladbě však chybí výraznější moment překvapení. Hitovým potenciálem nasáklá "A Little Is A Little Too Much" je optimistickou koncertní hymnou s chytlavým refrénem a gamma paprsky načichlá "We Can Be Gods" (zejména díky vokálům Hansena) je pak zaručenou sázkou na jistotu. Za šedou myšku považuji první singl "This Is Tokyo". Hitový potenciál mu sice nechybí, ale působí jen jako chudší verze skladby "As Long Is A Fall" z roku 2007. "Hand of God" je poměrně nevýraznou výplní s až nezvykle nudným projevem Andiho Derise, která jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. A průměrnosti se bohužel nevyhnula ani závěrečná "Majestic", která sice baví, ale opravdu výrazněji zaujme až před pátou minutou s Hansenovým opětovným příchodem na scénu. Z této epické hymny se dalo vytěžit mnohem více a celé album tak mohlo být zakončeno opravdovým triumfem. Helloween jsou ale pořád legendy a zakladatelé power/speed metalu, což dokazují ve skladbě "Universe (Gravity For Hearts)" tím nejlepším možným způsobem. Svižné tempo, Kiskeho fenomenální vokál, časté změny tempa a uprostřed skladby vkusně zakomponovaná (skoro až rapová) vsuvka. Její energie je tak silná, že úplně přehlížím zjevné inspirace ze skladeb "Skyfall" a "Golden Times" z minulé desky. Nemohu zapomenout ani na úžasný ploužák "Into the Sun". Nádherně procítěné hlasy Derise a Kiskeho se v této melancholické skladbě perfektně prolínají a nakonec se spojí v úchvatném refrénu. Jediný neduh vidím v krátké stopáži, za jeden refrén navíc v závěru bych se vůbec nezlobil. Jsem zklamaný? Ano i ne. "Giants & Monsters" je poctivá a dobrá deska, která se příjemně poslouchá. Mrazení v zádech však přivodí jen párkrát. Očekával jsem nezapomenutelné vokální souboje, ale Deris je tentokrát vyloženě průměrný, Hansena je žalostně málo a jediný Kiske albu dodává potřebnou dávku originality, energie a především díky němu je například i jinak obyčejná skladba "Under the Moonlight" velmi příjemnou záležitostí, která mě každým poslechem baví stále více. Albu však jako takovému chybí více nápaditosti, hravosti a odhodlání zkusit něco nového. |
| František Šafr 7/10 |
www.helloween.org
|
| Vydáno: 08.08.2025 Přečteno: 8616x |
počet příspěvků: 57
| Titulek: | Příspěvek: | Datum: | Jméno: |
| To bude nějaký... | 10. 09. 2025 18:48 | orre | |
| JohnnyC: | Njn, hlavně že ty... | 10. 09. 2025 14:16 | b.wolf |
| b.wolf: Když... | 10. 09. 2025 12:39 | Johnny C. | |
| Mick: | Hm, výborný?... | 10. 09. 2025 11:27 | b.wolf |
| Jsem rád, že tu... | 9. 09. 2025 15:00 | Crust |