Pokud se některý z fanoušků Dropkick Murphys hroutil z toho, že po vydání desky „Turn Up That Dial“ kapelu z rodinných důvodů opustil po čtyřiadvaceti letech působení křikloun Al Barr, s novinkou „For The People“ přichází ideální příležitosti si staré časy s Alem připomenout. To, že hlavního vokálu se po jeho odchodu naplno ujal Ken Casey takovým způsobem, že náhodný kolemjdoucí by si nějaké změny ani všimnout nezapomněl bylo pro kapelu velké plus, a jako fakt, že Al se s bývalou partou nerozešel ve zlém, funguje skutečnost, že se Al v jedné skladbě nové desky znovu objevil u mikrofonu.
Svět Dropkick Murphys a jejich folk-celtic punk je svým způsobem z hudebního hlediska neměnný. Pokud hledáte nějakou variabilitu, je třeba se ponořit do lyrických témat. Z aktuálního boje proti nespravedlnosti těžkého života nižších vrstev společnosti je zjevné, že Dropkick Murphys s děním ve světě a v domovských Státech nejsou úplně za jedno, ale pokud vás textové burcování nechává chladným, hudební stránky se nějaká rebelie či nespokojenost více méně netýká, většina skladeb jede na optimistické, příjemně rozeskákané melodické vlně, přinášející dobrou náladu.
Vybírat je z čeho. U nejchytlavějších věcí asistují irští The Scratch – banjem a píšťalkou rozsvícená poťouchlá „Longshot“ a uvolněná „One Last Goodbye“ coby pocta Shanemu McGowanovi z The Pogues (jenž zemřel před dvěma lety) patří k tomu nejsilnějšímu, co Dropkick Murphys nabídnou, zemitější skákačka „“The Vultures Circle High“, do níž se zapojil Barr, se jim v pohodě vyrovná, tklivý motiv dud ve výpůjčce od Ewana MacColla „School Days Over“ klame tělem, protože kapela se okamžitě vrací k pozitivnímu módu. Pokud hledáte skladbu, v níž americká šestice aspoň na moment zavadí o punkovou neurvalost, je k dispozici óda na kytaristu Fletchera Draggeho „The Big Man“ (ale Dropkick Murphys nejsou žádní řezníci, tak nečekejte kdovíjak masivní nářez), skoro až ke country a westernu zajede v „Chesterfields and Aftershave", věnované Caseyho dědečkovi, a Casey nezapomněl ani na otce, kterému věnoval celkem obyčejnou skladbu „The Streetlight“.
Od vydání debutové desky Dropkick Murphys uplynulo letos sedmadvacet let. Po celou tuhle dobu máte jistotu v tom, že párty pokračuje ve stejném duchu, ve stejné náladě a se stejným nasazením. Dropkick Murphys prostě hrají „For The People“.
|