Podobná situace se už letos jednou stala. Italský hudebník Tomi Fooler si odskočil od domovské kapely Skeletoon, aby stvořil vedlejší projekt s názvem 7th Guild, na kterém pracoval několik let. V únoru vydal debutové album "Triumviro", jež se neslo ve znamení opulentní power metalové opery. Nedávno jsme zažili to samé, pouze s jinými aktéry. Francouzský umělec Sébastian Chabot, šéf známého tělesa Galderia, si odskočil k vedlejšáku s názvem Aedan Sky, na kterém pracoval několik let. V září vyšlo debutové album "The Universal Realm", jež se nese ve znamení opulentní power metalové opery...
Se slůvkem "opera" (v tomto případě dokonce s přídavkem "vesmírná") nicméně musíme být opatrní. Přestože je v doprovodných materiálech avizována trojice zpěváků, slyšet je v podstatě jenom kapelník. A tím se rovnou dostáváme k potenciálně největší slabině této jinak skvostné nahrávky. Sébastian má velmi specifický hlas, který nebude sedět každému. Přirovnat jej můžeme k Tristanu Hardersovi (Terra Atlantica), nebo Kaiovi Hansenovi, jenž je pro Chabota životním vzorem. Bylo to znát v hudbě Galderie, v případě Aedan Sky už veškeré maskování odpadlo (bylo-li předtím nějaké) a kapela zní téměř jako tribut Gamma Ray.
Aby podobnost nebyla malá, Chabot se snaží do Hansena stylizovat, seč mu síly stačí. Není si třeba nalhávat, že by Kai Hansen byl výjimečný zpěvák. Francouz je ale ještě kus za ním, což v souvislosti s typicky "gumovým" hlasovým zabarvením a méně vybroušenou technikou není ideální. Další dva zpěváci, kteří zároveň tvoří zbývající osazenstvo a Chabot si je přitáhl z Galderie, znamenají především vícehlasnou podporu, přičemž v takových momentech, a není jich naštěstí málo, pěvecká slabina mizí (nemluvě o sborech, ke kterým bylo přizváno ještě o několik hrdel navíc). Jakmile jeden z nich dostane (poprvé a naposled) alespoň trochu sólového prostoru ve skladbě "From the Ashes to the Light", hned je zážitek o něco lepší, a my si můžeme jenom představovat, jak by debutové dílo Aedan Sky znělo s nějakým prvotřídním zpěvákem...
Protože ve všech jiných ohledech jde o splněný melodikův sen (povedl se dokonce i obal od jindy nezajímavého Felipa Machada Franca). Stačí se podívat na názvy písní, aby posluchač power speedu začal připomínat kočku, ke které je nesen kus žvance. Podobnost s Gamma Ray není na obtíž, neboť tento spolek dlouhodobě stagnuje a fanouškům jeho hudba chybí, a Chabot se svými kumpány nabízí čistě power speed metalovou verzi, bez jakýchkoli otravných odboček. K tomu jako výhradní autor přihazuje přísady ze zlaté žánrové éry, to znamená především bohaté symfonie a vzletné refrény. Deska peláší kupředu strhujícím tempem, jedna skladba je lepší než druhá, a když v závěru zazní výborná, neinvazivně a přitom epicky vedená titulka, snad žádný milovník žánru nemůže váhat s mnohonásobným rozjetím tohoto rychlomelodického kolotoče.
Sébastien Chabot je evidentní srdcař. Melodický power speed má vepsaný v krvi a je schopen napsat ultimátní stylové dílo, které přímo navazuje nejen na Gamma Ray, ale třeba i na fošnu "Sign of the Winner" od Heavenly. Takhle čistá stylová nahrávka zde dlouho nebyla a je dobře, že vznikla. Má pouze jednu jedinou vadu, která má zásadní dopad na její vyznění. Ale to už bych se opakoval...
|
