Italský hudebník Luigi Soranno je power metalový srdcař. Pod štítem projektu Arcane Tales vydává jedno album za druhým, od roku 2016 můžeme v jeho studiovém katalogu napočítat osm zápisů. Doposud nicméně nebylo o čem psát, Italův symfonický power koukal na žánrové souputníky z uctivé vzdálenosti. S novým počinem "Ancestral War" se ale zdá, že by v Sorannovi přece jenom mohl nějaký potenciál dřímat.
Hlavní problém Itala vězí v jeho umanuté snaze dělat si vše svépomocí. A slůvkem vše je myšleno opravdu vše, počínaje produkcí a konče sbory. Kapela je údajně Italovou srdeční záležitostí, a proto si do práce nechce nechat nikým mluvit. Na výsledku je to ovšem hodně znát. Zvuk nástrojů prohnaný softwarovými programy působí velmi odtažitě a čpí z něj poloamatérská domácí produkce. Podobně je na tom Sorannův zpěv, jenž nikdy nebude mít sílu vytáhnout muziku do první ligy. Na druhou stranu je nutné zmínit, že pokud by se Italovi povedlo obě kritické sféry vyladit, mohl by se posunout o obrovský kus dopředu, jak dokazuje kompoziční základ většiny nových skladeb.
Když pomineme umělý sound a průměrný zpěv (jakkoli distribuovaný ve vícero formách), nelze songům upřít nápady, jež z aktuální nahrávky činí zatím pravděpodobně nejlepší příspěvek Sorannova projektu (i proto, že po zvukové stránce byly předešlé desky ještě horší). Power speedový tlak úvodních songů "Ancestral War" a "The Endless Wearing Fight" má své kouzlo, včetně refrénů a orchestrálních ploch. Ve "Frozen Rhapsody" Soranno přejde do growlingu a opět nejde o vyložený provar, kompozice "Blue Shining Light" a "Sons of the Stone" lze dokonce díky výborným chorusům považovat za nadstandardní stylové příspěvky (první jmenovaná strhne i v neoklasickém sólovém partu). "Blood and Honor" naopak padá kvůli baladické povaze skladby, ve které se Ital nemůže schovat za hlasité aranže a ve své obnažené podobě vypadá opravdu zranitelně.
"Marching Through the Fire" roztočí další rychlomelodický kolotoč a devítiminutovka "Behind Myth and Legend" uzavře album ve slušném skladatelském stylu. Veškerá chvála je nicméně podmíněna velkorysostí ke zmíněným nedostatkům, které z obecného pohledu nelze pardonovat. Kapelu Arcane Tales můžeme popsat jako power metalový margarín. Rychle se roztírá a celkem v pohodě uspokojí malé potřeby. Úrovně kvalitního (nebo i méně kvalitního) másla ale v žádném případě nedosahuje.
|
