I když debutový zápis švédského tělesa Majestic dělí od druhého příspěvku "Trinity Overture" pouhý rok, stihlo se toho v útrobách kapely odehrát opravdu dost. Seveřané slavili s prvotinou (relativní) úspěch, jenž jim mimo jiné umožnil vyjet na turné s Pretty Maids. Poté hlavoun Richard Andersson zjistil, že se s ostatními neshodne na budoucí vizi a vyjma basisty všechny spoluhráče vyhodil (faktický zakladatel Majestic Peter Espinoza opustil kapelu už během tvorby prvotiny). Při komponování druhé desky se proto cítil "trochu v depresi, protože psal materiál pro neexistující skupinu", během několika měsíců ale sestavu doplnil a zveřejnil písně, jež byly podle něj ve všech ohledech vyspělejší.

Důležité bylo obsazení frontmana. Jelikož kapelník dle svých slov nesnášel výškaře (toto prohlášení měl ale brzy porušit), hledal borce s nakřáplým volátkem. Místo dostal Appolo Papathanasio, jenž se později proslavil účinkováním ve formacích Firewind nebo Evil Masquerade, takže není pochyb o správnosti této volby. Appolo s Anderssonem nahrál ještě dvě alba (to už pod štítem kapely Time Requiem), jejich první spolupráce je pak definována vznikem kompozic, které jsou ozdobou nejenom dotyčné nahrávky, ale i Anderssonovy skladatelské kolekce vůbec.

A téměř vždy je to spojeno s kvalitou vokálních linek, především refrénů. Když Andersson nedodá chytlavé melodie, vezme vítr z plachet celým skladbám, bez ohledu na jejich obdivuhodné instrumentální veletoče. Takových okamžiků díkybohu není mnoho. Nejvíce se dané tvrzení dotklo písně "The Rapture of Canaan", která sice nabízí zapamatovatelný chorus, jde ale o vlezlost nevyžádanou a protivnou, jíž se následně nejde zbavit (dotyčná melodie mně zní v hlavě i při psaní těchto řádků). Je proto lepší rychle přejít ke skladbám, které distribuují buď výtečné slokové sekvence ("I ll Shoot the Moon"), refrénové nápěvy ("Confusicus"), nebo rovnou parádní chorusy.

Patří sem úvodní "Voodoo Treasure", ve které hlavní pěvecký motiv dokreslují rozmanité kytary a v níž Andersson projevuje cit pro velkolepá osudová klenutí, "Approaching the Storm" s líbivě stupňovanými vokály, a zejména "Curtain of Fire", což je komplexně atraktivní neoklasická záležitost a pravděpodobný vrchol díla. Speciální zmínku zaslouží kousek "The Breath of Horus", jehož poklidně vedené tempo Andersson neúnavně dopuje klávesovým preludiem.

Na druhém albu Majestic skandinávský autor klade větší důraz na metalovo / neoklasickou podstatu, ačkoli i zde najdeme propojení s hard rockem, které hrálo tak zásadní roli na debutovém zápisu "Abstract Symphony". Oproti studiové prvotině je rovněž patrná hudební ucelenost a jasnější tvůrčí názor, jakož i výrazně zlepšená zvuková produkce. Po desce "Trinity Overture" nicméně projekt Majestic nečekaně skončil. Na řadu měly přijít technicky ještě náročnější skladatelské kejkle a vize, což podle Anderssona vyžadovalo vznik nového uskupení. To dostalo název Time Requiem a blonďatý klávesák pod jeho vlajkou zveřejnil celkem tři alba...

www.anderssonmusic.com

YouTube ukázka - Voodoo Treasure

Seznam skladeb:
1. Entering the Arena
2. Voodoo Treasure
3. The Rapture of Canaan
4. I Il Shoot the Moon
5. Resurrection
6. Curtain of Fire
7. The Breath of Horus
8. Approaching the Storm
9. Confusicus
10. Trinity Overture

Sestava:
Richard Andersson - klávesy
Apollo Papathanasio - zpěv
Magnus Nordh - kytara
Martin Wezowski - baskytara
Peter Wildoer - bicí

Rok vydání: 2000
Čas: 51:15
Label: Massacre Records
Země: Švédsko
Žánr: neoklasický power heavy metal

Diskografie:
1999 - Abstract Symphony
2000 - Trinity Overture

Související články

Foto: archiv kapely