První dvě alba Rantaneova parta Circus of Rock vydala u Frontiers (což už neplatí) a výčet jmen, která se v sestavě příležitostného projektu objevila, byl vskutku přitažlivý. Oběma deskám však trochu podsekával nohy fakt, že se nedalo říct, že by se autorsky kdovíjak zajiskřilo a kvalitativní nevyrovnanost podtrhla i nesoudržnost desky, roztříštěné plejádou hostujících muzikantů, jejichž hlasy a instrumentální dovednosti se nepodařilo svázat do jednotného celku. A tak Mika Rantanen zareagoval logickým (byť s ohledem na dosavadní filozofii trochu překvapivým) krokem, který se na první pohled může zdát jako určité oslabování ambicí. Z Circus Of Rock se stala regulérní kapela, kterou na novince „Hellfire“ zastupuje šestice stálých muzikantů a dva hosté. Na přítomnost známých osobností však Mika nerezignoval, v čele kapely stojí Mark Boals.

Je to dobrá volba hlavně proto, že jeden z hlavních problémů je vyřešen. Markovi jednak hard rock z dílny Circus Of Rock dobře sedí, jednak je ve velice dobré formě, takže pokud vám na předchozích albech rockových cirkusáků vadily náladové a hlasové veletoče, tentokrát na ně nenarazíte. Markovi nedělá problém docela intenzivně tlačit na pilu, což je důležité kvůli určité naléhavosti, která nebývala na minulých deskách u nájemných pěvců úplně pravidlem. Dobrý tah se Rantanenovi podařil i při znáborování (na plný úvazek) sólového kytaristy Samuliho Federleye, neboť některá jeho sóla dokáží skladby ideálně oživit, důležitou roli plní i klávesista Jari Pailamo, jehož nástroj je ve zvuku Circus Of Rock hodně výrazný.

Co se však nikam zásadně neposunulo, je síla skladeb. Někdy se zadaří víc, někdy méně, nicméně nemění se skutečnost, že Circus Of Rock jedou celkem usedlý, na jistotu stavěný hard rock, a zásadní zapamatovatelná melodie, kterou byste nedokázali vytřepat z hlavy, se nekoná. Nejblíž k ní má poměrně dramatická „Back For Good“, ale ani ta nestačí na to, aby se Circus Of Rock hudebně hnuli z určité univerzálnosti (v tomto kontextu je poměrně úsměvně, že jedním z hostů na desce je král této disciplíny Alessandro Del Vecchio, byť se tentokrát ujal mikrofonu) směrem k větší osobitosti (mohla by klíčit z hlasu Marka Boalse, nicméně jeho vokál patří k těm, které je také možné slyšet z různých stran), nicméně po technické stránce kapele nelze vytknout ani ždibíček.

Mika Rantanen přestal honit zajíce prostřednictvím hvězdiček z metalové oblohy (mít na albu Marka Hietalu, Elize Ryd, Johnnyho Gioeliho, Davida Readmana, , Mr. Lordiho, Lauriho Porru, Anttiho Wirmana,…, nemusí být pro životopis marný krok) a vsadil na stabilitu, což kapele prospělo. „Hellfire“ nemá hvězdný esprit, nemá žádný hit, ale o tom, že jde o solidní, poctivou muziku ve výborném provedení, netřeba pochybovat.

www.circusofrockofficial.com

YouTube ukázka - Hellfire

Seznam skladeb:
1.The Great Evil
2. Hellfire
3. On The Lips Of Fate
4. Broken To Pieces
5. Heat Of The Moment
6. Die Another Day
7. Lead Tears
8. Back For Good
9. Kill The Lights
10. All Or Nothing
11. Tough Pill To Swallow

Sestava:
Mark Boals - zpěv
Samuli Federley - kytara
Vesa Virtanen – kytara
JJ H Jelt – baskytara
Jari Pailamo - klávesy
Mirka Rantanen - bicí

Hosté:
Alessandro Del Vecchio – zpěv (4)
Riitis – kytara (2)

Rok vydání: 2025
Čas: 45:11
Label: Lions Pride Music
Země: Finsko

Diskografie:
2021 - Come One, Come All
2023 - Lost Behind The Mask
2025 - Hellfire

Související články

Foto: archiv kapely