Potřebujeme další kapelu, jejíž název je klišovitý, zvuk archaický, skladby začínají ohranými heavy metalovým riffy a na obalu desky vidíme miliontou variaci s motivem hodin? Takové myšlenky mě napadaly při velmi rychlém nástřelu alba "Time", druhého studiového zápisu německých Skull & Crossbones, kterou stvořili bývalí hudebníci relativně známé party Stormwitch. Jenže již u druhého - mnohem soustředěnějšího - poslechu se můj názor začal drasticky měnit, a nyní příslušnou desku považuji málem za melodické veledílo!
Do povědomí se začaly nenávratně propisovat vokální linky, a to nejen díky úžasným harmoniím, ale především zpěvákovi Tobi Hübnerovi. Nevím, kde spoluhráči na tohoto borce kápli (s formací Stormwitch nemá frontman nic společného), každopádně jde o pěveckého žolíka a jednoznačnou výhru pro všechny zúčastněné. Tobias dokáže bez závratě vyletět do výšin, kde se na větrných proudech nechává unášet s elegancí albatrosa. Dá se přirovnat k Joeymu Tempestovi z Europe nebo Toddovi Michaelu Hallovi, a podobně jako kapely, ve kterých tento americký borec zpívá (Riot V, Jack Starr´s Burning Starr), i autoři ze Skull & Crossbones (pirátský název kapely je naštěstí zavádějící) umí pro svého zpěváka napsat hymnicky nádherné melodické motivy a oblouky.
Zatímco základní rámce písní často staví na suchých heavy metalových riffech (v intencích Hammerfall, Manowar nebo Primal Fear), při nástupu (často příjemně zdvojeného) zpěvu a zejména refrénů se dostáváme do harmonického nebe. Tobi si krade songy pro sebe, manévruje na vrcholcích frází, technicky přesně intonuje. V takových momentech - případně za doprovodu skotačivých vyhrávek - naplňuje prostor power metalový heroismus šmrncnutý hard rockovou pompézností, fanoušek je odzbrojen a zcela v područí hudby.
Je to případ většiny songů, počínaje strhující singlovkou "Echoes of Eternity", přes pochodovku "Labyrinth of Time" s lišácky zklidněnými slokami, stopou "The Illusionist" orámovanou tajuplnými zpěvy, klidnou mezihrou a atraktivním speedovým sólem, po majestátní "The Price" a jedinečnou "Passing Hours", ve které vzletně rozložené zpěvy evokují - na albu nikoli poprvé - mistrovské momenty švédských Steel Attack.
Když Němci na chvíli upustí od chytlavé kompoziční strategie a sníží se k typicky siláckému refrénu ("Thunderstorm"), nebo vjedou do teritoria vykolíkovaného krajánky Running Wild ("The Oceans Call"), stávají se rychle obyčejnými. Jenom tím potvrzují, jak zásadní jsou pro ně výpravně stavěné vokální plochy, ve kterých může Tobi Hübner naplno prodat svůj talent. Uměl bych si představit lepší zvuk, byl bych spokojenější, kdyby na albu figurovala dechberoucí balada podobná debutové perle "Live Your Dreams", všechny výtky ale blednou pod tíhou kvalitní (a jasně dominantní) části nahrávky a písní, které jsou extrémně návykové.
|
