Když vydavatelství Reaper Entertainment na přelomu letošního léta a podzimu vydalo kompilaci „A Tribute To The Reaper“, kruh se uzavřel. Jedním z těch, kteří vzpomínali na Children Of Bodom byla finská kapela Suotana, jež u německého labelu vydala dosavadní dvě třetiny diskografie a její účast na vzpomínkové výběrovce není vůbec náhodná. Kdyby se ze zúčastněných vybírala kapela, která by mohla při chůzi v kolejích Children Of Bodom vyhrát titul nejlepšího stopaře, Suotana by měla slušné šance na zlato.
Nepřekvapí, že divoká výpůjčka „Hatebreeder“ je součástí nové desky „Outas II“ a stejně tak nepřekvapí, že předloňská „Outas I“ a letošní „Outas II“ fungují (jak název napovídá) jako intenzivně srostlá siamská dvojčata. Pokud vás bavilo minulé album (a nepředpokládám, že u příznivců seversky laděného melodeathu by se našlo vícero těch, kteří by měli k „Outas I“ nějaké zásadní připomínky), stejně tak si užijete pokračování. Obsah alba zní tak, jako by kluci už před dvěma lety měli naskládáno na obě desky a všechen materiál vznikl během jednoho týdne, v němž ve zkušebně Suotany vybuchla bomba s inspirací. Důsledkem toho je, že „Ounas II“ jede podle totožného vzorce jako předchozí deska, začne se rozvážně atmosférickým intrem „The Flood (In Memoriam)“ a po něm nastoupí akční ubzučené kytary, uštěkaný řev, splašeně nakopávající bicí a náladotvorné klávesy (opsáno z minula…), jedovatý vokál se proplétá s občasným chropotem a postupně nelze opominout ani poměrně vyhrocené sbory.
Podstatné je, že v rukách Suotany se díky nasazení kapely, dobrým nápadům i působivě drsné atmosféře tenhle vzorec neošoupá. Funguje v rychlých přímočarých střelách, funguje v rozmáchlejší „The Crowned King of Ancient Forest“ (v úvodu využitá finština je určitou nápovědou, kudy by stálo za to se vydat, kdyby někdy v budoucnu kapela začala mít pocit, že se začíná vyčerpávat), funguje i v barevném desetiminutovém opusu „1473 Ounas“, v němž studený severský severák zklidňuje vánkový vokál Zoe Marie Federoff-Šmerda, a v němž Suotana nejvýrazněji potvrzuje, že umí zacházet s gradací skladeb a ví, jak udržet posluchačskou pozornost.
K alarmujícím příběhům o nelidském přístupu lidí k přírodě a jejím ničení svítila Suotaně na promofotkáchv minulém díle zelená polární záře, nyní se zbarvila do červena. Je to jediná změna (i sestava drží pevně pohromadě), na kterou narazíte. I když Suotana na aktuální desce nenabídne nic nového nebo překvapivého, užít si poslech živočišné „Ounas II“ je na vlas stejné dobrodružství jako v kole minulém.
|