Pěkně se to u švédských Treat zakulatilo. Čtyřicet let od vydání debutu „Scratch And Bite“ kapela vydává desáté řadové album „The Wild Card“. Nevypadá to jako kdovíjak plodné tempo, ale je třeba vzít v úvahu, že Treat třikrát zastavili činnost a v hibernaci strávili téměř sedmnáct let. V poslední dekádě patří k jasným sázkám na jistotu. Na melodicky zpěvný hard rock, z nějž uhnuli jen jednou, v období, kdy scénou hýbal grunge (bylo z toho velmi zajímavé album, zároveň však také start největší díry v činnosti), fungoval v minulém století a funguje i nyní, i když mladické nadšení nahradila vyzrálost a zkušenost. O tom, že v Treat panuje pohoda a spokojenost, by mohl vypovídat fakt, že už skoro deset let u nich nedošlo k výraznější změně v sestavě (dětský kolotoč baskytaristů v tomto období opět vrátil ke čtyřem strunám Nalleho Påhlssona), ale i skutečnost, že jejich muzika je stále optimisticky laděná, veskrze pozitivní, svěží, nápaditá a chytlavá.

Aktuální „The Wild Card“ do téhle konstelace plně zapadá, nicméně budeme-li na lékárnických vahách odvažovat jednotlivé rockové ingredience, dojdeme k tomu, že na novince parta kolem Roberta Ernlunda zesládla nejvíc ze všech alb, jako by pánové na starší kolena trochu ztráceli testosteron (byť ten nikdy nebyl zásadním nositelem jejich hudebních nápadů) a pokukovali po měkké náruči dospěláckého rocku. Tak se alespoň tváří maximálně přístupná a nekomplikovaná první polovina desky, z níž (hlavně tematicky) stojí za vypíchnutí nasládle vzdušná a maximálně prosvětlená „1985“, která ideálně upozorňuje na hlavní nit alba. „Předpokládal jsem, že napíšu album, které by bylo hudební časovou osou celé naší kariéry a v každé písni by neslo poselství, a to jak hudebně, tak textově,“ zdůrazňuje myšlenkový záměr alba kytarista Anders Wikström. V dokonalé symbióze zlehýnka kousajících kytar, hodně výrazných kláves, ultra zpěvných melodií a měkce přístupného chytlavého vokálu (s řadou potenciálních hitů, které spolehlivě rozpohybují dav pod pódiem) Treat radostně proskotačí z roku 1985 až do budoucnosti („Back To The Future“), vyšvihnou se na nejvyšší bod alba a udrží se na něm docela dlouho.

V nejrafinovanější „Back To The Future“ s grácií předvedou, jak jejich lehkonohou melodičnost dokáže nakopnout trocha dramatičnosti, a kromě napínavých slok (sbory v nich jsou k sežrání) nabídnou i dokonale vygradovaný refrén. Následující „Mad Honey“ přihodí na album špetku zemitosti a výhružnosti (pokud bychom hledali potvrzení Wikströmových slov, tohle by mohla být spojnice na nejsyrovější eponymní album), trojlístek nejsilnějších divokých karet doplní zpěváčkovina s vtipnou slovní hříčkou v názvu „Adam & Evil“, potěší i baladická „Your Majesty“ a hravé šťouchání do Bryana Adamse v „Night Brigade“.

I když se to v první části alba úplně nezdálo, Treat udrželi kvalitativní laťku v úrovni, na které se systematicky drží od comebackového alba „Coup De Grâce“. Neshodnu se s Wikströmem na názoru, že „The Wild Card“ je nejsilnější kolekce písní, jakou Treat za dlouhou dobu vydali, ale důležitý je fakt, že ať vytáhnete z diskografie kapely jakoukoliv desku, vždy dostanete kvalitně odvedenou práci.

FB TREAT

YouTube ukázka - 1985

Seznam skladeb:
1. Out With A Bang
2. Rodeo
3. 1985
4. Endeavour
5. Hand On Heart
6. Heaven`s Waiting
7. Back To The Future
8. Mad Honey
9. Adam & Evil
10. Your Majesty
11. Night Brigade
12. In The Blink Of An Eye
13. One Minute To Breathe

Sestava:
Robert Ernlund – zpěv
Anders Wikström - kytara
Nalle Påhlsson - baskytara
Patrick Appelgren - klávesy
Jamie Borger - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 52:15
Label: Frontiers Records
Země: Švédsko

Diskografie:
1985 - Scratch And Bite
1986 - The Pleasure Principle
1987 - Dreamhunter
1989 - Organized Crime
1992 - Treat
2010 – Coup De Grace
2016 – Ghost Of Graceland
2018 – Tunguska
2022 – The Endgame
2025 – The Wild Card

Související články

Foto: archiv kapely