Až do poslechu prvotiny dua Kryptoportikus mě pojem „argonaut“ (mořeplavec v řecké mytologii, usilující o zisk zlatého rouna, patřil mezi ně třeba Herkules či Orfeus) nechával zcela v klidu. Po poslechu alba „Dark Rainbow“ mě děsí. Nemohou za to argonauti, ale dvojice Franz Herde a Chris Techritz, která se dala dohromady před dvěma lety a dostala nápad napsat příběh, vycházející z řecké mytologie a zabalila jej do těžko charakterizovatelného hudebního hávu.

V souvislosti s Kryptoportikus se nejčastěji mluví o retro thrash metalu. Prvky tohoto stylu jsou v bezpohlavní muzice poměrně často zastoupeny, ale asi ani zarputilí příznivci žánru nebudou zrovna u vytržení. Jednak je může rušit fakt, že nepříliš přínosné žánrové nečistoty by daly na jedno slušné smetiště (berte to nejen v přeneseném významu slov) , jednak Kryptoportikus trpí natolik těžkou absencí nápadů, že se z desky často valí nuda a hudební letargie, jednak provedení není kdovíjak dokonalé (zaplaťpříroda za občasný solidní riff a sólo) a zejména vokální projev padá do neskutečně otravných, značně nejistých echolálií, u kterých je zatěžko věřit tomu, že Kryptoportikus myslí své konání nějak vážně.

Přísnější měřítko na téměř třičtvrtě hodinové nahrávce snese asi tak šest, sedm minut. Přitažlivý atmosférický úvod „Stormy Seas“ zejména proto, že je instrumentální, rozjímavý a zcela odlišný od následného dění, skladba „The Oracle“ za dobrou melodii se špetkou dramatu, které sice podráží nohy nejen textově svérázný refrén „the ora-, the ora-, the ora-, the ora-, the oracle of truth“, ale hlavně monotónnost, která však oproti jiným pasážím zde není ještě totálně ubíjející. „Imperial Machine“ v úvodu alba odhalí, že snaha Franze Herdeho o protahování hlasivek je frontální útok na nervovou soustavu posluchače (v průběhu alba je ještě hůř), v titulní „Dark Rainbow“ se kapela utopí v neskutečně hustém, tahavém a zatuchlém bahně, v první části „Argonauticy“ zastudí elektronika a zamrazí plíživá rytmická recitace, v kraťoučké „Medusa`s Speech“ ve spolupráci s jalovou vypravěčkou Trinou Deuhart Kryptoportikus prošvihnou ideální příležitost (protože u toho není Herde) trochu album zdramatizovat, u „The Curse of Medusa“ si dost možná řeknete, že Herdeho projev sice stojí za starou belu, ale s tím materiálem, co má k dispozici, by nic nesvedl ani kdokoliv se zlatem v hrdle, v akční (naivní thrash) „Sparta and Athens“ se už rozsype všechno, co ještě aspoň trochu drželo pohromadě, a ve finální „Argonautica, Pt. III“ pochopíte, co děsivého se dá najít na argonautech.

Všechno špatně? Téměř a s každým poslechem tenhle pocit sílí. Díky faktu, že se u jedné z hostovských baskytar objevil dlouholetý spolupracovník Blind Guardian a krátkodobý spolupracovník Tarji Oliver Holzwarth, dá se podlehnout dojmu, že (když nic jiného) by tvorba Kryptoportikus mohla mít nějakou hlavu a patu. Nestalo se. Tohle je muzika pro silné nervy.

YouTube ukázka - Sparta and Athens

Seznam skladeb:
1. Stormy Seas
2. Imperial Machine
3. Dark Rainbow
4. The Wanderings of Ulysses
5. Argonautica, Pt. I
6. Ruins of Troy
7. Medusa`s Speech
8. The Curse of Medusa
9. Argonautica, Pt. II
10. The Oracle
11. Sparta and Athens
12. Argonautica, Pt. III

Sestava:
Franz Herde - zpěv
Chris Techritz - kytara

Hosté:
Trina Deuhart – řeč
Jimmy Konsta - kytara
Marc Nickel - kytara
Oliver Holzwarth - baskytara
Tom Brenneis - baskytara
Spider The Akronaut - baskytara
Alex Kreuch - klávesy

Rok vydání: 2025
Čas: 43:26
Země: Německo

Diskografie:
2025 – Dark Rainbow

Foto: archiv kapely