Pokud budeme považovat za poslední řadovou desku Tří sester sedm let starou nahrávku „iSvoboda ředkvičkám!“, pak budeme mluvit o nejdelší studiové pauze v historii kapely. Jenže Fanánkova parta stihla v mezidobí vydat ještě album předělávek „Sex, drógy, rokenról“ a společnou desku s formací Synové výčepu „František z Bráníka“, takže můžeme s čistým svědomím konstatovat, že Tři sestry i po čtyřiceti letech (!) na scéně stále pravidelně zásobují příznivce novým materiálem.
Popisovat hudbu Tří sester by bylo nošením dříví do lesa. Stejně zbytečné je v jejich přímočarém hospodském rocku hledat jakýkoliv posun či nový prvek. Kapela po čtyřiceti letech objíždění českých a slovenských kulturáků naprosto přesně ví, kde je její místo a co chce publikum slyšet. Za ta léta vyprodukovala téměř tři sta písní, takže ji můžeme s klidem prominout, že se občas hudebně opakuje, i to, že kvalita většiny skladeb nemá takovou sílu jako v dobách největší slávy.
Přestože název alba poukazuje na hospodské prostředí, texty se netočí výhradně jenom kolem alkoholu, ale mají mnohem širší záběr, což s povděkem kvituji, protože na pět let staré desce předělávek vydojil Fanánek tématiku restauračních zařízení do poslední kapky a místy se začínal nepříjemně opakovat. Na novince „Pub art“ charismatický frontman potvrzuje pověst předního českého textaře a předkládá několik výborných lyrických kousků. Mezi ně patří „RTG zrak“ s nečekanou pointou, „Medojed a včelojed“, trefující se do ekologických aktivistů a vzpomínková „40 roků“, v níž se kapela ohlíží za obdivuhodně dlouhou kariérou. Nejpodařenější kousky si pánové a dáma nechali na závěr desky. Dvojice svižných písní „Černá díra“ a „Křídla molí“ jasně dokazuje, že ani s přibývajícím věkem neztratily Tři sestry nic z punkové divokosti. Za zmínku stojí dobrý nápad s intrem „Dobrý den, něco si nalejte“, které se z počátku tváří mimoňsky, ale jeho smysl posluchač pochopí při opětovném poslechu.
„Pub art“ je klasickou sesterskou deskou, která kvalitou nemůže konkurovat počinům z devadesátých let a přelomu tisíciletí, ale duši věrných fanoušků osvěží stejně spolehlivě jako dobře vychlazené pivo. Pochvalu zaslouží také povedený booklet zpracovaný ve stylu pop-artu, který pokud jednou rozložíte, už ho nikdy nesložíte zpátky.
|