Spojení Řecko a heavy metal se v posledních letech hezky rýmuje. Stačí vzpomenout spolky InnerWish, Diviner, Warrior Path, samozřejmě Firewind, nebo těleso Wardrum, ve kterém figuruje basista s přezdívkou Strutter, jenž tvoří pojítko s formací Steel Arctus. Ta se na svoji třetí studiovku "Dreamruler" snaží upozornit mj. dětinsky křiklavým obalem, což je zvláštní taktika, jelikož hudební obsah tvoří heavy metal seriózní jako zaťatá DeMaiova pěst z doby, kdy tento americký hudebník ještě někoho zajímal.
Největším lákadlem by měl být Tasos Lazaris, což je malý zpěvák s velkým hlasem. Kapela na jeho projevu hodně staví, možná jej až zneužívá - stylizace do Roba Halforda občas bije do uší. Lazaris je nespornou výhodou, ačkoli se zdá, že nepodává až tak prvotřídní výkon, jako v případě předešlé studiovky Steel Arctus. Zřejmě to souvisí s celkovým energetickým naladěním kapely, protože ani hudba tentokrát nedosahuje nějakých mimořádných kvalit.
Skladby se sice umí zakousnout s ráznou metalovou intenzitou, Řekové ale jako by řadu z nich neuměli dovést do cíle s potřebnou soustředěností. Máme zde celou sadu tzv. "ok songů", které splní poslechový účel, ovšem jejich efekt nedisponuje trvalejší hodnotou (jen těžko dopočítáme, kolikrát už jsme slyšeli variantu takové "Will to Power"). Kytarová sóla jsou nevýrazná a nad některými vstupy klávesových "fanfár" můžeme jen těžko odhadovat jejich smysl ("Glory of the Hero").
Oproti tomu stojí lehké černobílé rejstříky, jež pomáhají skladbám k epickému vyznění (např. refrénové sekvence "Cry for Revenge", "Wicked Lies"), a to zhruba ve stylu již zmíněných krajánků InnerWish. Od věci nejsou stopy mířící na chytlavé power metalové terče ("Fate of the Beast", "Fires of Death"), a už vůbec ne závěrečná "Legend of the Warrior", jejímž prostřednictvím Řekové vyprávějí poutavý, náladotvorně stavěný příběh. Třetí album Steel Arctus není špatné, jeho slabinou je ovšem dojem určité - do slov těžko přenositelné - tvůrčí nedotaženosti.
|