Mít ve skříni kvalitní křivák skýtá několik výhod. Předně jej můžete vytáhnout na jakýkoli metalový koncert (který se nekoná zrovna v parném létě), přičemž výhodou daného outfitu je stylovost i praktičnost. Tenhle materiál i po dekádách voní kůží, a to bez ohledu na zvěrstva, která jste v něm napáchali. Nebo si můžete připadat dobře při poslechu nějaké tradiční heavy metalové kapely, jejíž interpreti rovněž preferují těžké černé bundy, a tím všechny podobně postižené symbolicky berou do své hudební rodiny. Novinka švédských Ambush například prezentuje příslušný styl s takovou grácií, že máte sto chutí nasadit osmdesátkové hadry i přesto (nebo spíš právě proto), že už vám dávno bylo čtyřicet.
Jedno je jisté, když se budou po světě pohybovat takovéto spolky, vyplní se mantra mnohých umělců, kteří v nejrůzněji zdrsnělých pózách deklamovali, že "heavy metal nikdy nezemře". Čtvrtý studiový zářez Skandinávců je v podstatě ideálním post-Judasovským a post-Maidenovským příspěvkem, který ctí původní žánrovou bibli a k tomu přidává talent, nadšení i špetku moderny tam, kde je to vhodné (zvuková produkce). Velmi vítaným bonusem je pozitivní postoj švédských autorů k velkolepě melodickým motivům, jenž mnohdy v mysli probudí spojitost s ranými Helloween.
Příkladem je úvodní titulka, která na speedovém základu vystaví šťavnatý hit, díky kterému jsme okamžitě vtaženi do víru osmdesátek. Při zpěvákově zaječení je iluze dokonalá a my se jen zavrtíme těšením v očekávání věcí příštích. A že hned následující song "Maskirovka" znamená obrovské překvapení, o tom není nejmenších pochyb. Pochodový rytmus připraví půdu pro nebesky vzletný bridge, po kterém přijde tradicionalisticky stylizovaný, částečně parodizující refrén. Severský kvartet v tu chvíli obnažuje svůj jasný názor na ruskou invazi a (společně s povedeným videoklipem) zasluhuje potlesk na otevřené scéně.
Krasojízda nepoleví ani ve svižné "Iron Sign", ve které jednoduchý chorus podpoří atraktivní rytmizaci, ani v "The Night I Took Your Life", která je nenápadným, o to však účinnějším melodickým a příjemně zpěvným zásahem, a už vůbec ne v "I Fear the Blood", vrcholné baladě ve (chvílemi téměř doslovném) stylu "November Rain" od Gánů, ve které frontman Oskar Jacobsson načepýří své skutečné pěvecké kvality. Po hard rockově laděné a přece jenom běžnější stopě "The Reaper" přijde čas na svižnou "Bending the Steel", kde suché metalové riffy osvěží výpravná vokální nástavba i "kokodající" vokální hrátky. Závěr desky obstará kompozice "Heavy Metal Brethren", ve které se Skandinávci vytasí s vynikajícím, epicky nařaseným refrénem a půvabně vytrylkovaným sedmdesátkovým sólem. Parta Ambush se na své čtvrté studiovce vytáhla a majitelům křiváků, džísek, okovaných pásů a šňěrovacích tenisek nadělila pádný důvod k radosti.
|
