Když před jedenácti lety poslali němečtí Dragonsfire světu pozdrav v podobě EP „Metal X“, liboval jsem si, že z fortelné německé heavy metalové základny začíná vystrkovat hlavu další spolek, který sice nemění zavedená pravidla, drží se osvědčených kolejí a z tradičních klišé by byl schopen vystavět katedrálu, ale vše balí do natolik našlápnuté energie a přitom netrpí neohrabaností a schematičnosti řady kapel, jež jsou na historický cecík žánru vydatně přisáté, aby stálo za to jej důkladněji sledovat.

Dragonsfire se v té době probírali z mírné letargie, která je potkala po vydání prvních dvou desek. EP „Metal X“ se spolu s o rok dříve vydaným kraťasem „Speed Demon“ tvářilo jako příslib dobrých časů, ale stal se z něj bludný kořen. V následujícím roce zemřel zpěvák a baskytarista Torsten Herbert, což do sestavy vneslo jistý neklid, díky němuž se nedařilo kapelu ustálit v konstantním složení. Spásou se ukázal být kytarista Matthias Bludau, který byl aktivním členem Dragonsfire v době vydání dvou řadových desek a do sestavy se znovu vrátil krátce po Herbertově skonu, jenž v loňském roce přitáhl do Dragonsfire syna Eliase, který doplnil kompletně překopanou (vyjma kytaristy Timo Rauschera) skvadru a výrazně snížil věkový průměr kapely, což však nemělo žádný vliv na to, že Dragonfire jsou pevně zarostlí v osmdesátých letech minulého století.

Tohle pouto je tak intenzivní, až se dá předpokládat, že kdyby další deska Dragonsfire vyšla zase až za dalších deset (doplňte jakýkoliv násobek) let, bude znít stejně. Nejzásadnější změnou je fakt, že novic u mikrofonu Dennis Ohler má kultivovanější a učesanější hlas než jeho sympaticky neotesaný předchůdce, ale pokud s Herbertem mohli Dragonsfire argumentovat nějakou osobitostí, tahle výhoda je pryč. Nic to nemění na tom, že kapela zůstává snadno poslouchatelnou jistotou, která by se v rámci encyklopedických informací mohla ocitnout mezi stylově čistými zástupci žánru, jen deset let starý příslib malinko vyšuměl.

Pokud v rámci (zřejmě autobiografické) úvodní „We Ride“ kapela tvrdí, že „Back is the power, We need to fly, Chasing for glory, Together we ride“ dá se s tím souhlasit. Podobným způsobem s klokotající rytmikou, zpěvnými sbory a slušnými refrény se Dragonsfire prezentují v rámci celé desky, spolehnout se dá i na standardní klišé (pokud byste pochybovali, zaposlouchejte se do hudby i textu kousku „80`s Boys (Metal Is a Life))“, takže u Dragonsfire je vlastně všechno v nejlepším pořádku, neboť „Metal X“ je fortelná práce, která potěší (nic víc, ale hlavně ani nic míň) především staromilce. Tohle konstatování, doslovně vykradené z předchozí recenze, beze zbytku platí i tentokrát, i když řeč je tentokrát skutečně o „Rebirth of the Beast“.

www.dragonsfire.de

YouTube ukázka - Preacher

Seznam skladeb:
1. We Ride
2. Speak of War
3. Hungry Beast
4. Preacher
5. A Portal to Escape
6. W.I.T.G.A.G.O.T.O.S.
7. 80`s Boys (Metal Is a Life)
8. Charge Ahead
9. Don`t Live in Fear
10. Dragons Never Surrender
11. Cider Victims

Sestava:
Dennis Ohler - zpěv
Timo Rauscher - kytara
Matthias Bludau - kytara
Peter Schäfer - baskytara
Elias Bludau - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 49:14
Země: Německo

Diskografie:
2008 – Visions Of Fire
2010 – Metal Service
2025 – Rebirth Of The Beast

Související články

Foto: archiv kapely