To, že německé čtveřici Beyond The Black nechybí odvaha, se jasně ukázalo na minulé desce s eponymním názvem. Když na páté desce použijete stejný název, jako má kapela, zpravidla tím naznačujete, že se něco mění. U Beyond The Black to byl posun z žánrově čistého koně mezi experimentátory, kterým stylové hranice sice nejsou úplně ukradené, ale slouží spíš jen k tomu, abyste si vytyčili zásadní směr a cíl, a cesty, které vás k němu dovedou, se můžou rozběhnout leckdy netušeným směrem.
Bulharský folk s výpomocí Gergany Dimitrovy z The Mystery Of The Bulgarian Voices, účast Chrise Harmse z Lord Of The Lost a Asami z Lovebites, jejichž naturelu a zvyklostem Beyond The Black vychází vstříc, stejně jako využití francouzštiny a němčiny, to je záruka značné rozmanitosti alba. Kooperace drsného hlasu Chrise Hermsdörfera a slavičího vokálu Jennifer Haben, která působí stejně suverénně, ať už kapela vsází na symfonický metal nebo do své hudby nechá proniknout popové tendence, zajistí parádní napětí, až nečekaně tvrdá kytara vás nenechá na pochybách, že Beyond The Black nemají v úmyslu primárně hrát pro křehké dušičky, pronikavý zvuk i moderní elektronika dávají kapele velmi současný výraz. A naprosto zásadní je, že tenhle zdánlivý pelmel drží skvěle pohromadě.
Úvodní celkem snadno odhadnutelná „Rising High“ s jakýmsi šamanským vokálem a sympatickým bobtáním s blížícím se refrénem vyznívá poměrně studeně (další odstín…), ale ani na moment nemáte pocit, že by to bylo špatně. Přímočará titulka s halekacím refrénovým motivem a roztomilým zjemněním začne velmi intenzivně pulsovat, v „The Art Of Being Alone“, otevřené velmi suverénním vokálním poletováním, se brutálně setmí, pohltí vás vyhrocená dramatičnost a jiskření mezi do hloubky ponořeným Chrisem Harmsem a rozjasňující Jennifer. Nejodlehčenější „Let There Be Rain“ se zpěvnou bulharštinou a tanečními tendencemi, parádně zkrouhnutými nekompromisní kytarou totálně změní charakter alba, klidná a tajemná balada „Ravens“ s chorálovým nápěvem si vás podmaní temnými emocemi.
Kupodivu funguje i přes mašinky prohnaný zpěv v živočišn0 „Here Comes The Flood“, snad jen rozdivočelá „Can You Hear Me“ s Asami u mikrofonu nekouše tak, jako zbytek alba a v porovnání s následnou nadýchanou a košatou „(La vie est un) Cinéma“ působí hodně obyčejně. Natlakovaná „Like A Hologram“ s perfektní gradací do divoce roztančeného refrénu vychází z aktuální kolekce jako naprostá koncertní tutovka, křehké a trochu melancholické tečce „Weltschmerz“ s houslemi a náladou z Pána prstenů vůbec nepřekáží obvykle drsná němčina.
Nedávný výrok Jennifer Haben o tom, že turné s Within Temptation znamenalo v jejím životě důležitý milník, dostává na „Break The Silence“ nový rozměr. Holandská parta před dvěma lety natočila velmi otevřené, nespoutané, adrenalinové a živočišné album (jedno z nejlepších ve své diskografii), a Beyond The Black jdou v jejích stopách a začínají jí slušně šlapat na paty.
|
