Po delší odmlce je tu opět několik řádek věnovaných kultovním GAMMA RAY a jejich druhému řadovému albu s názvem "Sigh No More". Když s odstupem času procházím jednotlivé skladby natočené v roce 1991, pořád nemůžu přijít na to, jakým záhadným způsobem se GAMMA RAY povedlo složit další natolik silný materiál, v němž se opět prolíná mnoho různých hudebních stylů, a vše stále drží pevně pohromadě. Je vidět, že kdo umí, ten umí, což je přesně případ Kaie Hansena. Kapela se nebojí experimentů a přitom dotváří svou typickou hudební tvář, která se naplno ukáže na dalších albech. Pokud jsem na začátku mluvil o různorodosti a prolínání jednotlivých rockových vlivů, měl jsem na mysli například místy až hard rockovou "(We Won't) Stop the War" s parádním refrénem a v obdobném duchu se nesoucí "Countdown", ve které občas slyším zpěv a melodie podobné těm z dílny GUNS ´N ROSES. Atmosféra let 70. přímo dýchá z "Father And Son" s akustickou parádičkou zhruba v půlce skladby, ale největším překvapením byl pro mě začátek "As Time Goes By", za který by se nemusel stydět ani Lemmy Kilminster. Tahle věc je našláplá až na půdu. Nechybí ani další výlet do vod "dýňového" metalu v podobě "Rich & Famous" a vážnější věci jako "Dream Healer" a "Changes". Navíc se na desce nachází vůbec první song od GAMMA RAY, který se ke mě dostal, a to "One With The World" s geniálním začátkem na bicí a parádním textem.
Na "Sigh No More" se stále ještě nedá mluvit o klasických GAMMA RAY jak je známe dnes, avšak tahle speedová mašina se dostává pomalu ale jistě do otáček a už ji jen tak někdo nezastaví. Vždyť pozice, kterou si HELLOWEEN budovali po celá 80. léta GAMMA RAY dosáhli během několika málo let a to byl teprve začátek.
|
