Cesta lišky
Už je to dlouhých patnáct let, co rockový svět přišel o Erica Carra, o nesmírně sympatického a skromného člověka se srdcem na pravém místě, o oporu, o synonymum pro naprostou oddanost a hlavně o fantastického bubeníka. Zemřel 24. listopadu 1991 téměř bez jakéhokoliv zájmu médií. Mezi jeho smrtí a smrtí Fredie Mercuryho bylo jen pár hodin. Tuto ne úplně tradiční recenzi bych chtěl věnovat jeho památce a připomenout, jak moc mnoha lidem chybí.
Tato nahrávka není klasické studiové album, je to soubor nikdy nezveřejněných demonahrávek a rarit z Erikovy dílny, které shromáždil a vydal v roce 1999 jeho dlouholetý přítel a kolega z kapely Kiss, kytarista Bruce Kulick.
Deska má především nesmírnou citovou hodnotu pro Erikovy fanoušky po celém světě. K několika písním se už nestihly dotočit vokály, u některých existují kopie pouze na magnetofonových páscích, ale za každou cenu musím vyzdvihnout dvě skladby. První z nich, Tiara je jedna z nejkrásnějších a jednoduše geniálních balad, co sem kdy měl možnost slyšet (zde je vidět Erikovo všestranné hudební nadání, jeho nádherně čistý a naléhavý zpěv ve vás zanechá zvláštní pocit klidu, navíc se doprovodil na klávesy, na albu hrál například i na basovou a akustickou kytaru) druhou písní je Somebody´s Waiting, která chytí za srdce každého, emoce vzrostou o to víc když si vzpomeneme na to jak moc nečekaná jeho smrt byla.
Nechci v žádném případě hanit ostatní skladby, ale jejich hodnocení by bylo příliš subjektivní vzhledem k mému vztahu k němu a vzhledem k jejich nedokončenosti. Zmíním ještě Eyes Of Love s nespornými hitovými ambicemi a řvavou Nasty Boys kypící energií. V ostatních písních se skrývá mnoho skvělých nápadů. Jak už sem říkal Rockology má velkou citovou hodnotu, nemělo by chybět v žádné sbírce fanoušků Kiss, to ovšem neznamená, že pro ostatní by album bylo tabu, doporučil bych poslechnout si ho všem a hodnocení nechám na každém zvlášť.
Pokud chcete slyšet Erikovu hru na profesionálních nahrávkách neváhejte a obstarejte si alba kultovních Kiss jako např. Lick It Up, Asylum, Crazy Nights, Creatures Of The Night, nebo Hot In The Shade, což je poslední studiová deska na které se Erik podílel v plné síle (nepočítáme-li vzpomínkové sólo na bicí a doprovodný vokál v písni God Gave Rock And Roll To You II z alba Revenge).
V roce 2000 ještě vzniklo DVD Inside The Tale Of The Fox: The Eric Carr Story, což je dokument o jeho životě od úplných začátků až po hvězdnou kariéru předčasně ukončenou zákeřnou nemocí.
Eric Carr žil hudbou, večer co večer si na vystoupeních mohl vybubnovat srdce z těla a pro fanoušky by byl schopen se rozdat, nebylo mu dopřáno prožít dlouhý život a tak nás v 41 letech musel opustit. Nezbývá než si uchovat jeho památku v podobě nahrávek na kterých se podílel a nezapomenout jak nenápadný a přitom tolik výjimečný člověk to byl…
Tradičnímu hodnocení bych se tentokrát vyhnul, pro mě osobně má toto album velkou hodnotu takže jako obdivovatel Erica Carra: |
