Když několik mých oblíbených kapel nahraje tribut mé ještě oblíbenější kapely, jíž je navíc legendární formace Led Zeppelin, nemůžu si pomoci a nezbývá mi, než se o takovém počinu trochu podrobněji rozepsat. Tak tedy…
Angra – Kashmir
Exotický nádech skladby Angra transformovala v prog-metalový tak, že je chvílemi téměř k nepoznání, čímž rozhodně vytvořila zajímavou a zábavnou verzi tohoto hitu. Ničím sice vyloženě nenadchne, ale svým stoprocentně jistým výkonem drží po celých dlouhých sedm a půl minuty silnou atmosféru. Velmi slibný rozjezd.
Blaze – Dazed & Confused
Blaze Bailey je bezpochyby vynikající zpěvák, což dokazuje výborným výkonem i v tomto coveru, který je vlastně postavený především na jeho vokálech, které oproti vypjatému Plantovy zní spíše potemněle bluesově. Písni to dává jedinečný šmrnc. Zvuk byl navíc oproti originálu dost zahuštěn, takže zní patřičně heavy. Jeden z nejlepších kousků.
Primal Fear – The Rover
Solidně zahraná skladba v povedeném metalovém hávu. Dobře šlapající kytara s pěkným sólem. Jistý Schlachter. Nic objevného.
Doro – Babe I’m Gonna Leave You
Na Doro jsem byl velmi zvědavý a bohužel právě její příspěvek je pro mě největším zklamáním na tomto albu. Sice si pro sebe nemohla vybrat lepší píseň, ale podle mě ji bohužel moc nezvládla. Její zpěv je nejistý a nekonzistentní, příliš nesedí do hudby. Nemá šťávu a chybí mu procítěnost originálu. Některé pasáže působí že jsou nad její síly. Tohle se bohužel nepovedlo.
Elegy – Rock & Roll
Tahle skladba má být především nářez, což Elegy zachovali. Instrumentálně ještě trochu přitvrdili a zahustili prostor. Jen zpěvák trochu zaostává.
Tierra Santa – Communication Breakdown
Španělé dali této písni chytlavý nádech dřevního heavy metalu a celkově ji zrychlili. Výsledná dvouminutová úderka zní rozhodně dobře.
Grave Digger – No Quarter
Pomalá skladba, na kterou se kapela pokusila naroubovat kousavější kytary a hrubý vokál. To první dopadlo ještě slušně, ale zpěv nezní zrovna dobře ani sám o sobě, natož ve spojení s melodií za ním. To tahá píseň do spodních příček alba.
Masterplan – Black Dog
Podání je vcelku věrné originálu, ale přesto zní trochu jinak. Materplan především hrají s neuvěřitelnou elegancí. Od rytmické sekce, přes Grapowovu neomylnou kytaru až po Landeho strhující výkon, kterým dokazuje, že právem patří mezi nejlepší metalové pěvce současnosti. Jeho projev mě vážně dostal. Nečekal jsem, že by tento song mohl někdo zazpívat na tak vysoké úrovni. Kvalitní kousek. Jaká škoda, že se Masterplan pomalu rozpadají.
Consortium Project – Immigrant Song
Nezní to špatně, ale ničím mě to vyloženě nazaujalo. Kapela nepřináší nic moc nového a když výsledek porovnám s Demons & Wizards, kteří nedávno nahráli stejnou skladbu v podobném pojetí, je oproti Hansimu a Jonovi přeci jen o něco slabší.
Mägo De Oz – Whole Lotta Love
Další pecka. Mägo De Oz přizpůsobili skladbu svému folk-metalovému stylu (prostor dostaly i housličky) a vyrobili její originální, chytlavou a skočnou verzi. Co se jim také hodně povedlo je úprava refrénu. Celkově tedy velké plus.
Axxis – Good Times, Bad Times
Prozměnu opět jedno věrné provedení. Pozornost na sebe strhává svou specifickou barvou hlasu především Bernard Weiss. Ten by sice na několika místech určitě rád zazpíval lépe než se mu povedlo, ale přesto je z něj, respektive z celé kapely, cítit nadšení, s jakým tuhle píseň dělali a to dělá jejich příspěvek hodnotným.
White Skull – Stairway To Heaven
Předělávat tuto píseň je bezpochyby nevděčný úkol. Kapela White Skull se ho zhostila bez přílišného experimentování, což je možná škoda. Zahráno je zde bez problémů, ale chybí tomu moment překvapení, který by provedení vytáhnul někam výš nad průměr a který by znamenal důvod, proč si jejich verzi občas pustit. Trochu se to zlepší až v rychlejší pasáži ke konci, ale to je málo.
Shrnul bych to jednoduše. Kvalita je sice nevyvážená, ale to se dá od tributního alba předpokládat. Celkově jde určitě o vydařenou a hlavně zábavnou poctu klasikům a průkopníkům rockové hudby, jakými Led Zeppelin bezesporu byli. Pro fanoušky, kterým se neotevírá kudla v kapse, když na jejich miláčky někdo sáhne, tohle album rozhodně stojí za poslech.
|
