Ambehr je kapela hudebně sice z existenčních důvodů působící v Rusku, ale pocházející a hrdě se hlásící ke své domovině, jíž je metalovým fanouškům nepříliš známá (snad jen s výjimkou amerických SOAD) Arménie. Debutové album této formace, Spider’s Web, vyšlo až po deseti letech její existence, v roce 2005, a nedá se říci, že by zrovna převrátilo metalový svět na ruby. I když kvalitu by na to mělo.
Hudbu Ambehr bych s trochou zploštění zaškatulkoval jako thrash/death s prvky folklóru (ty já umím ocenit), které se sem tam najdou v některém z mírnějších riffů, melodii nebo vyhrávce. Co ale jako první zaujme posluchače je profláknuté vokální složení typu ‚kráska a zvíře‘, což sice není nic moc objevného, ale v podání Arménců zní opravdu skvěle. Hlavní slovo tu má drsný, štěkavý zpěv leadera kapely, který si říká Art. Je sice až deathově hrubý, ale čitelný, vcelku muzikální (rozuměj schopný vytvářet nějaké intervaly a podobné hudební útvary) a kvalitní. Ten táhne valnou většinu skladeb. Ženský vokál, jehož protagonistkou je Artova sestra Marina, naproti tomu hudbu většinou spíše doplňuje popěvky (podobně tomu je třeba u českých Ador Dorath) dodávajícími skladbám silné melodie a špetku podmanivého kouzla. Nutno dodat, že je skvěle zakomponován tak, aby podporoval atmosféru, sílu a někdy i spád skladeb, a na žádném místě mi nepřipadá nepatřičný nebo samoúčelný.
Počtu hlasů odpovídá i počet kytar, které s ostrým zvukem a zručnými majiteli umějí stejně dobře thrashově odsekávat riffy a podporovat rytmus nastřelený basovkou a bicími, jako hrát odlehčeněji, spolupracovat a doplňovat se u četných vyhrávek a sólíček. A kdyby to náhodou bylo málo, v repertoáru mají i velmi chutné vybrnkávačky.
Album obsahuje jak skladby přímočaré a zostra odsýpající, tak písně komplikovanější, důmyslně propracované a proměnlivé, jichž je k mé radosti většina. Právě ty jsou tu totiž pravým klenotem a mými favority. Refrény umějí Ambehr napsat chytlavé a silné, ale míra, s jakou se dokáží tyto kousky zavrtat člověku pod kůži je mnohem širší. Co totiž mají opravdu promakané je způsob, jakým jejich výtvory dokáží neustále držet napětí, gradovat a překvapovat.
Mezi své vrcholné hudební zážitky pak počítám například vsuvku uprostřed lomozící skladby Fear, kde na okamžik ustoupí hutné riffy a Artův chrapák akustické vybrnkávačce a duetu Mariny s čistým mužským vokálem ve folkové melodii - bravo!, razanci s jakou přechází titulní skladba ze sloky do refrénu podpořeného naprosto geniálním riffem (taková nakopávka s člověkem nemůže nepohnout) nebo mrazivé a nekompromisní Artovo frázování v (vkusný čtenář jistě odpustí) kulervoucím refrénu písně Black Star. Jednoduše nádhera pro kterou stojí za to být metalovým fanouškem.
Ambehr přibalili i bonbónek na závěr – multicover Judar Priest. Začíná Marinou zpívaným, do romantické balady převedeným Leather Rebel, který zní mému uchu vskutku božsky, aby asi po minutě obrátil o 180°, změnil se v Metal Meltdown nahozený ostrým riffem a odzpívaný drsným přímočarým duetem obou sourozenců. Taktéž povedená práce a vkusné zakončení alba.
Ne všechny skladby jsou vyjímečné, některé jsou ‚pouze‘ dobré thrash/deathové sypanice. Ne všechny riffy jsou geniální, mnohé jsou ‚jenom‘ recyklované z klasiky zostra pálené do rytmu výše zmíněných sypanic. Ale… má to srdce a má to grády, jasných devět!
|
