Novinka „Music Must Change“ od kapely RED BARON BAND se mnou nedávno pěkně zacloumala. Naprosto precizně odehraná stará hard rocková škola. Doposud jsem nevěřil, že to u nás tak skvěle dokáže vůbec někdo zahrát. Ba co víc, zahrát a hlavně vymyslet! „Music Must Change“ je ale již třetí deska této neobyčejné bandy, proto jsem si udělal výlet do historie a moje první zastávka byla v roce 2003, kdy vyšla nahrávka „In The Light“...
Mikrofon tehdy ještě pevně držel Honza Holeček, jehož zpěv se od první desky posunul o nějaký ten kus dál, objevil nové barvy a oprostil se od nádechu Bona Scotta, který mi přijde na první desce celkem nepřeslechnutelný. Ona za to také může hudba samotná, která je daleko barvitější, promakanější a hlavně velice experimentální. Řekl bych, že se chlapi tenkrát vžili do konce šedesátých let, kdy každá parta, co něco znamenala, musela natočit něco „jiného“. Dá se říct, že každý měl svého „seržanta Peppera“. A právě to bych prohlásil i o „In The Light“, které se čistokrevná nálepka s nápisem hard rock prostě nalepit nedá. Vinu jistě musí nést velké množství akustických skladeb a mohutné využití všemožných dechů. Ačkoliv nejsem jejich největší přítel, tak musím říct, že tuhle nahrávku velice okořenily a pěkně nakoply. Poslouchat nářezovku „Get Out“ s celou touhle dechovou sebrankou, jak jede z plných koulí, je prostě zážitek! „Get Out“ bych celkově označil za jasný vrchol nahrávky. Ta skladba je prostě neskutečná. Nahrávka má i příjemný nádech psychedelie, za což můžou různé zvukové experimenty (viz. „Analogy 1970“ s hostujícím Emilem Viklickým). Nechybí ani intermezza (viz. „Prologue 1914“). Celkově nahrávka nabízí 13 velice rozmanitých položek. Někde tvrdá jako skála, jinde jemná jako peřinka. Je radost podobnou hudbu poslouchat. A co je hlavní, tohle se prostě nedá oposlouchat, protože je stále co hledat. A věřte mi, stále něco nového budete nacházet...
Abych ale úplně nezapomněl na skladby jako takové, tak jenom namátkou vyberu zajímavé momenty. Z těch ostřejších zmiňme kromě samozřejmé „Get Out“ třeba „You´re Fooling Me Child“ nebo „Over The Ocean“. Z těch jemnějších určitě „Ouro Preto“ s hostující legendou Zuzanou Michnovou z kapely MARSYAS, či nádhernou „A Song For Derek Shulman“, ve které slyším naprostou pohodu konce šedesátých let, kdy světovému rocku vládla vlna hippies.
„In The Light“ je výborná deska, za kterou by dnes byla ráda možná i kdejaká světová legenda. Opět tleskám, tentokrát trošku zpětně, ale i tak to potěší, ne?
|
