Tohle CD v naší redakci putovalo nejméně půl roku, až se na něj zapomnělo. Zapadlo až někam do nespodnějších částí našeho redakčního šuplíku. To je ta hudba tak strašná? Někoho z vás teď tahle otázka může napadnout. Moje odpověď zní – Není strašná, akorát velice těžko stravitelná. Vždycky jsem o sobě hrdě hlásil, že strávím všechno, co mi rocková hudba může nabídnout. Známí o mně občas prohlašují, že jsem dokonce hudební úchyl, protože poslouchám naprosté zběsilosti (a tím teďka třeba nemyslím totální nářez). Jenomže, Slováci FAIRY TALE mě porazili... Dlouho jsem si lámal hlavu, proč nemůžu „Sound Mirrors“ přijít na chuť a nakonec jsem na to přišel. Tohle totiž nemá s rockem nic společného. Ono totiž popsat styl, kterým se kapela prezentuje, je úkol takřka neřešitelný. Když bych ale něco měl plácnout, tak by volba padla na world music.
„Sound Mirrors“ obsahuje pět kompozic, které tvoří plochu přesahující 20 minut. Úvodní „Crystal“ pevně definuje to, co vás čeká po celou hrací dobu. Pomalu se rozvíjející motiv, kde se mísí spousta různých zvuků a věřím, že většina z nepřipravených posluchačů se v té zvukové spleti jednoduše ztratí. Byl jsem hodně zvědav na zpěv Barbory Kolárikové, protože v AENEAS mi její projev přišel velice sympatický a příjemný. Tady si jejího zpěvu však moc neužijete... Většinou se opakují jednoduché textařské obraty, které ale na druhou stranu mají svůj smysl a nepůsobí špatně.
Přiznám se, že opravdu nevím, co s tímto CD. Já se do něj prostě nedokázal dostat a přiznám se, že už se v mém přehrávači asi nikdy neohřeje, přesto nad tímto projektem nelámu hůl, protože vím, že to někdo může považovat za velice kvalitní počin. Poprvé se tedy zdržím i hlasování...
P.S. – CD je zaobaleno v pěkném digipacku. Barbora je zde k nakousnutí...
|
