Není to tak dávno, co jsem si tady pochvaloval, jaká na mě z druhého alba skorojabloneckých Hush dýchla velice pohodová atmosféra. Zdánlivě bezstarostná rocková muzika a parta kluků, které jejich hudba evidentně baví. Nejen o albu Stereotype jsem si povídal s basistou Jánosem Mikuličkou a bubeníkem Honzou Kubánkem.
Ahoj …, pojďme si v tom na úvod udělat pořádek. Liberec nebo Jablonec, Deep Purple a jejich Hush nebo Rush anebo haš…, kde tedy vlastně jsou Vaše domovská práva a hudební kořeny?
Honza : Rytmika kapely je z Liberce, druhá půlka kvartetu žije v Jablonci nad Nisou. Už je z toho skoro dvojměstí, takže asi příště můžem říkat Liberec nad Nisou.
Název je odvozený od anglického Hush, což značí něco jako pššššt v češtině. Pro ryčnou kapelu nám to přišlo docela dobrej název. A navíc zrovna hráli tenhle Purplovský megahit v rádiu, když jsme tejden před prvním hraním vymýšleli název. Takže jasnej podíl na tom mají i Gillanovci. A Rush? Oblíbená parta moje a bývalého basisty. Současný basák János má Gedy Lee signature model Fendera Jazz Bass…takže i Rush se dají u nás vystopovat: ) A ten haš? Kdo neumí anglicky, chápe náš název tímhle směrem.:) S tímhle moc nekamarádíme. Nejsou zdroje. Spíš vodní dýmku. To je oblíbená kapelní kratochvíle.
János: Já bych to jen rád upřesnil. Sice jsem si koupil kopii baskytary, kterou má Geddy Lee, ale v životě jsem slyšel jen jednu desku Rush... a to ještě necelou. Tu basu jsem si koupil hlavně proto, že místo teček má na hmatníku značky poloh ve tvaru obdélníku. Když se hraje a najednou zhasne velký světlo, jsou ty obdélníky vidět líp, než tečky.
Můžete představit členy a historii kapely? Co byste označili za nejpovedenější počin skupiny Hush? Čemu se Hush věnují mimo hudební svět, pokud jim zbývá nějaký čas? Kde Hush čerpají inspiraci?
János: Kořeny Hush sahají až do roku 1996, ale z té doby jsou v kapele už jen zpěvák Michal Kurilla a bubeník Honza Kubánek. Ty doplňuju v současný sestavě od roku 1999 já, coby už druhej baskytarista a od roku 2004 Ruda Hans-Wenzel, kterej je v historii kapely už čtvrtej kytarista. Nejpovedenější počin? A můžu trochu klišé? Každá zkouška, každej koncert a každý cédéčko. Sešli jsme se v kapele tak dobře, že si rozumíme a vysíláme víceméně na stejný frekvenci. A podle mě je to na celkovým životě kapely znát, aspoň já osobně si za ta léta nepamatuju ani jeden mizernej koncert, špatnou zkoušku nebo blbý demo. Nikdy jsme se ani nepohádali, je to vůbec možný?
Mimo hudební svět se věnujeme všelijakejm věcem - držíme se hesla "Kdo si hraje, nezlobí". Michal bydlí za Jabloncem v domečku se zahradou, takže furt něco vylepšuje - nedávno mu na zahradě vyrost´ altánek s krbem, teď se zase vrhl do budování rybníčku. Honza má zase výtvarnej talent, takže rád fotí a hraje si v Corelu - třeba design bookletu našeho cédéčka Stereotype je od něj. Ruda je hyperaktivní bytost, hraje ještě v kapele John Silver, věnuje se divadlu (a hlavně svojí ženě). No a já se vrtám ve svý antikvární škodovce...
Inspiraci? Já nevim, prostě mačkáme pražce, tlučeme do bubnů a vono to nějak tak hraje samo... jak říkal Picasso: "Já nemaluju, vono TO maluje..."ale abych nekecal, třeba nedávno nám učaroval skvost pánů Čtvrtníčka a Lábuse Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? Ten inspirací přímo přetéká... hlavně nám zásadním způsobem obohatil slovník...
Jak Vy sami byste charakterizovali tvorbu Hush těm, kteří s vámi dosud neměli možnost se setkat?
Honza: Hmmm..to je těžký. Od ryze hardrockových začátků jsme se dotali až k, dá se říct ,současnýmu písničkovýmu pojetí bigbítu. Riffy jsme vyměnili za energii. Chceme lidi pobavit , rozhejbat, rozeskákat a udělat jim dobrou náladu. Máme takový popunkový a někdy hodně éterický nálady. Nazvěme to „Anarchy in the U.2“
János: Jednou větou - Palenie titonia povoduje raka...
Jaká je situace na liberecko-jablonecku s živým hraním? Jak často, kde a s kým Hush vystupují?
János: Není to tak zlý. Sice tu nejsou víceméně žádný klasický rockový kluby, ale míst k hraní je docela dost. Někdejší libereckej rokáč Golet se teď jmenuje Casta a je plnej zlámanejch beatů a hip hopu, ale dobrý koncerty jsou třeba v Krátkým a úderným divadle nebo v klubu Stamina. V Jablonci to je s koncertováním slabší, zanikl klub Rampa, toho je velká škoda, tam bylo nádherně. Za ty léta jsme zjistili, že sólový koncerty jsou naprd, stane se, že přijde málo lidí a je to v pytli. Na totéž přišly i jiný skupiny a tak se teď vyznává heslo "V jednotě je síla", pořádají se spíš společný koncerty víc skupin nebo rovnou minifestiválky. I když to je pak třeba s návštěvou slabší, jsou v publiku aspoň členové ostatních skupin.
Hrajeme spíš na jaře a v létě, přes zimu je to vždycky slabší, vždycky na nás padne zimní únava a spíš se zavíráme ve zkušebně a pilujem nový věci... eventuelně je i rovnou natáčíme. Už máme na kontě pár demáčů a dvě dlouhohrající elpíčka a mám pocit, že snad všechny jsou natáčený v zimě. Ale jak se venku zazelená, je to jiný kafe. Třeba zrovna teď hrajem tak ob tejden a o prázdninách toho bude ještě víc.. a na podzim zase začnem pomalu ubírat a jak napadne sníh, šmytec. A tak pořád dokola.
Jak je to s vašimi zahraničními aktivitami, v čem vidíš hlavní rozdíl mezi hraním v zahraničí a doma?
Honza: Byli jsme v Holandsku, Německu, Polsku. Z nich největší kotelnu umí udělat Poláci.
Ale nejradši hrajem u nás. Lákalo by nás jet někam na východ. Ještě jsme nebyli na Slovensku, tak doufáme, že se tam něco urodí. Možná dopadne něco v Lotyšsku. Uvidíme. Nejvzdálenější ohlas jsme měli z nějakýho rádia v Novosibirsku. Prej nás tam pouštěj. To nám udělalo radost.
János: Já mám ještě takovej tajnej sen, dostat se na festival Szigét do maďarskýho hlavního města. To je ale jen záminka, poněvadž bych si potřebovali v Budapešti v antikvariátech nakoupit nějaký desky od Omegy a Locomotiv GT. To je taková moje malá celoživotní úchylka...
Pojďme k vašemu poslednímu albu „Stereotype“. Kdo se podílel na jeho tvorbě a jaké jste na něj zaznamenali ohlasy?
Honza: u nás se to ustálilo tak, že Majkl /zpěvák/ je donašečem hudebních nápadů a János dělá téměř výhradně všechny texty. Ve zkušebně ty nápady necháme proběhnout naším mozkovým trustem..Dělají se změny, já do toho pořád kecám. Tu možnost má každej, samozřejmě. Když se nám zdá, že pecka vydělá hodně USD J a je dobrá i po měsíci hraní, většinou jí necháme. Když ne, letí na smetiště.
János: Michal má neuvěřitelnou nadprodukci a co se mu jen trochu nepozdává, rychle zavrhne. Skoro bych někdy řek´, že toho odpadu produkujem až zbytečně hodně a leckdy tak zahodíme i řadu dobrejch věcí. Hodně polotovarů si na zkouškách natáčíme a jednou jsem takhle jednu letitou odloženou kazetu někde vyhrabal, poslechl a nestačil se divit, jak dobrý věci tam byly.
Jak byste charakterizovali materiál na „Stereotype“ zachycený? V čem vidíte největší sílu alba a která ze skladeb Vám přirostla k srdci nejvíc?
Honza: Síla alba? Hodně nám pomohl Petr Slezák coby producent ve studiu Citron. Díky němu má celý album jakoby spojovací nit a energii. Myslím, že to táhne od začátku a nenudí to. To jsme chtěli. Za peníze, který jsme do nahrávání investovali dopadlo slušně. A srdeční věc? Pro mne jednoznačně Pragmatic. Chystáme se k ní udělat videoklip. Chystáme scénář a snad v létě to zrealizujem.
János: Já bych to charakterizoval jako desku s pozitivní energií. Petr Slezák je totiž náramně emočně založenej člověk, kterej dbá na přenos energie, duchovno a podobný věci vůbec. Sám si liboval, že jsme jedna z těch kapel, která umí při hraní tu vzájemnou energii dobře ukázat a zároveň nevysává jeho jako producenta. Při natáčení se hlavně řídil tím, jestli se nám povedlo zachytit energii a jak se mu jen trochu zdálo, že ne, jelo se znova. A podle mě tam ta společná energie znát je.
Když srovnávám vaše první album „Electric Religion“ se „Stereotype“, připadá mi, že Hush zklidněli a nakročili k mnou tolik opěvované pohodě. Jak Ty sám cítíš rozdíl mezi oběma alby? Našli jste polohu, u které chcete zůstat, nebo si Hush stále hledají svou cestu ? A co lze od Hush čekat v nejbližší i vzdálenější budoucnosti?
Honza: Na Stereotype, jsme chtěli ty nápady naflákat tak hustě, aby tam nebyly nudný pasáže. Máme dost signálů, že se to zadařilo. Upustili jsme od kytarovejch sól spíš k vyhrávkám, který tu věc nějak korunujou. Na pořádný sóla tu jsou Dream Theater a Steve Vai. My chceme na pás dostat pohodu, energii a melodii, která posluchače zaujme. Už máme hodně nových věcí. Příští květen chceme zase s Petrem Slezákem do Citronu. Léto projezdíme po hraních, začíná toho být celkem dostatek.
János: Kluci prostě zestárli, tím to je - LOL. Řek bych, že když je člověku přes třicet, už vidí svět jinak, než třeba v šestadvaceti (ehm). Stejně na starý kolena budem nostit fousy, pleš a břicho a budeme hrát country. Už se na to těším... pam-pam-pam-páá-dam-pam...
Pokud vím, tak Hush zpívají výhradně v angličtině. Nutno přiznat, že ta vám sedí a zároveň jsou texty natolik přístupné, že není tak těžké přiblížit se myšlenkové náplni skladeb. Máte tendence ve své tvorbě řešit vlastní problémy, berete svojí muziku jako poslání, nebo jde „jen“ o zábavu?
János: Všechno dohromady. Texty jsou jedinečná příležitost, jak se vypořádat s různými zážitky, dojmy, pocity, příhodami a emocemi. Jako textař mám k těm písničkám ještě jinej vztah, než kluci, řekl bych takovej... osobnější. Každá věc pro mě znamená určitou etapu mýho života, připomíná mi někdy už dávno zapomenutý lidi a události. Dobrý je to hlavně na koncertě, když hrajem nějakou písničku, hned mi naběhne, v jakým rozpoložení jsem ten text psal a co jsem tehdy prožíval, začnu vzpomínat... a pak většinou zapomenu, co se hraje a sáhnu na hmatníku vedle.
Město Jablonec vyhlásilo skladbu Appletown za svojí hymnu. Jaké výhody či závazky z toho vyplynuly pro Hush? A nechystáte něco i pro Liberec?
Honza: Byli jsme ve zprávách na Nově. Viděli jsme tam chlapíky – zastupitele v kvádrech, jak hlasujou o naší pecce. To byl teda pohled pro bohyJ Budeme hrát na nějakých městských slavnostech. A to je tak všechno. Dost lidí to zaregistrovalo, a to je fajnový. Nemuseli jsme nic měnit, upravovat. A ta písnička se prostě jen bude hrát na pro to vhodnejch akcích. Jinak z toho nemáme ani pfenig.
János: Mně to hned po odvysílání reportáže o hymně ve zprávách na Nově přineslo největší nadílku esemesek, co jsem kdy dostal. Kam se hrabou přání k narozeninám a k Novýmu roku!
Album „Stereotype“ jste si vydali sami a z Vašeho dopisu jsem měl dojem, že nemáte zrovna nejlepší zkušenosti s domácími vydavateli. Je ta situace stále stejná nebo jste pro případné další album zaznamenali nějaký posun? A neomezila by případná ochranná křídla vydavatele Vaší svobodu a rozlet?
Honza: Šlo mi o to, že vyrobíš master ve studiu. Dáš do toho fůru peněz a času, nabídneš jim to hotový a zaplacený a nestojí jim to ani za mail, aby napsali „ s tímhle běžte kluci do hajzlu“. Jedinej Martin Červinka z Universal Music s náma jednal vážně a na rovinu. I když to taky nakonec nedopadlo. Není to komerčně zajímavý v dnešní době.
János: Docela mě zaujala poslední část otázky... mám pocit, že někdy bych docela rozlet omezit potřeboval... :)
Teď dovolte pár osobních. Co jako posluchači rádi tlačíte do uší?
Honza: Poslouchám pořád něco…dá se říct tak 10 hodin denně. Ze všech žánrů. Nemůžu bez toho bejt. Moje srdeční kapela jsou King´s X a dál mám nejradši hodně spolků z oblasti prog rocku i tvrdších. Poslední moje zásadní alba v tomhle roce- King´s X – Ogre Tones, Devin Townsend – Accelerated Evolution a musím říct, že mě dostala Katatonia a jejich The Great Cold Distance.
János: Honza je přes muziku trochu úchyl, to o něm všichni víme. Já to mám horší, už několik let mi nefunguje CD přehrávač a já se ještě nedokopal k tomu ho opravit... a kazeťák mi doma muchlá kazety, takže můžu poslouchat jedině v autě. A tam mám takovou všehochuť - všechny desky Vypsaný fiXy, dvoje Green Day, jedničku od Audioslave, troje poslední Supporty... a samozřejmě miláčky Locomotiv GT a Omegu.
Jaké nástroje zvládáte ?
Honza: Gumovej zvon, motyku, myčku na nádobí, ford focus a trošku hraju na bubny.
János: Kombinačky, sikovky, štípačky, šroubovák a křižák. Víceméně.
Co si myslíte o české hudební scéně?
Honza:Nic moc pěknýho. Přál bych blahobyt kapelám jako fiXa, -123 minut a Romanu Dragounovi. Těm co ho maj, bych zakázal ty televizní estrády a za rok by se vidělo…
János: Já si naopak myslim, že je dost pestrá zajímavá. Když vidím, kolik spolků se hlásí do různejch vyhledávacích soutěží, mám radost, že elektrický kytary přežily útok armády dýdžejů s gramofonama...
S kým byste si rádi zahráli na jednom pódiu?
Honza: Jasná věc – King´s X.
János: Těch je... ale kdybych měl jmenovat jedno jméno, tak je to obskurní německej spolek Helge & The Firefuckers. Snad žádná jiná kapela mi ještě nezpůsobila takový křeče do bránice od smíchu.
Měl´s v dětství nějaký idol, kterému jste se snažili podobat?
Honza:Bral měl Lars Ulrich z Metallicy v pubertě- ale to je dávno :-) . Není to žádnej oobr bubeník, ale hraje účelně, jeho party jsou charizmatický a má to sílu. Ale , kde je jim teď konec…A ještě Nicko z Maiden, ale má placatej nos..tomu bych se vlastně podobat nechtěl.Jinak asi nikdo..
János: Lars Ulrich že hraje účelně a má charizmatický party???? Honzo, ty už to fakt nehul. Já, když tak o tom přemejšlím, jsem snad žádnej idol, kterýmu bych se snažil podobat, neměl... možná proto, že s takovým obličejem se snad ani nikomu podobat nedá :-)
Pamatujete si ještě na první desku, kterou jste si koupili?
Honza: Nepamatuju.Ale táta mi z Jugošky dovezl v roce 85 Saxony, Live od Maiden a Perfect Strangers od Purple. Byl jsem rázem vinylovej král na škole.
János: Já jo! Byl jsem školák - intelektuál, takže jsem si ve dvanácti letech v roce 1990 koupil dvojalbum Večírek rozpadlých dvojic - záznam vystoupení Jana Buriana a Jiřího Dědečka & Jana Vodňanského a Petra Skoumala.
Zajímáte se o politiku, jak vnímáte aktuálně se blížící volby?
Honza: Jakoby zajímám. Jedno mi to úplně není. Mám jich všech plny zuby. Zatím nevím.
János: Politika je pro děcka...
Máte tip, jak dopadneme na mistovství světa ve fotbale?
Honza: Náš zpěvák z toho zešílí. Kope i za RFC Spark a šíleně to polyká. Myslím, že vyhraje Ghana, druhá bude Korea a třetí Viktoria Žižkov s Horníkem v brance. Kluci vopálený to šolíchaj nejlíp.
János:Cože? V čem?
Co považujete za největší vynález v dějinách lidstva?
Honza: Fender Stratocaster a nafukovací panna.
János: Lži, sex a prachy.
Jaký je Váš názor na drogy (Hush! Hush! :-) ) a na vypalování cédeček?
Honza: Ať si každej kouří, co chce, ale hlavně nekuřte na zastávkách MHD! Spoluobčanům to vadí: Uwaga!
Vypalování? Lepší pálit CD Hush než vypalovat trávu na mezích. Tam zahyne vždycky spousta beatles. A to je přece škoda.
János: Já v tom teda docela jedu. Tein, nikotin, kofein... každej den. Zatím to zvládám. Cédéčko jsem ještě nikdy nevypaloval, takže k tomu nemůžu zaujmout žádný stanovisko... až to zkusím, dám vědět.
Jakou otázku Vám nikdy nikdo nepoložil a Vy by sis na ní přál odpovědět? A naopak, kterou otázku byste nechtěli, aby Vám někdy někdo položil?
Honza: Nikdo mi nikdy nepoložil tolik otázek, jako ty :-), ale je to fajnový :-) a nechtěl bych, aby se někdo zeptal „Polykáš, kámo?“
János: "Dokáže basová kytara Fender usmířit národy?" .a nikdy jsem nechtěl, aby mi někdo položil otázku: "Budeme ale dál kamarádi, že jo?" Bohužel se stalo...
Co byste označili za největší překvapení (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu), co Vás dosud ve spojitosti s hudbou potkalo?
Honza: Pozitivní..že vůbec někdo stojí o mý bouchání. Toho jsem se nenadál. A že jsme hráli před Hughesem a Turnerem z Deep Purple.
János: Že basová kytara Fender dokáže usmířit národy.
Jak byste charakterizovali sami sebe?
Honza: Homo erectus.
János: Kafe a cigára
Díky za za rozhovor a za Váš čas, přeju hodně štěstí a tradiční otázka na závěr. Máte ještě nějaké přání či vzkaz pro fanoušky?
Honza: Poslouchejte každou desku víckrát a nedělejte rychlý soudy. A nejvíckrát tu naší. Na www.hush.cz si jí můžete objednat za 120 babek. Čau a díky moc za hovory!
János: Palenie titonia povoduje raka!
|
