Klasik by řekl: “Lepší počasí jsme si nemohli přát.“ A tak ve chvíli, kdy i mouchy padaly únavou a vedrem, jsme spolu s Jirkou Rainem, zpěvákem a kytaristou kapely Navar, zalezli do útrob jednoho z pardubických barů, abychom probrali minulost, současnost a hlavně budoucnost Navaru. Společnost nám dělala Jirkova přítelkyně a technické zázemí Navaru Martina (Morrigan), škoda jen, že se rozpovídala ve chvíli, kdy jsem vypnul diktafon. Jak se ukázalo, pohled sice zevnitř, ale přitom z pod pódia, nemusí být vždy totožný s pohledem zhůry. O tom ale třeba někdy jindy, teď už má slovo Jirka.

Když to vezmeme úplně od začátku, řeknu-li Navar, co se Tobě vybaví, co pro Tebe Navar znamená?
Je to kapela kterou jsem zakládal někdy ve 14 – 15 letech, původně jsme chtěli hrát takovej obyčejnej bigbít, poslouchali jsme Olympic, Beatles, Pražský výběr a postupně to směřovalo k tvrdším záležitostem. Dneska v podstatě je to můj nejdůležitější koníček. Těžko říct, jestli se dá v Čechách bigbítem živit, spíš ne, a tak je to pro mě i pro nás všechny důležitá záliba.

A co bys chtěl, aby se lidem v Čechách vybavilo pod názvem Navar třeba za deset let.
Mně by se líbilo, kdyby se povedlo pod nějakým menším vydavatelstvím vydat novou desku a šířit ji tak, aby ta propagace nebyla jenom na nás na koncertech. Líbilo by se mi, kdyby na koncerty chodilo víc lidí, alespoň jako ve Východních Čechách na Komunální odpad, na který přijde i tisícovka lidí a chtěl bych, aby se naše kapela dostala do povědomí fanoušků rockový muziky, alespoň tady v Čechách.

Odkud pochází jméno Navar?
Inspiroval jsem se filmem Jestřábí žena a jménem kapitána Ettiena Navarreho.

Můžeš charakterizovat, jaké je postavení Navaru tady ve Východních Čechách.
Těžko říct, jak kdy. Naživo jsme schopni, protože do hraní dáváme energii a šťávu, lidi strhnout, ale málo koncertů jsme hráli jen sami, vždycky to bylo s někým, nebo v rámci fesťáků, takže se těžko odhaduje kdo přišel na nás a kdo ne. Na Pardubicku už je to dobrý, lidi už vědí, o co jde, ale dál je to zatím složitější. Ale tak je to asi s každou metalovou kapelou, která začíná.

Co bys označil za nejvýznamnější okamžik Navaru v jeho historii?
Před třemi lety se komplet vyměnila sestava, zůstal klávesák a já, dohodli jsme se, že dál se budeme věnovat už jenom metalové melodické muzice, česky zpívané, kompletně jsme přestavili playlist i sestavu a začali jsme dělat to, co děláme dodnes a v čem chceme pokračovat. Dřív to bylo takové nevyrovnané, každá písnička byl ovlivněná něčím jiným, ale před těmi třemi lety to dostalo jasný směr a cíl. To považuju za největší zlom v historii.

Měl jsem trošku zmatek ve vaší diskografii, kdy na webových stránkách v historii zmiňuješ vydání tří CD, v diskografii je zmíněná jen aktuální „1621“. Jak to tedy je?
Ty předchozí alba jsou právě v jiných sestavách, Navar prezentoval jiný styl, bereme to spíš jako demo nahrávky, dneska je už moc neřešíme. Má to pár fanoušků, stálo nás to nekřesťanské peníze, v té době jsme studovali střední školy, ale nechceme se s tím dneska nějak prezentovat, pokud by někdo měl zájem si to poslechnout, tak není problém si to přes stránky objednat. Jsou to věci, kde půlku repertoáru zpíval Julián (pozn. Záhorovský), půlku já, bylo to většinou anglicky a je to takový teenage rock americkýho stylu.

Když ses zmínil o těch penězích, musím říct, že mě na vašich stránkách zaujal apel na fandy, aby si vaše CD koupili a nepřepalovali jej. Jaký to mělo ohlas?
(smích) Jak u koho…, takový ti věrnější si to koupí, ostatním se, bohužel, i těch 150,-Kč zdá hodně, takže na koncertech to udáváme po pár kusech. Je to těžký, vypalovačka je hrozná metla, my jsme do té desky vrazili tolik peněz, že i cena nákladů na jedno cédečko je vyšší než prodejní cena, takže my na každý desce i tak proděláváme. Ti, kteří chtějí metalovou muziku nějak podpořit, tak si to koupí, já sám patřím mezi ty, kteří si českou kapelu nepřepálí.

Teď sis řekl o další otázku, jak ty sám se stavíš k přepalování CD, pálíš, nepálíš?
No, cizí kapely musím, abych si udělal trochu přehled, protože nekradu a nemám na cédečka, která jsou strašně drahá. Ale takový ty srdeční kapely jako Symphony X, Dream Theater, poslední sólovka Landeho, takový ty špeky, které mám rád, kompletní Black Sabbath, i ty, který mám přepálený se snažím dokupovat.

Zmiňoval ses o studentských letech, má vliv muzika a prezentování muziky na školu, pomůže ti třeba s trémou?
Je pravda, že jsem začínal hrát někdy v osmý třídě, začínal jsem s klukama, kteří byli bohužel dost neschopní, takže veškerá organizace padla na mě, koncerty, odvoz, aparatura, později zvukařina, místa koncertů, plakáty a je fakt, že tohle organizování je znát, tréma opadne, člověk se lépe kontroluje, umí se postavit před lidi.

Bubeník je tvůj brácha, který ještě chodí do deváté třídy. Nemáte jako kapela problémy s jeho věkem, půjčují ti ho rodiče na koncerty bez problémů?
(smích) Rodiče mi ho naštěstí zatím půjčují, byla to sranda, když k nám přišel, vlastně to bylo z důvodu, že se nenašel nikdo jiný, kdo by náš styl ubouchal. Brácha od první třídy chodil na bicí, mlátil do toho ještě dřív, než dosáhl nohou na šlapku a je fakt, že se školou má trochu problémy, je to flákač, jako každý kluk v tomhle věku a bohužel ani na bicí necvičí tak, jak bych si já představoval, ale na koncertech je přesnej. Rodiče ho podporují, takže v tom není problém.

Jak funguje v kapele rozhodovací proces. Jsou dva Rainové, takže mají dva hlasy nebo to máš despoticky pod palcem ty?
Despota nejsem, ale stejně většinu organizačních věcí zařizuji já, když se o něčem rozhoduje tak brácha sice nějaký hlas má, ale přece jen je o šest let mladší, takže je to takový hlas v pozadí, ale věřím, že do budoucna s ním budu moct počítat víc, začíná se o organizaci víc zajímat, začal mezi své známé šířit cédéčka a určitě dělá dobře i jeho egu, když ho vidí jeho vrstevníci na pódiu. Pokud vím, je mezi svými vrstevníky v tomhle jediný.

Můžeš představit další členy kapely?
Kytarista Ondra Pecina, to je kytarový samouk, já jsem na něj narazil náhodou, odpověděl na inzerát mému kamarádovi bubeníkovi, ten pak oslovil mě. Ondra je strašně nadaný člověk, miluje progresivní kapely, má výborný nápady, z jedný jeho skladby já zpravidla udělám tak tři normální, který mají sedm minut a nedají se zahrát (smích) . Je to ďábel. Klávesák Kuba Komárek, ten je se mnou nejdýl v sestavě, už asi šest, sedm let a ten není tak kreativní, co se skládání týče, skládáme spíš já a Ondra, ale je na něj spoleh, pomáhá s distribucí, pomáhal s obalem cédéčka, i když mu to trvalo strašně dlouho (smích), je přesnej, spolehlivej, zahraje co má, je to taková jistota kapely. Nový člen Zdeněk Blažek, baskytarista, přišel z pardubické kapely Deem, sám hraje takovej punkrock, který by rád byl metalem (smích), je šikovnej, strašně rychle dokázal nacvičit krkolomný prstoklady na base, pomáhá i se sbory, přišel k nám v lednu, hrajeme s ním od března a tak se zatím hudebně sžíváme. Teď začínáme tvořit nový repertoár, nové skladby, kde už i on má nějaké slovo, uvidíme do budoucna, zatím jsme spokojení.

Je tady na Pardubicku nějaké místo, kde hrajete častěji a rádi, kam lidi za vámi můžou přijít?
Začínali jsme v Ponorce, to je klub, kam bohužel nechodí moc lidí, takže když se tam dostane stovka, tak je to maximum. Byl to první klub, kam nás vůbec pustili zahrát, takže k němu já mám vztah, ale z původní sestavy už se mnou v kapele není nikdo, takže nějaká hromadná kapelní nostalgie k tomuhle klubu to asi není. Ještě Žlutý pes, kde to přestavěli a je tam perfektní zvuk, tak tam se teď asi v Pardubicích těšíme nejvíc. V říjnu tady budeme hrát s Debustrolem.

Je nějaká kapela, s kterou hrajete častěji, někdo s kým si pomáháte navzájem?
Pomohli nám Krleš, ti nás tahali všude možně, hráli jsme s nima např. v Kainu v Praze. Dál Flashback - Accept revival, s těmi jsme byli v Hodoníně, Komunální odpad nás bral po Východních Čechách. Snažím se domlouvat a snad to příští rok vyjde s Arakainem, do budoucna jednám i s Asmodeus.

Jaké jsou nejbližší plány Navaru?
Teď přes prázdniny jsou kluci různě rozlítaní po republice, tak nebudeme tolik koncertovat, ale pracujeme na novém materiálu a rádi bychom na podzim obměnili playlist a vyjeli s pěti – šesti novými skladbami. Musím dodělat texty, sehrát to, jednoduše řečeno, dodělat nový repertoár.

Docela mě překvapilo prohlášení na vašich stránkách, kde zmiňujete, že nově vznikající skladby jsou v duchu kapel Dream Theater, Symphony X. Proti přímočarému metalu na „1621“ mi tyhle kapely připadají moc přemýšlivé. Znamená to, že se posunujete někam do „komplikovanější“ muziky?
Určitě bychom rádi. Už dříve se tyto snahy objevily např. ve skladbě Trója, ta je na našem demu, nebo z desky „Valkýry“, takže v tom duchu bychom to chtěli vést dál. Repertoár, který je na „1621“ vznikal v průběhu asi tří let, některé věci s námi hrála ještě sestava s Juliánem Záhorovským, např. „Blaník, „Smutná královna“. Dneska už se vyvíjíme jinak, jsou noví lidi v kapele, posloucháme jiné kapely a jiné vlivy. V Čechách je spousta metalových zábavových kapel a takovouhle muziku tady v podstatě nikdo nedělá, nebo aspoň na nějaké vyšší úrovni. A tak bychom rádi oblažili Východní Čechy trošku složitější muzikou (smích) .

Zmínil jsi pojem zábavová kapela. Považuješ Vaší tvorbu za zábavovku?
Je to těžký, pojem zábavovka mi nikdo nedokázal vysvětlit, pro mě osobně je zábavovka kapela, která hraje převzatý repertoár s vlastními texty a hraje na vesnických zábavách. My jsme hráli vždycky spíš v klubech a od začátku vlastní repertoár. Jakmile se hraje heavy metal, tak na to polovina lidí kouká tak, že jde o blití do mikrofonu, další tak, že je to zábavovka. Nás za zábavovku nepovažuju.

Pojďme k CD „1621“. Je plné historických témat, na vašich stránkách se zmiňuješ o své zálibě v historii, které historické období tě zajímá nejvíc?
To se nedá říct, oblíbených dob a epoch mám hodně, každopádně jsem spíš středo- a severoevropan, neláká mě moc třeba Egypt, mám rád Kelty, severskou historii, českou historii, což je vidět i na desce. Od dětství jsem sbíral mince, četl jsem strašně moc knížek a když jsme po jednom anglicky zpívaném období chtěli začít psát česky, tak jsem nevěděl o čem a nelíbily se nám pivní popěvky, já bych to ani nedokázal zpívat, přemýšleli jsme po jakém tématu sáhnout a o historii toho vím nejvíc, tak to přišlo tak nějak automaticky. A ty témata, víš sám z desky, že nejsou nijak zaměřená na nějakou epochu.

A nemáš chuť napsat koncepční album, věnované konkrétnímu historickému tématu?
Rád bych, láká mě to, nevím jestli na to mám a jestli bych dokázal udržet pozornost. Každopádně dneska je oblíbené dělat koncepční alba a já to do budoucna nevylučuju.

Můžeš mi nějak přiblížit jednotlivý skladby z CD, co Tě inspirovalo?
Témata vyplynula z jednotlivých riffů a nálady vznikajících skladeb, snažím se, aby skladby byly o něčem, abychom jen tak neplácali, ne vždy se to podaří (smích) . Obvykle nejdřív vzniká hudba a do ní text, a někdy vznikne obojí najednou. „Ďábel mor“ je moje představa, jak morová rána mohla na lidi působit, „Blaník“ za ten se trochu stydím, to je jeden z mých prvních českých textů, dneska mi přijde trochu primitivní, tak možná jednou vznikne „Blaník 2“, kde bych to zpracoval nějak důstojněji. „Valkýry“, z těch mám radost dodnes, ten text je dlouhý asi na jeden list A4, studoval jsem to na záchodě, abych si to vůbec zapamatoval. Když si vyberu nějaké historické téma, vždycky se snažím shromáždit co nejvíc reálií, abych nepsal nějakou blbost. Četl jsem knížku o vikingských mýtech, takže ve „Valkýrách“ je zpracována vikingská představa záhrobí. „1621“, to je jasný, poprava na Staroměstském náměstí. „Tak hádej“ – klasika, text o lásce. „Je nevinnej“ je další text, na který nejsem zrovna pyšný. „Smutná královna“ je o Elišce Přemyslovně, kdy jsem si načetl její životopis a snažil jsem se ho v té skladbě vyjádřit. Spousta lidí to v tom ani nevidí, kdo neví o koho jde, tak nemá šanci to poznat. To jsem psal asi spíš pro sebe. „Drákula“ – název mluví za vše. „Křižáci“, to je prastará skladba, kterou jsme hráli už někdy před pěti lety, napsal jsem jí asi v šestnácti, je to takový pradědeček v našich skladbách. Trochu jsme ji upravili, je to taková naše hymna, dřív jsme s ní končili koncerty, ještě dřív jsme s ní koncerty začínali. „Tulák“ …… „Síla boje“ je pohanská představa o válce, reminiscence na předky.

Která ze skladeb je Tvůj osobní favorit ?
Jsou to asi „Valkýry“, ale stejně rád mám „Drákulu“. Ten je takový nenápadný, líbí se mi v něm kytary, líbí se mi textově.

Co zabírá na koncertech nejvíc?
Je to ten přiblblej „Blaník“ (smích)! Lidi si hned snadno zapamatujou refrén a zpívají to s námi, pak hodně zabírá „Srdce krále“, ta není na cédečku, je taky hodně energická. Snažíme se o riffy typu Saxon a Rage, no na Smolskiho nemáme, ale snaha tam je!

V recenzi jsem si do vás trochu šťouchnul ohledně určité uhlazenosti alba. Částečně to je zvukem, takže jak zníte na koncertech?
Myslím si , že naživo je to určitě tvrdší, už kvůli zpěvu, když se zadaří a mám dobrej den a kluci taky pomáhají se sbory, tak jak mají, tak to víc nakopává. Ta deska je taková hodná, to je pravda, ale je to dané tím, že zpěvy se točily asi dva dny, je tam x zdvojení, ztrojení…, ve „Valkýrách“ je šest různých hlasů nad sebou, nejsou až tak slyšet, jak by měly být, ale fakt jsme se s tím piplali a nebylo na to tolik času, je to trochu uspěchaný a je to tam trošku slyšet. Kytary taky vznikly za den a půl kompletně, my jsme navíc blázni a děláme tři čtyři harmonie nad sebou, takže doufám, že příští deska bude znít ještě energičtěji, že už budeme vědět jak na to, dáme si víc pozor a snad bude i víc času a peněz. Kdybys nás chtěl sponzorovat, tak můžeš (smích).

Tvůj zpěv mi na albu zní celkem civilně, vzhledem ke stylu, který děláte. Ve srovnání s klasickými tahači do výšek jsi v klidu, v pohodě, přitom to vaší muzice svědčí a tvůj hlas je snadno identifikovatelný. Budeš se tohohle stavu držet nebo se tvůj zpěv nějak vyvíjí?
Někdy ti pustím staré demáče z roku 1999 a to se potrháš smíchy, představ si nastydlýho Petra Jandu s kolíčkem na nose, tak to jsem byl já. Hodně jsem se vyzpíval, ale i tak nejsem se svým hlasem spokojen, nepovažuju se za zpěváka, přišel jsem k mikrofonu, protože ostatní se toho báli víc než já (smích), zpívám taky proto, že jsem si všechno složil na sebe. Jsem trochu ješitný, takže kdyby měl moje texty zpívat někdo jiný, tak by mi to nesvědčilo. Můj hlas někdo považuje za slabinu, někdo to považuje za výhodu, že to je odlišné od ostatních. Těžko říct, snažím se na sobě pracovat, občas mám s hlasem problémy, chodím teď půl roku na hodiny zpěvu, snažím se i na technikách pracovat, ale nemám hlas zase tak variabilní, abych mohl buď ječet ve stylu Kotipelta, nebo prskat jako Testament svoje agresivnější vokály. Takhle to ze mě leze a jinak to asi nepůjde.

O prázdninách se chystáš do Skotska. Souvisí tvoje cesta s historií, jedeš načerpat nějaká témata, náměty, kontakty?
Kdyby všechno dopadlo tak jak mělo, už bychom tam byli, ale byly nějaké problémy s financemi i s kontakty. Letos jedeme asi jen na prohlídku po památkách. Příští rok bychom tam chtěli na delší dobu, za prací. Já jsem přírodní typ, nemám rád auta, shon a stres, takže bychom rádi vypadli někam, kde je klidněji.

Jak se díváš na hodně moderní záležitost – ženský v metalových kapelách? Nechystáte něco podobného?
Ne. Mně se třeba líbí nějaké věci od Within Temptation, líbí se mi některé věci od Nightwish, i když celou desku bych asi nevydržel. Ti se mi líbí díky kontrastu s basákem. Ale v Čechách je těžké najít kvalitní zpěvačku, viz. třeba Lucie Bílá dřív s Arakainem se těžko objeví. Krleš nejsou špatní, ale ti třeba nejsou na desce tak dobří jako naživo.

Kdyby sis mohl vybrat, s kým bys někdy někde chtěl stát na jednom pódiu?
Určitě bych se strašně rád potkal na jednom pódiu s Jornem Landem, ať už bude v jakékoliv kapele. Strašně to střídá, ti Ark by se mi líbili nejvíc, ale tam už bohužel taky není. Pak bych strašně rád stál na pódiu s Tony Martinem, na jehož koncertě jsem byl v Plzni, to bylo perfektní, je to taky taková moje srdcovka. Pak třeba Russell Allen ze Symphony X, to jsou tři jména, která mě napadnou nejdřív.

Ty se zabýváš i výukou hry na kytaru. Můžeš nějakým způsobem, se svým hudebním cítěním a sklonem k metalu, ovlivnit to, co budeš učit?
Určitě. Já si to prosadím. Osnovy vlastně záleží na mě. Já sám jsem začínal u Zdeňka Cerala z Ready Kirken. A tak i ten můj přístup ke kytaře je o improvizaci, vlastním přístupu, ale já nehraju jen metal, jsem schopen zahrát funky, blues, rock´n ´roll, takže vždycky záleželo na tom, co ti dotyční „žáci“ – měl jsem tam i padesátiletého pána – zrovna chtějí. Základy kytary jsou stejné vždycky a pak záleží na tom, kdo se ve výukové skupině objeví a co má za záliby, pak hrajeme podle toho.

Jaký je tvůj názor na českou hudební scénu?
Z českých velkých kapel mám rád Arakain, od těch mám celou diskografii, i když ta poslední deska není už úplně moje gusto, Brichtu taky můžu, líbí se mi jak textuje, i když se mu taky vždycky nezadaří, tak ho považuju trochu za svůj vzor v psaní textů. Pak třeba Landa, spíš tématově, napsal bych občas ten text třeba trochu jinak než on, ale taky se mi líbí. Pak další kapely jako Salamandra, jejich „Skarremar“ se mi líbil strašně moc, teď jsme objevili Nemesis (pozn. v současnosti už přejmenované na Symphonity), ti mi přijdou hodně zajímavý. Líbily se mi nějaké věci od Škworu, kvůli modernímu přístupu k rockový muzice, ale spíš koukám po inspiraci do zahraničí, protože tam je možnost hrát tuhle hudbu daleko větší a proto tam vznikají zajímavější věci a zahraniční kapely se můžou prosadit, takže se o nich dozvíme i tady.

Má Navar nějaké zahraniční ambice?
Ambice by byly, spíš jde o to, jestli tam na nás čekají (smích). Myslím si, že by byla trochu problém čeština. Pravda, Rammstein si taky němčinu prosadili, ale spíš by jim venku čeština přišla trochu zvláštní. Rád bych určitě zkusil vystrčit růžky třeba do Německa, kdyby byla možnost, ale zatím tam nemám kontakty a nevím, jak se tam dostat.

Když zmiňuješ češtinu, nechystají Navar zase nějaké věci i v angličtině?
Přemýšleli jsme jednu dobu, že bychom udělali anglický verze některých skladeb. Možná k tomu někdy dojde, ale už se nechceme dostat zase k dvojjazyčnosti, protože to v minulosti bylo takový nevyrovnaný.

Otázka, která vzhledem k vaší minulosti musí padnout. Jak se díváš na soutěže typu Superstar?
(smích) Když jsem se poprvé podíval na první ročník Superstar a viděl jsem tam Julka v tý čepici, tak jsem nevěřil vlastním očím. Nicméně Julka mám rád, když od nás odešel, tak nám velice pomáhal, vozil nás autem do studia, na desce nám zpíval sbory. My bychom se snad ani do Hradce do studia nedostali, kdyby nás tam tenhle Superstar nedovezl. Já jsem Julkovi pomáhal na koncertě v Kolíně, je to můj kamarád, nemám s tím žádný problém. Nelíbilo se mi, že když se prosadil v Superstar, tak náš bývalý basák a bubeník, kteří s ním pak založili kapelu Volný pád, která měla historii podle toho názvu (smích), ho pak začali v Blesku a bulváru pomlouvat, jak se strašně změnil, jak je nafoukanej a jak se na něj vykašlou. Kluci to neunesli, já Julkovi přeju ten jeho jakýs-takýs úspěch. Na soutěž typu Superstar bych ale já nešel.

Co bys změnil, kdybys měl neomezenou moc?
Nejdřív ze všeho bych postavil nějakej domeček, koupil bych si auto… (v tuto chvíli se poprvé do rozhovoru zapojila Martina: „Já čekala, že řekneš „dobu“!). To jo, to tam uveď, já jen blbnu… Ale co se hudby týká, tak bych strašně rád změnil přístup médií vůči rockový muzice a metalu zvlášť, protože média to šíleným způsobem ubíjejí, my se nemáme šanci dostat do normálního rádia, u vydavatelství po vás taky neštěkne pes a pokud se někdo nejmenuje Arakain, Kabát, nehraje dvacet let a nemá za sebou nějakou minulost ještě z dob minulého režimu, tak se strašně těžko prosazuje. Pak nastává situace, kdy třeba na Škwory, když jsme s nimi hráli, přišlo šedesát lidí. Lidi jsou líní chodit na koncerty, to bych taky rád změnil, pak je problém přepalování cédeček, který nás bolí tím víc, že tu desku jsme si sami financovali ze studentských kapes a splácíme ji a těžko se nám to kdy vrátí, asi jsme blázni. Přivítal bych nějaký rádio nebo pořad v televizi, který by se věnoval téhle muzice, protože nových vlivů a nových kapel je strašně moc, určitě by bylo o čem psát a bylo co pouštět. Jednoduše řečeno, aby situace v Čechách nebyla pro začínající kapelu tak bezvýchodná.

Máš rád festivaly, jezdíš na ně?
Byl jsem vloni na Masters Of Rock, jinak to moc nevyhledávám, protože jsem taky línej (smích) , ale jinak jsem strašně rád, že v posledních letech se tady objevují kapely, který by tady dřív člověk neměl šanci vidět, zajímavé kapely, za kterýma už člověk nemusí jezdit tisíce kilometrů.

Jakou otázku Ti nikdy nikdo nepoložil a Ty by sis na ní přál odpovědět? A naopak, kterou otázku bys nechtěl, aby Ti někdy někdo položil?
Tak nad tímhle jsem nikdy nepřemýšlel…., aby se mě někdo nemohl na něco zeptat, to snad ani nehrozí, v nejhorším bych ho poslal někam (smích)!

Čeho bys chtěl dosáhnout za úplně optimálních podmínek a jak si představuješ úplně optimální podmínky?
Chtěl bych, aby nám vyšla deska, chtěl bych, aby se naše muzika rozšířila mezi maximální počet lidí, ať už prostřednictvím desky, rádia, nebo na koncertě s nějakou velkou kapelou, rád bych, aby lidi poslouchali i naše texty, protože si myslím, že naše texty mají co říct, spousta metalových kapel v Čechách, i když jsou hudebně kvalitní, tak svými texty, případně zpěvem stylizovaným do Kotipeltů a Kiskeů, ztrácí. Rád bych měl hudbou co říct, chtěl bych oslovit co nejvíc lidí, ale přece jen metal dneska není masová záležitost.

Vzhledem k tomu, že Martina tady sedí s námi, tak se před ní ptám: máš podporu a zázemí v tom co děláš?
Určitě, Martina nás všude fotí, fotky jsou všechny její dílo, máme rádi plus mínus stejný druh hudby, žijeme spolu víc než rok, takže na podporu si nemůžu stěžovat, fakt jsem spokojený.

Je ještě něco, co bys chtěl vzkázat lidem, kteří budou tenhle rozhovor číst?
Aby se snažili podporovat i menší kapely, které nejsou tak propagované, aby se ta hudba nezabila tím, že o ni přestane být zájem, znovu říkám, aby lidi nebyli líní dát stovku za desku kapely, která by se jim líbila. Každá kapela na to, aby mohla natočit desku a přijet na příští koncert potřebuje nějakou podporu, nestačí, že si lidi jeden večer zablbnou pod pódiem…

Děkuju za rozhovor, ať se vám daří.
Já děkuju taky!

www.navar.cz