První rozhovor, který se na stránkách Metal Manu v letošním roce objevil, bylo povídání s Vaškem Mrzenou, hlavním mozkem a tahounem poděbradských Rimortis. Na sklonku roku se mi podařilo – tentokrát už naživo – s Vaškem zasednout u stolu v královehradeckém klubu El Diablo, kam Rimortis přijeli představit své novinkové album „Vesmírem plout“ a navázat tam, kde jsme na začátku roku skončili.
Ahoj Vašku, co důležitého nebo podstatného se událo – kromě alba – v životě Rimortis od té doby, co jsme spolu mluvili naposled (pozn. leden 2006), nebo je všechno při starém?
V podstatě jo, protože my jsme cédečko natočili se stejným týmem lidí, to znamená, že tam se nic nezměnilo, nikoho jsme nehledali. Natočili jsme první klip, v tom je posun od minulého alba. A jinak jsme zase o kousek dál v tom, že máme domácí studio, udělali jsme si ze zkušebny studio, kde si nahráváme demáče, takže vlastně dneska, když máme dva měsíce starou novinku, tak už mám hotovou půlku pátý desky, možná i víc a hlavně začínám dělat i s jinýma kapelama, kterým začínám pomáhat. Dřív jsem byl zaměřen jenom na Rimortis a teď se občas ozve nějaká mladá kapela, že by potřebovali buď produkčně nebo nějakým jiným způsobem pomoct. To je nové, to jsem dřív nedělal. A co se týká Rimortis, tak pořád koncertujeme, není problém pro nás hrát 45 – 50 koncertů za rok, což je na relativně malou kapelu a ještě navíc z tohohle žánru slušný číslo. Našli jsme cestu, jakým způsobem to dělat a samozřejmě je spousta věcí, ambice a cíle, kterých bysme chtěli dosáhnout, ale máme svůj přístup, už jedeme a tak se nic moc už asi měnit nebude.
Zmínil jsi počet koncertů, vedeš nějakou statistiku kolik jste toho odehráli ?
Určitě, myslím, že dneska to bude asi stopětaosmdesátý koncert.
Který z nich považuješ za nejdůležitější nebo nejpovedenější?
Velmi důležitý byl koncert loni v Pardubicích na Fantasy Metal Festu, kdy jsme hráli těsně před Grave Digger a během čtyřiceti minut jsme tam prodali pětačtyřicet cédéček, což bylo úžasný. Ale to samozřejmě nebylo to nejdůležitější, důležitý bylo to, že Milan Škoda (pozn. organizátor festivalu) dělá festivalu velmi dobrou reklamu, takže jsme byli všude napsaní a naše jméno se objevilo na spoustě míst, kde by asi normálně nebylo. Tenhle koncert se i hodně povedl. Co se týká počtu koncertů, tak celkové číslo jsme nahnali za poslední dva roky.
Začátkem roku jsi zmiňoval, že byste měli hrát se Sonata Arctica. Jak to dopadlo?
No, to mělo být na More Than Festu na Slovensku. Nakonec to dopadlo úplně jinak, organizátor na začátku chtěl, aby to bylo zaměřený do speedu a nakonec z těch původně plánovaných kapel jako Sonata Arctica, Children Of Bodom, Heavenly tam nakonec byli Gamma Ray, Primal Fear, i ti Heavenly tam byli, ale nakonec naše hraní krachlo na tom, že střední Čechy jsou trochu dál, takže tam organizátor vzal celou moravskou speedovou líheň a my jsme se tam nedostali.
Rimortis jsem na festivalech moc nezaznamenal, takže jak ty vlastně festivaly vnímáš?
Záleží o kterých festivalech mluvíš, my jsme hráli například Rock Nářez v Lipnici nad Sázavou, kde je přehlídka celý český špičky v čele s Arakainem, Törrem, Alkeholem. Samozřejmě na Masters Of Rock jen tak někdo nehraje, i když my to moc nechápeme. Ten fesťák je založenej na zahraničních speedovejch kapelách a přes den tam hrajou český punkovky, Vypsaná fixa, Jaksi Taksi, což je docela zvláštní dramaturgie. Přijedou fanoušci ze zahraniční a teď slyší českou scénu přes den a musí si zákonitě říct, na jaký úrovni asi je česká muzika, když večer naběhnou Edguy, Rage, Nightwish nebo Helloween. To je to na co čekají a přes den si poslechnout Vypsanou fixu. Já proti těm kapelám nic nemám, to mi nevadí, ale ta dramaturgie je zvláštní.
Jak hodnotíš vaše nové album, jaké jsi na něj zaznamenal ohlasy, co považuješ za nejpovedenější kousek?
Na to je těžké odpovědět, ptáš se autora čtyřiceti písniček Rimortis. Nový materiál už nějakou dobu hrajeme, takže už víme, co zabírá naživo, co se dá na koncertech hrát, takže z té nové desky máme v playlistu šest věcí. Spíš by to byla otázka pro kluky, jsou to sice muzikanti, kteří to hrají se mnou, ale oni to vnímají jako posluchači, oni to neskládají. My pracujeme tím způsobem, že já jim dám hotovou nahrávku, ale nejenom, že to vymyslím a pak bychom to nějak zpracovávali, ale ve studiu nahraju všechno sám, klávesy, kytaru, basu, nazpívám si to a pak už to jen Milan přezpívá a jedem. Akorát sóla si tam kluci dodělávají sami. Pro tebe to možná bude zvláštní, protože jsi v recenzi psal, že první tři skladby ti moc nejdou, ale reakce fanoušků je přesně opačná, totiž že první tři skladby jsou to nejlepší, co jsme kdy udělali a tak hrajeme první půlku desky, která je pro nás to nejlepší. Dočkáš se i „Ve jménu kříže“, která se dostala do playlistu.
V souvislosti s albem „Vesmírem plout“ jsi vyzval na vašich stránkách fanoušky k tomu, aby poslali náměty na cover verzi. Kolik se ti toho sešlo, jaké věci se v návrzích objevily a budeš z těhle námětů ještě čerpat?
Můžu říct, že se toho sešlo docela dost. Já jsem to ani nečekal, bylo to asi pětadvacet nápadů. Některý věci byly úplně mimo, já jsem se snažil lidem vysvětlit, že potřebuju českou věc, trošku starší a lidi mi navrhli třeba Křížka. Křížek není za prvé tak starý a navíc to znovu teď dává do kupy. Hodně lidí nám dohazovalo Olympic, ale my se snažíme vybrat věc, která půjde předělat do speedu a i textově aby to nebylo úplně jinde. „Hádíth“ jsem si nakonec objevil sám. Chtěl něco od Karla Černocha, nebo od Nováka, který je trošku rockovější. Sáhnul jsem po první desce a když jsem si přečetl text, tak bylo jasno. Pak jsem si to poslechnul a pro nás to bylo super. Jsou tam sbory, jsou tam klávesy. Už v původní verzi jsou rychlý bubny.
Na posledních albech Rimortis se objevuí zpěvačky. Chystáš někdy, že by s vámi holky jezdili na koncerty, případně na nějakou speciální akci?
Zpěvačka, která s námi hostovala na poslední desce s námi byla na křtu cédečka, zpívala všechno co má na desce, na webu jsou fotky z téhle akce, takže lidi můžou vidět jak vypadá, nejen jak zpívá. Když bych toho připravil pro zpěvačku víc, tak aby se vyplatilo, aby s námi jezdila na lepší koncerty, kde vím, že je dobrý zvuk, nebo na vyhlášený místa, kam chodí spousta lidí, tak bych jí určitě vzal. Ale ona má vlastní kapelu, takže má svůj program. Ale kdyby toho bylo víc, určitě bych jí vzal, bylo by to oživení koncertu.
Na nové desce jsem zaznamenal určité progresivnější prvky ve vaší tvorbě. Jakým směrem se budou Rimortis ubírat dál?
To je jednoduchý. Já se teď snažím co nejvíc zapojit do tvorby zbytek kapely. Což může být problém, protože to není vyzkoušený. Kluci ti řeknou jednu věc, pokud nebudu psát úplný kraviny, tak oni skládat nebudou a nechají to na mě. Chci aspoň, aby klávesák, který je konzervatorista, přinášel nové motivy, protože hráčsky je na tom podstatně lépe než já a může Rimortis posunout dál. Ale jinak ty mantinely speedu jsou úzký, a jak jsi psal v recenzi, jedeme od strany ke straně, využíváme celé spektrum toho, co lze ve speedu využít. Jednoduše řečeno, nic jinýho nechceme hrát, nic jinýho nás nebaví, nic jinýho ani neumíme, takže to bude speedek. Docela mi vadí, když občas někdo napíše, nepřišli s ničím novým, je to furt stejný. Podívej se na Iron Maiden, Running Wild, dělají pětadvacet let to stejný a nikdo se nad tím nepozastavuje. Když si pustíš nějakou věc od Running Wild, kromě těch nejstarších hitovech, tak nepoznáš z kterého je to alba a ani to nezařadíš. Takže mi to občas vadí a hlavně pozor, já nejsem Steve Harris, nejsem Tobias Sammet, nemám na to žádný školy, takže po mně nemůže chtít někdo, abych měl každou desku jinou. Když se podíváš na naše první desky, tak mi neříkej, že necítíš posun, že není každá jiná.
V souvislosti s tím, co říkáš, se musím zeptat na to, jestli někdy Rimortis nedopadnou jako Blind Guardian?
Určitě ne, budu na zemi, hráčsky na to nemáme. Nemáme na to, abychom šli do takovýho progresivna. My budeme stále mydlit rychlý rytmy, dva kopáky, sborový zpěvy, to tam bude pořád. Já Blind uznávám, je to jedna z mých tří nejoblíbenějších kapel, ale takhle určitě nedopadneme. To ani náhodou.
Už se ti podařilo najít nějaký příběh na koncepční album?
No, hledám…, ale fanoušci mě od toho zrazují. Na desce jim předložím jedenáct vlastních příběhů, který se jim líbí a je to lepší, než kdyby poslouchali jeden. A navíc musel bych to dělat trochu víc muzikálovým způsobem. Bylo by třeba víc zpěváků, zpěvaček a to už pak není proveditelné na koncertě. Takže asi ne.
Mluvil jsi o tom, že máš naskládáno dopředu, zmiňoval jsi to i v minulém rozhvoru. Novinka je ještě čerstvá, takže jak dlouho budeme čekat na nové album Rimortis? Budou to tradiční dva roky?
Budou, budou, dokonce přemýšlíme o tom, že bychom to ještě trošku posunuli, a vydali to přesně k deseti letům kapely. Takže ne třeba na podzim 2008, ale až na jaře 2009, aby to bylo přesně na deset let. Ale máme v plánu i DVD, kde by byl koncert, klipy, dokument a tak dále. Takže je to všechno otevřené.
Při všech tvých aktivitách máš ještě čas na poslouchání hudby?
Určitě, poslouchám spoustu muziky, jezdím dost autem a tam poslouchám. Poslouchám i spoustu český scény, která mě hodně baví. Dostávám kupu cédeček od mladých kapel, které by s námi chtěli hrát, nebo chtějí pomoct s produkcí. Myslím, že je to i slyšet v naší tvorbě, že nejsem zaseklej jen v Rimortis. To, co poslouchám, je žánrově pestrý, poslouchám i spoustu cizí muziky, ale nám z toho nakonec vždycky vyleze to, co z toho vyleze. A to je přesně ono. Já neposlouchám jen speed, lidi říkají, proč to není jiný, přitom při obsazení, kdy máš jednu kytaru a klávesy nemůžeš nic moc jinýho vymyslet. Máme na cédečku na jednom místě nahraných kytar pět, šest, ale já chci, aby to, co máš na cédečku, abys dokázal i na živo.
Takže poslouchám muziku, mám čas poslouchat muziku, ale nemám čas na nic jinýho. V Rimortis dělám i management a navíc učím ve škole, učím malý děti na kytaru a příprava mi zabírá taky dost času.
V poslední době často slýchávám, že Češi neumí udělat speed metal. Tebe považuju za člověka, o kterém tohle neplatí. V čem vidíš důvod tohohle tvrzení?
Problém je trošku v tom, že speed tu nemá žádné kořeny. Když se podíváš zpátky do osmdesátých, devadeátých let, tak tady byly dobrý metalový kapely, který žijou do dneška, ale klasický speed nehrál nikdo, ani Křížek, ani Vitacit, možná trochu Titanic, ale to bylo hrozně málo. Tady nebyla klasická speedovka. Další věc, kterou nechápu, je problém se zpěvákama. Do Německa je to kousek a tam speed zpívá každej druhej týpek na vesnici a tady u nás speed nikdo neumí moc zpívat. Proto speed hraje málo kapel. Ale nevěřím tomu, že by tu nebyly lidi schopný hrát a skládat, já znám kluky, kteří to dovedou zahrát i složit, ale tu muziku nedělají, buď nemají spoluhráče, nebo to krachne na zpěvu a nebo řeknou, že speed je mrtvá muzika a radši sedí doma u počítače, kam si to nahrávají. A pak tam přijdeš, on ti z toho počítače pustí nádherný věci, ale prostě nemá lidi, se kterýma by to hrál.
Na vašich stránkách mě zaujalo vyjádření Martina Růžka, žes jej v hudebním vývoji ovlivnil hlavně ty, a to všemi možnými i nemožnými prostředky. Co si mám představit pod těmi nemožnými prostředky?
Martin k nám přišel, když mu bylo čerstvě osmnáct a nikdy jindy s nikým jiným nehrál. Já jsem chodil do nultýho ročníku konzervatoře, takže mám nějaký teroretický základ, a když ti přijde osmnáctiletý kluk, tak si ho musíš vycepovat. Někdy to bylo docela drsný. Já si ve studiu dokážu nahrát i bubny, samozřejmě ne tak, jako Martin, tím pádem se Martin musí snažit hrát to, co já vymyslím a naprogramuju, což kolikrát není sranda, protože dostat věci do počítače je něco jinýho, než to zahrát rukama. On to spíš myslel z hecu, ale je fakt, že občas jsme proti sobě seděli, já s kytarou, on s bubnama a osm hodin jsme dřeli. Vím, že by dneska nebyl na takové úrovni, kdybychom takhle nemakali.
Poslední otázka. Co vzkážeš čtenářům Metal Manu?
To je jednoduchý, aby poslouchali co nejvíc muziky, co nejvíc český muziky, aby dali českým kapelám důvěru. Mě přijde, že spousta lidí poslouchá speed, když se podíváš na návštěvnost Masters Of Rock, kde se jdou všichni podívat na zahraniční hvězdy, ale pak přijedou někam český kapely a lidi tam nejsou. Kolikrát je rozdíl jen v jazyce, který kapely používají, české kapely se dají srovnávat se zahraničními. Tady se jen hraje v trochu jiných zvukových a prostorových podmínkách než v zahraničí. Takže bych chtěl vzkázat, aby chodili na koncerty a poslouchali muziku. Když vidím návštěvnost některých webzinů, tak je vidět, že lidi o tuhle muziku zájem mají, ale bohužel, není to vidět na koncertech a to mě docela štve, že lidi sedí doma a radši si pustí DVD, než aby přišli podpořit domácí kapely.
Díky Vašku, ať se Rimortis daří i nadále.
|
