Kapitola 2:
Velký třesk
To nejlepší od Metalindy přišlo s albem „Za všetky prachy“. Hned rok po vydání prvního alba se nad Tatrami nejen zablýsklo, nad Tatrami taky (slabší povahy prominou, ale výraz lépe vystihující sílu hromu mě ne a ne přijít na klávesnici) kurevsky silně zahřmělo. Autorský tým ve stejném složení, jako na debutu, kytaristé Peter Sámel (ten především) a Michal Kovalčík a textař Pavol Jursa vzali do party „typicky metalové“ producenty Jožo Ráže (Elán) a Júlia Kinčeka (P. Nagy, P. Hammel) a světe div se, na svět vykoukla pěkně nabroušená a agresivní nahrávka v duchu nejmelodičtější odrůdy power metalu. Metalinda si – jak se následně ukázalo - na tomhle albu sáhla na hranice svých možností (a dost možná i za ně). Z nahrávky se jak povodeň valí ohromné nadšení, spontánnost a energie, celá kapela vložila veškerý svůj potenciál a um a hlavně zpěvák Paľo Drapák předvedl, že v krku schovává přímo bestiální nálož dynamitu, která jen čeká na škrtnutí sirkou, aby smetla všechno kolem. Hledám-li přirovnání k výkonu Paľa na „Za všetky prachy“, dostanu se k současnému křiklounovi Salamandry Ivanu Borovskému, kterého osobně beru coby momentální českou pěveckou jedničkou. Paľův řezavě ostrý hlas ovládl Metalindu a to nadšení a náboj, které z jeho výkonu září, hravě strčí do kapsy námitky, že ve výletech do nejvyšších pater svých možností už je to docela na krev. Stejně tak lehce naivní nadhled a naivita v textech (dneska se mi to kecá…) působila hodně osvěžujícím dojmem, kapela se srdnatě pustila do řešení vlastních, ale i globálních problémů lidstva.
Třináctka skladeb až na jedno drobné zakolísání neztratí nit a šťávu. Album otvírá asi největší mediální hit Metalindy „Zaľúbená žaba“, rázná a svěží melodická palba (pamatujete na klip s Aňou Geislerovou a režií Filipa Renče?) s ostrými kytarami. A ač tahle skladba bezesporu měla hitové ambice i odezvu, na albu se nacházeli daleko větší poklady. Následná „Majstri sveta“ do téhle kategorie ještě nepatří, jedná se o jednu z těch „normálnějších“ záležitostí, ale textové rýpnutí do (v té době ještě československé) národnostní dokonalosti („žiadna krajina nemá toľko majstrov sveta ako my, silní sú rečami…“) nemá chybu. Metalinda šila do kdekoho, její našlápnuté přirovnání páně Havla k Bohu („Amne-amne-amnestia, čo si nám to narobila, bol to trochu silný čaj, už to viacej neskúšaj…“) v karikatuře jednoho tehdy mimořádně povedeného rozhodnutí je první z utajených hitovek. „Amnestiu“ zdobí kvapíkové kytarové sólo a houpavý rytmus. Vyřvávačka „Nechoď von!“ varuje před nájezdy urvaných čechoslováků za hranice. Fatalistická „Až odídem“, mému nejen hudebnímu, ale i duševnímu chápaní světa velice blízká skladba, s baladickým úvodem, postupně graduje do nekompromisní vysokorychlostní řežby s vypjatou Drapákovou hlasovou ekvilibristikou. Zásah. Baladické vyznání všemohoucímu v duchu cimrmanovského „jsem tak bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě pánbůh potrestá“ je první baladou na albu. V podstatě nenáročná vybrnkávačka s chrámovou atmosférou staví na jednoduchém motivu a charismatickém Drapákově projevu. Zásah.
Druhou polovinu alba Metalinda pojala ve stejně řízném duchu. Znechucení z okolního marastu dají chlapci dostatečně důrazně najevo v halekačce „Tretia gýčová“ („vážny dvaja magori, pília hlavu napoly, dám si lavor pod telku, veď krv z nej vyteká…“). Titulní erotická „Za všetky prachy“ se zdivočelou basou sice neubere z vysokorychlostního tempa, ale připraví půdu pro nejslabší kousek desky. Polobalada o nezaměstnanosti „Môj život je o inom“ naznačila (kdo to tehdy tušil..?!), jakým směrem se Metalinda bude v příštích letech ubírat. Obyčejná skladba bez výraznějšího nápadu a hlavně bez jinak všudypřítomného nekompromisního tahu na bránu. Dech beroucí závěr alba rozjíždí „Neverná“, s nadupaně naštvanou atmosférou, která v refrénech a v závěru skladby malounko sjede z vrcholu do průměrnosti. A pak už je to jen beng-beng-beng do absolutní desítky. Ekologická stadiónovka „Kto vám odpustí“ (odkrojil som si dnes chemický chlieb, zapil ho vodičkou čistou jak jed, I fuck you…“), s pomalu se rozjíždějícím a postupně na intenzitě nabírajícím refrénem až do závěrečného davového rozezpívávání, vizionářsky medicínská „Tak to bude raz“, další čertovská alegorie, kdy se Drapákovi hlasivky rozžhaví až téměř k definitivnímu prasknutí a závěrečná nadčasová „Vlasť malá zbabraná“ (zlé za tebou, nedobré pred tebou, vlasť malá zbabraná, už ti viac nesmú púšťať žilou…), pomalá piánovka s atmosférou, nadějí a famózním Drapákem. Co by nahrávce určitě přidalo na šťávě by byl víc zahuštěný spodek, mohutnější basa a bicí, ale ještě stále se píše rok 1991…
Slečna Metalinda dospěla do oslňující krásy. Z přítulného kotěte se stala elegantní a běsnící tygřice šavlozubice. Bohužel, bylo to poprvé (no, poprvé a půl) a zároveň naposled, kdy se Metalinda do svého díla opřela s takovou vervou, zaujetím a nadšením. Kytary už nikdy neměly být tak ostré, Paľo Drapák už nikdy neměl být tak bezprostředně uřvaný, pohádka o kovovém králi právě dospěla do své nejpřitažlivější podoby.
|
