Kapitola 2.
Dospívání na kouzelné půdě
Vánoc není nikdy dost, zaznělo zřejmě jednoho krásného dne u O´Neillů. Při svolávání kumpánů Jona Olivy a Roberta Kinkela šla nejspíš okolo některá z křehkých polovin zmíněných pánů a vysvětlila tomuhle spolku, že klidně můžou vyvádět svoje skopičiny i nadále, ale „chlapi, Vánoce jsou svátky klidu a míru a tak by to chtělo něco citlivějšího“. No, proč ne. Sarajevská vlezlá zima i vstřícnost dospělých je zapomenuta a prostor dostaly děti. Snad právě proto je příběh odehrávající se o Vánocích na půdě viktoriánského domu křehčí a méně dramatický než díl předcházející. Alespoň na první pohled. Já vím, dal by se použít i výraz usedlejší. Mrkněte však na tohle album nikoliv srdcem rockera, ale očima dítěte a zjistíte, že magické kouzlo Vánoc má milion a jedna podob. A každá z nich má svůj půvab. I když jí prožijete kdo ví pokolikáté.
A tak se znovu vydává malý andílek mezi člověčenstvo. A znovu ho čeká těžký úkol. Přinést božskému šéfíkovi věc, ze které má celé lidstvo největší prospěch. Háček je v tom, že se má vrátit s prázdnýma rukama.... Cesta ho zavede až na půdu domu, kde malá slečna řeší tu nejzásadnější dětskou vánoční otázku. Jak je to vlastně s tím Ježíškem (dosaďte si patrona Vánoc dle svých potřeb…)? Rodičové stále tvrdí, že existuje a starší děti se jí smějí, že to takzvané kouzlo Vánoc slouží jen k obelhávání mrňat. A tak zatímco slečna spekuluje a čeká, andílek jí malinko postrčí k řešení otázky. Za oknem se objevují příběhy lidí, kterým do života nějakým způsobem zasáhly Vánoce. Jasně, že v tuhle roční dobu jim chybí spřízněná duše a samozřejmě, že slečna nezaváhá a umožní jim se setkat. Jen chvilka, kdy odskočí k telefonu, stačí k tomu, aby se na půdě objevil dárek. A slečna, aniž zahlédla vytouženou postavičku, spokojeně usíná. On tady byl...! A andílek, který zdánlivě ztratil celou noc, pochopí, že úkol splnil. Stačí nejvyššímu ukázat dítě, bezpečně spící ve své posteli, dítě, které věří kouzlu Vánoc a které cítí sílu dobra a má (i na podruhé) vyhráno.
Už jsem naznačil, že hudebně „The Christmas Attic“ nedosahuje kvalit svého předchůdce. Alespoň v rovině pocitové. Technicky je všechno v nejlepším pořádku a plejáda muzikálových pěvců dělá z alba hodně barevnou poslouchanou. Z domovského spolku Savatage se ve studiu sešli všichni, včetně Chrise Cafferyho, takže i závan domoviny na albu zaslechnete. Pravda, ne tak intenzivní jako minule, „The Christmas Attic“ staví, spíš než na bombastických orchestráliích, na jemnějších výrazových prostředcích, vánočních motivech a velice příjemných vokálních projevech. Nezbytné hlasové proplétání zvýrazní sborové provedení v „The World That She Sees“ a v dětském „Christmas Canon“, nejsladší skladbě na albu. Album je dokonale vygradované. Právě v závěru se totiž dějí ty největší věci. Od načančané a pompézní „The Snow Came Down“ s typickým ukolébavkovým úvodem, který si koleduje o mohutný nástup všech zúčastněných a našponování veškerých emocí (což samozřejmě přijde), přes podobně vystavěnou „Dream Child“, k poetice folkově klidného vyprávění, podmalovaného jemným vybrnkáváním kytary až ke skočné a rozverné „An Angel´s Share“ s příjemným ženským vokálem a orchestrální bouří. Závěrečná „Music Box Blues“ už jen svojí muzikálově sladkou melodií a vokálním čarováním rozvlní vánoční motiv. Ještě mi nedá nevzpomenout šťavnatou pochodovku „The March Of The Kings/Hark The Herald Angel“ s chytlavě zakomponovaným motivem svaté noci. A nejbláznivější míchanici, do které se kdy T.S.O. pustili, cosi mezi barovým brnkáním, rockovým zhulením, swingovým příběhem, boogie skotačením až k divočině gospelového šílenství. Skladba „The Three Kings And I“ mi do skládanky „The Christmas Attic“ z počátku moc nezapadala, ale její kouzlo je neoddiskutovatelné. Hallelujah!
„The Christmas Attic“ je dospělejší a méně nápadné, než prvotina Trans-Siberian Orchestra. Vyžaduje víc času a úsilí na proniknutí do podstaty. Pokud nebudete chtít zázraky, stojí ten čas i námaha za to. Jen tak v koutku si rockerská dušička šelestí, kdy jindy chtít zázraky, než právě o Vánocích. Ale třeba dle vzoru andílka stačí dívat se kolem sebe a „The Christmas Attic“ použít jako příjemného náladotvůrce.
|
