Forrest Jump hrají na obdobnou notu jako desítky domácích spolků, to znamená dnes tolik oblíbený x-core. Přiznávám bez okolků, že recenze na podobná alba se mi plodí nezávisle na jejich kvalitě těžko přetěžko a každý nadatlovaný řádek textu je tvrdě vypocený. Aby nešlo k nedorozumění - nechci říct, že mně tento styl vadí, dříve tomu bylo právě naopak. Ale poslední dobou mi takto muzicírující kapely čím dál tím víc neuvěřitelně splývají v jedinou odredovanou masu, a zatímco v rámci jiných metalových odnoží pro mě není obtížné vyhmátnout určité konkrétnější souvislosti a odkazy k nějakému proudu či subžánru v rámci dané škatulky, tady jsem beznadějně ztracen jak ten nebohý Jeníček s Mařenkou v nejhlubším lesním porostu. Musel bych přirovnat všechny ke všem (o to víc potěší výjimky potrzující pravidlo). Snažil jsem se odsunou tuhle recenzi, až na toto CD budu mít tak říkajíc správnou náladu, abych ho zbytečně neodstřelil, jenže ona nějak pořád nepřichází a nepřichází... S tímhle handicapem se asi už budu muset naučit žít. No nic, to ale stejně nikoho nezajímá, tak abych se tady zbytečně nevykecával, pojďme k tomu, co nám Forrest Jump nabízí. Obsah kotoučku pravda není žádný komunální odpad – nechybí zde nic, co je pro toto odvětví potřebné a typické (sám nevím, jestli je to klad nebo zápor). Jasně slyšitelná bublající coreová basa, tu zazní řvaný, tu procítěný řev / zpěv, všudypřítomný je „skákací“ rytmus… Ze strun kytar se vytrousí i poměrně jímavé pasáže, muzikantské schopnosti zde kámenem úrazu nejsou. Kvituji snahu předejít monotónnosti střídáním nálad. Některé nápady mě docela chytly, jiné mě nechaly zcela chladným. Příkladem za všechny je „Kill My Memories“ s nezajímavým „rapováním“ ve slokách v protikladu s povedeným říznějším refrénem. Pokud by se vyškrtaly redundantní tuctově znějící momenty, byl bych k „Afforrestation“ o poznání vstřícnější. Živě bude tvorba Forrestů nepochybně intresantnější - jak jsem již zmínil, rytmus je na relaxační zaskákání si v kotli nějakého menšího klubíku akurátní. Celkem snadno zapamatovatelné texty jsou v angličtině (koneckonců jak také jinak), kdo nekrotí žádný cizí jazyk, nalezne v růžovobílém bookletu i české překlady. I když jsem si v prologu trochu zalamentoval, kvůli žádnému z patera songů se nemusí Forrest Jump červenat studem, své publikum už jistě mají a další si jistě najdou. Jen mi tu pořád chybí ta vlastní tvář, ale to je neduh nejen tohoto žánru.
|
