 Mihotavý plamen svíčky vnáší křehké světlo do chmurné místnosti, zašlé potrhané záclony neklidně povlávají v mrazivém nočním vichru vanoucím skrze rozbité tabulky oken. Občas ticho protne slabý nepříčetný smích člověka, jež balancuje na pokraji šílenství. Tlející starožitný nábytek pokrytý letitou vrstvou prachu a staletý rozladěný klavír se v záři svíce vynořují ze tmy jako tiší svědkové umírání Jacka T. Rippera hrajícího teskně na housle své záhrobní rekviemy…
Omrzel-li vás už klasický klávesový black, kde se vás snaží hororový amatéři přesvědčit, že jejich brnkání má navodit hrůzostrašnou atmosféru, je Morgul něco pro vás. Průvodcem strašidelným domem nám bude Jack T. Ripper - brilantní norský multiinstrumentalista. Všechny nástroje nahrál kompletně sám a výsledný dojem je ohromující. Z desky přímo dýchá jakési elementární zlo - ne rohatý satan, který vás přišel vykuchat, ale zlomyslný démon, který vás popostrčí pod kola vlaku či vás přinutí podřezat si žíly rezavou žiletkou… Excelentní party houslí nemají navodit pocit smutku, ale kulisu jakéhosi zvráceného reje duchů. Zvuk veselé dětské zvonkohry nabývá naprosto perverzního dojmu.
Skladby stopáže až devět minut se nesou v náladě, jakou mají dobré horory. Rozhodně se nejedná o profláknutý omšelý black - opravdu rychlé bicí se vyskytují jen v titulní kompozici a poslední skladbě, spíše než o agresi (jakkoliv tu o ostré kytary není nouze) je album o specifické melancholické náladě. Jack má raději chmurný klavír než drtivé riffy, obskurní záhrobní hlas a charismatický melodický zpěv převažuje nad obligátním řevem. Přesto je album paradoxně svým zvláštním způsobem mnohem tvrdší než výtvory mnohých ohřebovaných teenagerů typu Stormlord. Největší části písní tvoří instrumentální pasáže, občas dojde na zpěv až po pěti minutách hudby, čehož si však všimnete až při bližším ohledání. Rozhodně to nepůsobí samoúčelně. O různé zvuky zpestřující desku zavadíte v každé položce playlistu - od zmiňované zvonkohry přes jakési tango pouštěné jakoby ze starého poškrábaného vinylu až po různé modulace houslí, klavíru…
Těžko psát recenzi na něco, co se nedá jen tak popsat slovy. Raději jednou slyšet než 100x popisovat. Nic pro milovníky ledových norských vichřic, album pro pozorné posluchače.
|
