 Pokud bychom pošátrali v šuplíčku s lístečkovou kartotékou domácích deathmetalových sdružení, bude kartičce signované Pandemia přiřazena jedna z předních pozic co do důležitosti a prestiže. Zdaleka nejen díky rapidnímu útlumu popularity „novodobého“ Krabathoru a s tím souvisejícím přelivem fans „jinam“, ale hlavně díky olbřímí vytrvalosti se stala jednou ze základních kapel našeho smrtícího kovu. Po relativně dlouhé pauze tří let se Chebští rozhodli vyrukovat se zbrusu novým repertoárem – aktuální počin „Riven“ nezakrývá úmysly bandu šplhnout si po laťce oblíbenosti a kvality opět o trochu víš. Napomáhá tomu i sebevědomá promotion ambiciózních Metal Age. Nakolik se ono „šplhnutí“ zdařilo? Bližsí pohled na kotouček zjeví pozorovateli mnoho indícií, jež mu pomohou s konečným hodnocením. Ono to totiž s tímhle kotoučkem není vůbec jednoduché.
Začněme tím, co sluch vždy registruje jako první. Těsně před poslechem „Riven“ jsem zkoumal nové CD smrtonošů Devilyn, a ač polské grupy v drtivé většině po stránce soundu a produkce metají českým interpretům příslovečný písek do očí, zde bylo měření sil vpravdě vyrovnané. Vynikající nazvučení. Nebýt lehce upozaděného vokálu, který navzdory své nepopiratelné koncertní kvalitě na „Riven“ spíše sekunduje kytarovému tvoření, nebylo by co vytknout. I s touto pihou na kráse se zvuk s přehledem vyrovná „západní“ produkci. Co říci k materiálu. Ačkoliv obal proma avizuje něco jiného, nepustila se Pandemia na pole neprobádaná, spíše se snaží jaksi rozvinout svou klasickou tvář s využitím ne tak úplně okoukaných postupů, jež si kladou za cíl vnést trochu toho svěžího větru. Prim hraje, jak již bylo naznačeno, šestistrunná práce kytaristy Alexe a Pavlova precizní bicí souprava. Ty vyniknou hlavně v prvních dvou písních „Riven“, „Stream Of Destinies“ či sedmé „A Place Under The Sun“, kde mi k srdci přirostly pro Pandemii typické riffy postavené na kombinování hlubokého bzučení a tlumených záseků. Doteď jsem chválil, ale každá mince má dvě strany a po kladech se zde, co čert nechtěl, dostalo i na zápory… Bohužel ne každý zachycený moment po dobu postačující stopáže třiatřiceti minut patří k nosným a stává se tak, že v průběhu času posluchač občas polevuje ve sledování proudu hudby. Taková „Weight Of Wisdom“ je sice zajímavější při živém podání, kdy skrze rytmické unisono krájení postupuje silově vpřed, ale i z desky má něco do sebe. Co už však až tak nezaujme, je kupříkladu nemastná neslaná „Legions Beneath“, která docela odradí již nevýrazným prvním riffem. Pandemia se podvakráte uchýlila k instrumentálním kompozicím – jestliže šestá „Dispirited“ působí celkem funkčně jako nekomplikovaná overtura následujícímu songu, závěrečná „All Alone“ mi na desce přijde spíš jako položka do počtu, aby měla deska něco přes standardní půlhodinku… Neberte to tak, že Pandemii shazuji či se do ní z jakéhosi rozmaru trefuji. To, že patří Pandemia (především zvukově) k naší exportní kvalitě, stále platí. Jen se v tom tak šťourám z důvodu, že tento disk mohl být kompozičně ještě o mnoho dotaženější. V rámci scény vychází přehršel mnohem méně zajímavých nahrávek, ale právě proto se domnívám, že mohou kluci se svým potencionálem dosáhnout vysokých met, pokud si víc pohrají s písněmi tak, aby se eliminovala méně jímavá místa.
Hodnotit tuto desku je skutečně prekérní. Z jedné strany je třeba rozhodně opět říci, že toto sdružení patří naprosto bezpečně mezi velmi kvalitní reprezentanty tuzemské deathmetalové tvorby, ale součástí bodování je kromě formální kvality nahrávky stran produkce a instrumentálního umu také její hudební zajímavost. Znovu opakuji, že se nejedná o žádný provar, v žádném případě! To by snad Pandemia ani nedokázala. Ale pokud by byly všechny songy stejně silné, jako titulní věc či „Stream Of Destinies“, střelil bych klidně osmičku. Takto je to „jen“ nadprůměr. Starší nahrávky (speciálně „Personal Daemon“) na mě působí v jistém smyslu kompaktněji než novinka, ač je jistě převelice profesionálně zachycenou sbírkou. Každopádně živě je materiál z této desky smrtící šálek čaje a i songy, které jsem zde neuctil, působí suveréněji. Jako píšu ve velkém počtu svých recenzí – body jsou VELMI orientační (speciálně pro zaryté fanoušky domácí scény klasického deathu) a má recenze věru není dogma. Každý má možnost se k desce postavit individuálním názorem, tak si to nějak přeberte…
|
