Musím se přiznat, že pokud hrají Sunshine v Praze, nevynechám jediný jejich koncert. Nebylo tomu jinak ani v podvečer 29. září, kdy byl avizovaný prozatím poslední známý koncert této kapely v Praze, před jejich dalším oficiálně dosud nezveřejněným zahraničním turné.

Koncert se konal netradičně, pro kapelu tak zvučného jména, v Paláci Akropolis na pražském Žižkově. Akropole se na první pohled zdá menší, než ve skutečnosti je, protože jak bylo vidno po zahájení koncertu "nafoukla" se celkem slušně. Nicméně Roxy je Roxy.

Již kolem 19 hod. byl v ulicích blízko Žižkovského vysílače rozpoznatelný neobvykle čilý ruch postaviček s černě nabarvenými, střapatými vlasy alá frontman kapely Sunshine - Kay Buriánek, ale viděla jsem i holčičky v romantických sukýnkách či tatínky, kteří byli vytaženi na koncert svými hluboce nezletilými dětmi.

Já jsem zaujala své místo pod podiem vlevo, kde jako obvykle hraje baskytarista Amák, jehož hra mě profesně, jako baskytaristku zajímá. I když hodina začátku koncertu byla ještě daleko, odmítla jsem se ze svého výhodného fleku hnout, protože Akropole se začala slušně zaplňovat.

Kolem 20 hod. už byl sál narvaný nadšenými příznivci, kteří vyvolávali svoje miláčky, pískali, podupávali, než se úderem skoro 20:30 hod. rozeznělo temný intro ohlašující příchod Sunshine na stage, která byla do té doby zahalena bílou oponou. Opona se nezvedla ani při první vypalovačce, kdy ze zpěváka Kaye, baskytaristy Amaka, kytaristy Jiřího a bicmana Dana byly vidět jenom obludný stíny..dokonalé divadlo začalo..

Sunshini střídali jednu pecku za druhou a namixovali vražedný koktejl starších i úplně nových hitů z jejich aktuálního alba "Moonshower and Razorblades". Nechyběli takřka už hymnusy, jako např.: Velvet Suicide, Victim is another name for lover, What youve got ad.

Publikum nadšeně přijímalo od Kaye a spol. jakoukoli jeho parádičku, od skákání z kopáku bubeníka, až po zpívání z převráceného zpěvového odposlechu. Na Sunshinech je vidět, že všechno co dělají, dělají s nespoutanou energií a láskou k muzice. Elektřina, která probíjí mezi zhypnotizovaným kotlem a kapelou je spalující. Nedá se říct, že by některý člen kapely přebíjel toho druhého, oni se prostě doplňují. Fungují jako čtyři dokonale do sebe zapadající puzzle.

Před 22 hod. intenzivního hudebního řádění, kdy stříkal pot ze spokojený kapely i publika v kotli, bylo jasné, že se blíží nezadržitelný konec. Holt policejní hodina. Kapela se dvakrát velice přátelsky rozloučila a dvakrát se ještě vrátila poté, co byla intenzivně vyvolávána nadšeným davem zpět. Antré bylo dokonalé....na podiu zbyly poshazované mikrofony, zbouraná bicí souprava a příjemný pocit, že tenhle večer vážně stál za to. Pak jen zamrzí poznámka kamaráda muzikanta, který se byť jednou, neobtěžoval koncert Sunshine navštívit, a jeho: "Nemám rád namachrované "imidžáky"".