Sice s týdenním zpožněním, ale přece! Benátská noc na Malé Skále byla letos pořádný mazec v pozitivním slova smyslu. Jak to tam celé vypadalo, můžete zhlédnout na fotografiích, které jsem pro zájemce uložila na adrese http://janahenych.euweb.cz . Fotky jsou z 29. a 30. 7. (pátek + sobota).

Pátek nestutečné vedro, klimoška v autě nestíhala, stavění u pump na pitivo, v areálu zelená tráva a studené nápoje. Nevím proč jsem pila vodu,když jsem výjimečně neřídila.: Co mě zaujalo nejvíc: že mi naskočil v tom vedru foťák, hlava V. Čoka opakovaně v kýblu s vodou.

Neděle taky vedro ale menší, zato jsem tam byla už od poledních hodin. Nafotila jsem spoustu fotek, z nichž ty nerozmazané můžete omrknout na výše zmiňované adrese. Poznávací znamení dne: tráva už není tak zelená, pivo stále studené, lidi logicky víc ožralí, místo kolem dek tvořících jiných lidí postel se chodí přes ně. Byli takoví machři, že si stoupli na tu deku zcela doprostřed. K večeru odstartovala špatné počasí superstar Aneta Langerová svojí zásadní písní o živé vodě - ta voda byla následně živá až až, takže po desáté už bylo v celém areálu slušné bahno. Asi tak jako že po kotníky. Noční cesta z VIP stanu do TOI budky byla již zralá na šnorchl. Neděli pak organizátoři zrušili.

Dík pořadatelům za skvělou akci. Současně mohou příznivci diskusních bojů navštívit forum na oficielních stránkách festivalu na adrese http://www.benatskanoc.cz , kde se v místním foru odehrává slovní bitka na adresu organizátorů akce kvůli zrušené neděli. Co se dá dělat, počasí si člověk nevybírá. Vyjádření organizátora si můžete přečíst také tam.

Organizátorům dík za dobrou akci. Kdo si chcete počíst moje postřehy, vkládám sem článek zveřejněný na Českém rocku (pokud to Venca velkoryse zveřejní :-) :-) :-) )

Pátek 29. 7. 2005

Na Malou Skálu jsem byla vyklopena z auta pozdě odpoledne. Celou cestu nás provázelo nesnesitelné vedro blížící se ke "čtyřicítce" a klimatizace v autě nestíhala… Stačila jsem vyfotit Hárlej, který s Vláďou Šafránkem okupoval podium ve stanu a foťák, který mi ve vedru zdechl, se naštěstí probral poplácáním na určité místo (joj, už to mám vychytané, kde ho má proplesknout). Tam bylo snad ještě nesnesitelnější vedlo než venku. Lidi byli kupodivu nažhavení bigbítem a kluci se tvářili i v tom vedro z podia velice pozitivně.

Vedro po svém vyřešil Vilda Čok, který vystoupil posléze se svou novou kapelou ByPass. Na podium mu manažer donesl kýbl s vodou, do které mezi písničkami strkal nekompromisně hlavu. :-) Statečně vlezl i do svého několikavrstvého kostýmu, který musel vážit po koncertu o hezkých pár deka víc. Z podia se do lidí valila rocková smršť kombinace tvrdých kytar a moderní elektroniky, písničky z nového CD "Běž pro ty šproty". Vilda s kapelou zahrál fanouškům i pár osvědčených fláků a stan nabitý k prasknutí se otřásal v základech.

Na hlavním podiu mezitím hrála další kapela, jejíž název bohužel netuším. Foťák jsem střídavě vyměňovala v ruce za super chlazenou vodu a občas pobíhala mezi třemi podii a sem a tam něco vyfotila. Věřím, že své oblíbence poznáte a omluvíte, že nejsem Děd Vševěd.:-)

Sobota 30. 7.

Ten den jsem se ocitla na akci čerstvě po poledni. Vedro bylo menší, i když ne zase o tolik. Původně zelený trávník začínal nabírat hnědavého odstínu a místy se propadal pod nohama. Slyšela a viděla jsem toho poměrně dost, omrkněte fotky. Slušný nášup předvedl jako obvykle Aleš Brichta se svojí kapelou, kytaristovi "Miminovi" vlálo jeho blonďaté háro a klávesák Zdeněk zářil za klapkama v červeném tričku jako beruška. S nohou na odposlechu do lidí valili bigboš a kapela hrála do hodně nabitého trávníku. Z povzdálí ke mně doléhal později Wohnout s jejich Rajdou, zatímco jsem stála frontu na chlazenou vodu.

Během dne mě zaujala i kapela zpěváka Milana Daima - z podia jim to moc pěkně hrálo. Na můj vkus zpěvák místy sice vibroval poněkud nad limit mého ucha, ale jinak fakt dobrá hudební záležitost, stylově i instrumentálně. Kapela vypadala navíc na podiu moderně, živě a především tak, že jim to člověk věřil.

Komu jsem naopak nevěřila tolik, byli mediální miláčci zejména rockových paní a dívek Sunshine. Navzdory zajímavému klipu a nahrávkám mě živá produkce poměrně nepřesvědčila. Z podia se linula zvuková přeefektovaná koule (v tom případě prosím nenadávat na zvukaře, ale na přemíru techniky, v níž se tito v posilovně napumpovaní hoši nejspíše vyžívají. Hudba stylově docela prima, ale naživo mám z jejich produkce rozporuplný pocit. Tato kapela se dostala do fáze, že může podat cokoliv a lidi je prostě vezmou, kdyby jim zahráli Teskně hučí Niagára. Image vážně prima, i když jsem cítila tak trochu pózu, největší paradoxně nikoliv od hlavního leadera. Ale je to třeba jen můj pocit, takže ti co je milují, sorry.

Na velké scéně zahráli i bigbíťáci Doktor PP v čele se zpívajícím právníkem Petrem Pečeným. Nabídli svůj standardně dobrý koncert plný bigbítu a legrácek, i při větším počtu muzikantů na podiu zvuk, ze kterého se dalo poznat, co se tam vlastně děje, a veselé taneční kroky :-).Kytarový showman Milan Hoffman jako vždy tančil a skákal metr do výšky (nechápu jak to dělá, nejspíš má na podrážkách něco, jako měl Maxipes Fík ve svém legendárním dílu).

Na menším podiu Gambrinus v zadní části areálu jsem občas zahlédla docela slušnou kapelu. Sice jsem skoro pokaždé, když jsem se dam vydala, místo kapely zahlédla spíš přestavbu podia, přesto musím zmínit kapelu z mladých lidiček, kterým to hrálo vážně dobře a hráli i moderně a dobrý styl. Jméno nevím, ale poznávací znamení byla blonďatá klávesačka s růžovým tričkem.:-)
(pozn.... už vím, Lavina, díky za info Ly z Matahari :-):-)

Skvěle živou záležitostí ve stanu byli Ready Kirken - dobré pecky, účelná muzika, nenafrnění muzikanti a radost ze hry, to vše způsobilo, že sypali do lidí za asistence dobrého zvuku optimismus. Vystoupil zde i Blue Effect Radima Hladíka. Co dodat - skvělé, bez komentáře. Hudební lahůdka, energie, skvělé výkony. Hladíka solujícího s kytarou za krkem jsem pohotově zachytila a najdete ho ve fotogalerii.:-)

Ve stanu zahrál k večeru i Precedens ve staronové sestavě - za mikrofon se ke kapele vrátila Bára Basiková. Druhá změna je na postu kytary, kterou nyní obsluhuje Ivan Korený místo Petra Henycha. Kapela mění zvolna i styl a na bigbítovou dřívější formu s Petrem Kolářem asi mohou fanoušci zapomenout - té se dočkají spíše v jeho připravovaném sólovém albu. Skalní staří fanoušci ale jistě změnu na pozici vokálu přijali s radostí, neboť se tak mohou zaposlouchat opět i do starších písní a specifického stylu, který dříve kapela provozovala. Osobně mám radši bigbít a chci slyšet z podia rockovou kytaru, ale proti gustu žádný dišputát. Bára Basiková zpívala jako vždy skvěle, i když osobně mám radši v jejím případě, kdy zpívá a nepřehání to s afektem.

Ještě se vrátím časově zpět - v odpoledních hodinách vystoupila na Central Stage ještě Lenka Dusilová. Vážně dobrá záležitost, dobrý zpěv,dobrá muzika, dobrá kapela. To, že se to líbilo nejspíš více lidem, bylo patrné z jejich množství, které se v tu chvíli na trávě objevilo. Narváno tam bylo tak, že bylo celkem nemožné pořídit nějaké fotku, obzvláště při mém vzrůstu 157 cm. Takže jsem to vyřešila fikaně, došla až zcela dozadu ke stánkům a vyfotila alespoň projekci na plátně se zoomem na foťáku. Podobně jsem na tom byla při koncertu Anny K. (ta se mi líbila ještě víc než Dusilová, neboť jsou mi její písničky bližší). Anna K. pak měla myslím do té doby plochu na trávě zaplněnou snad nejvíc. U obou zpěvaček je nutno říct, že umí vážně naživo zpívat a nemají problémy snad s ničím, jak s intonací, tak s výslovností, dobrou češtinou a především energií, která se nesla z podia.

To se naopak nedalo říct podle mého názoru o následném koncertu jedné z hlavních hvězd večera - Anetě Langerové. Téhle holce jsem fandila při bedlivém sledování superstar od prvního kola, kdy se objevila se svými spláclými vlasy a lesklým nosíkem a vystřihla naživo písničku od její oblíbenkyně Alanis Morissette. Aneta zpívat umí, i když do dvou zmiňovaných hudebních kolegyň má po pěvecké stránce podle mě stále dost daleko.. Nutno ovšem vzít v potaz, že je proti nim na začátku své hudební kariéry a nemá ještě tolik zkušeností. Diváci byli nadšeni a posíleni občas i mocnou dávkou alkoholu, fandili a skákali a padali a bylo jich na trávnaté pláni doslova natřískáno. Aneta má dobrou barvu hlasu a překvapil mě i v závěru docela dobrý chrapot, který jí nejspíš potkal z únavy hlasu. Nebyl ale co do výrazu vůbec špatný a zpříjemnil tak závěrečný mediální cajdák. Až ho časem kočíruje, mohla by z ní být dobrá rocková zpěvačka (zatím je jen dobrá zpěvačka :-) )

Počasí, počasí, počasí. Během dne teplota klesala a klesala….A právě při koncertu Anety a paradoxně její "Vody živé" začalo pršet. Nejdřív krápalo, pak víc a víc a pak už to doslova lilo. Stany byly rázem narvané k prasknutí a lidi se z mokvající trávy začali shlukovat pod střechy všeho druhu. Zhruba o desáté večerní hodině již den předem zelený trávník připomínal na podstatné části rýžové pole, které se později měnilo v bahno (místy pěkně zapáchající), podobné tomu, které znají někteří z nás z povodní. Lidi se přemísťovali úprkem ze stanu do stanu, boty klouzaly a padalo se do toho mazlavého bahýnka.. Návštěva záchůdku pak představovala téměř Bobříka odvahy, neboť znamenalo jít za tmy, v zádech liják, čvachtajícím bahnem poměrně daleko. Déšť začal kolem zmiňované desáté večerní nabírat na intenzitě a už neměla odvahu v dešti dočvachtat pro další foto….I tak jsem párkrát do bahna zapadla. :-) Vyblejskla jsem tedy něco před monitorovací televizí, která se nacházela ve VIP stanu.

Pomalu jsem začala myslet na návrat, ale vzhledem k bouřce a hustému dešti jsme se ještě chvíli zdrželi… A tak jsem nakonec viděla a slyšela z mého pohledu absolutně nejlepší nátěr (alespoň z toho,co jsem navštívila) a slyšela pro mě osobně nejdokonalejší zpěvačku festivalu - na podiu to ve stanu rozbalila Jana Kratochvílová. Po tom, co se o ní psalo, jsem čekala spíš nějaký fantas magoriezní styl a potrhlou ženskou na podiu. Já ale stála a zírala s otevřenou pusou na to, jak skvěle zpívá, sympaticky se u toho tváří, dokonce se stačí otáčet i do stran na lidi stojící vedle podia a nejen vpředu. Co jsem hodně ocenila byl i fakt, že zpívala v češtině a nehrála si na zahraničního umělce, přestože zrovna u ní by to člověk pochopil. Je třeba zmínit i vizuelní efekty v podobně leskle oděných tanečnic (jen ta vycpaná černá kočka na mně působila spíš jako suvenýr ze ZOO :-).Přesto se mi ale tento koncert líbil ze všeho nejvíc... Sice nejspíš na tyto stránky hlavní protagonistka nedoplave, ale já to musím napsat, paní Kratochvílová, děkuji za skvělý zážitek. Dobrá dokonalá hudební záležitost spojená se zájmem o diváky.

Třetí den pak patřil úplnému konci - pořadatel neděli zrušil. Informace naleznete na internetových stránkách festivalu www.benatskanoc.cz.

Tak - a to je ode mě vše. Nechápejte to jako recenzi koncertu, prostě jen jako mé pocity z akce. Dík, tedy velký dík, patří organizátorům akce- zvládli obrovský nápor lidí, zajistili spoustu občerstvení, fronty byly minimální. Zmařil to snad jen ten závěrený liják, ale za ten produkce festivalu nemohla. :-)

O akci vám jistě napíše podrobně redaktor Teodor, který byl přítomen po celou dobu akce a bedlivě poslouchal. Tento článek tedy berte jen jakési průvodní slovo k fotogalerii.

Fotogalerii na janahenych.euweb.cz, sledujte, bude postupně doplněna o další fotky !!!!!!!!!!!!!!!!!!

Foto: Jana Henychová

Internetové stránky festivalu: www.benatskanoc.cz
Fotografie z akce: janahenych.euweb.cz