Setkáním s Chrisem Cafferym jsem si splnil jeden ze střípků svých velkých přání. Přece jen byl prvním z mých milovaných Savatage, se kterým jsem si mohl potřepat pravicí. Navíc se z něj vyklubal velice příjemný a „akční“ společník, který svoje vyprávění prokládal hereckými etudami. Chris potvrdil pověst chlapíka, kterého se silně dotýká stav současného světa a nejen z povídání, ale i z výrazu jeho gest a mimiky předpokládám, že ho silně trápí i stav kolem domovských Savatage. Samotné povídání s Chrisem začalo společným shlédnutím kousku produkce Tima Kotipelta („víš co, pojď si poslechnout dvě skladby a pak si tady sedneme"), následovalo pobíhání po hledišti, kdy Chris vydržel na každém místě zhruba dvacet vteřin, pobízivé „pojď, jdeme o kus dál“ se opakovalo asi šestkrát a po proběhnutí všemožných zákoutí Rock Café jsme se konečně usadili v předsálí.
Tak jak se ti dneska hrálo?
Byl to moc fajn koncert, je tady spousta nadšených fandů, těší mě, že tady je i kupa příznivců Savatage, lidi jsou evidentně rádi, že tady hrajeme. Z tohohle koncertu mám skvělý pocit, bylo to výborné a nemohlo to snad ani být lepší.
Pojďme probrat tvoje nové album „Pins And Needles“. Ještě jsem ho neměl možnost slyšet, můžeš ho porovnat s minulými alby?
„Pins And Needles“ je velice heavy, není tak progresivní jako v minulosti, je skutečně tvrdé. „Pins And Needles“ je trochu jiné, než co jsem udělal doposud, tvrdost je výraznější. Věřím, že se tohle album bude líbit, možná bude trochu netypické pro fanoušky Savatage. Ale když hraju sám, měl bych dělat odlišné věci než Savatage, je to tak férovější vůči Savatage.
To, co říkáš, znám už z minulých alb. Čekal jsem, že ve tvé tvorbě budou výraznější vlivy Savatage a byl jsem docela překvapený, že jsem je tam nenašel. Ale postupem času musím uznat, že to má něco do sebe a tvoje sólová tvorba se mi líbí čím dál tím víc.
Díky. Tohle mi říká spousta lidí, že to takhle cítí. Pro mě je to velký rozdíl hrát sám nebo se Sava, pokud děláš něco jinýho, lidi tě i víc poslouchají.
Album „Faces“ se týkalo tvých vnitřních pocitů, „God Damn War“ a „W.A.R.P.E.D." války. Je spojeno nové album nějakým jednotícím tématem?
„Pins And Needles“ je o životě. Pár skladeb je o mně, ale hlavně celkově je to album o lidech, je v tom hodně psychologie, je o spoustě věcí, které způsobují, že se lidi k sobě chovají divně. Vypráví o tom, co lidi vede k tomu, že tím co dělají, působí problémy ostatním. Svět by byl mnohem lepší, kdyby lidi k sobě byli ohleduplnější. Přeju si, aby se to zlepšilo, nechápu to, proč jsou lidi na sebe takoví a pořád doufám, že se něco stane a že se náš život zlepší.
Co vlastně vyjadřuje název „Pins And Needles“?
No, to je takový… radši ti to ukážu. Takhle si sedni (Chris si dává jednu nohu pod sebe) a seď tak tři čtyři minuty. Potom, když se postavíš (Chris se zvedá a silně napadá na jednu nohu) nemůžeš se o tu nohu opřít. A ten pocit co máš v noze, to je „Pins And Needles.“
Můžeš vybrat, dejme tomu dvě skladby z nového alba, které považuješ za nejlepší nebo nejdůležitější a konkrétně přiblížit jejich příběh?
Tak nejspíš „Sixty-six“, ta asi nejlépe charakterizuje to, o čem jsem povídal. Přijde mi zajímavá, protože charakterizuje nejdůležitější myšlenku alba. Další důležitou skladbou je „The Temple“. „The Temple“ jsou Savatage, mluvím v ní o současném stavu Savatage, ze kterého jsem velice zklamaný.
Můžeš mi představit muzikanty, kteří ti s albem pomáhali?
Nemůžu ti vyjmenovat všechny, bylo kolem toho spousta lidí a byla to velká sranda, dělat se všemi těmi lidmi.
Chci se tě zeptat i na tvoje další hudební aktivity. Máš nějaké novinky o Doctor Butcher?
Chtěl bych udělat nějaké nové album, uvidíme jak to dopadne.
A co se děje u Trans Siberian Orchestra. Jestli se nepletu, mělo by být nachystané nové album, je to tak?
Jo je to pravda, dělali jsme na něm od listopadu, v únoru a v březnu a do prázdnin by to mělo být hotové, o prázdninách bysme měli jet k albu turné. Nebudeme mít o prázdninách žádné volno (smích).
A je nějaká šance, že se Trans-Siberian Orchestra podívá i do Evropy?
Jo, doufám, že by to mohlo vyjít a že do Evropy přijedeme.
A samozřejmě se musím zeptat i na Savatage.
(Za všechny Chrisovy věty asi nejlíp vypovídalo jeho naprosto beznadějné mávnutí rukou…) Víš stejně jako já, jak to je. Jsem dost nešťastnej z toho stavu, ve kterým se Sava nacházejí.
Pamatuješ si, že jste se Savatage v Praze už hráli?
Jasně, vzpomínám si na to, je to asi deset let.
Jo, letos to bude deset let, ty jsi měl tenkrát na hlavě takovej ten velikánskej klobouk…
(smích)No jasně, to jo, to byla sranda (smích).
Slyšel jsi poslední alba Jona Olivy a Zacka Stevense? Co na ně říkáš?
Jo, slyšel jsem je obě. Jonovo album je naprosto perfektní. Napsal hodně skvělých písniček, které se velice podobají Savatage. Jon je pro mě nejlepší zpěvák na planetě a skvělý člověk, mám ho moc rád. Překonal s tímhle albem moje očekávání, je vážně dobrej. Zackovo album je dobrý, je lepší než to předchozí, je hodně osobní. Oba dva mám hrozně rád, jsou to skvělí lidi, chtěl bych s nima zase hrát v Savatage.
Pamatuješ si na první album které sis koupil?
Za svoje vlastní peníze? Jo, pamatuju si to, bylo to album „Alive“ od Kiss.
Které album, na kterém ses podílel, považuješ za nejlepší?
Momentálně považují za nejlepší „Pins And Needles“. Nemyslím, že jsem se Savatage ukázal všechno, co ve mně je a jsem rád, že mám šanci lidem předvést, co umím. V Savatage nelze vyčnívat nad ostatní, vždycky je člověk tak nějak ve stínu ostatních. Jsem vděčný za to, že mám šanci ukázat, co ve mně je, věřím, že to dokážu a že to bude stále lepší.
Kdo z kytaristů tě nejvíc ovlivnil?
To je strašně těžké říct. Tony Iommi, Michael Schenker, Randy Rhoads, …
Jaké jsou tvoje nejbližší plány?
Momentálně jedeme tohle turné, pak přijde turné s TSO…, takže nejbližší plánem je vlastně nekončící turné.
Co bys chtěl vzkázat svým fanouškům a čtenářům našeho webzinu?
Podporujte muziku, pro kapely je každým rokem složitější udržet se při životě. Jsem moc rád, že nás posloucháte, věřím, že až se v červenci vrátíme, že se s vámi znovu uvidím a moc mě těší a děkuju za to, že nám zůstáváte věrní.
Děkuju a doufám, že tě zase brzy uvidím v České republice.
Určitě se uvidíme. Díky.
|
