Na HELLOWEEN jsem byl po roce zvědavý. Loňské vystoupení na Lochotíně bylo hodně kontroverzní. Já si stále stojím za tím, že kapela tehdy podala velmi dobrý výkon. Bohužel, o poslední plzeňské zastávce to říci naplno nemůžu… Ale od začátku. Velmi jsem se těšil na domácí stálici INTERITUS. Když však přifrčeli na podium polští KAT, tak jsem začínal větřit, že není něco v pořádku. A opravdu, INTERITUS, ačkoliv jsem členy viděl pobíhat po areálu, vůbec nevystoupil. Důvod mi dodnes není vůbec jasný, mluvilo se o přetažení setu na předešlé zastávce, ale to sám tahoun kapely Ioannes vyvrátil. No, zkuste mu koupit panáka a možná to z něj dostanete.. Zatím je to tajemství.. Někteří možná byli zklamaní, ale podle reakcí některých lidí jsem usoudil, že jim INTERITUS moc nechyběl. Holt už je Plzeň přemlsaná předskokanstvím těchto symfoniků.. Vraťme se ale ke kapele KAT. Ačkoliv jsem žádnou desku od nich nikdy neslyšel, tak mi jméno kapely není neznámé. Přece jenom již hraje nějaký ten pátek. Vtrhli na podium a začali řezat celkem valivý thrash metal. Jo, bylo by to celkem dobrý, kdyby nebyla každá písnička stejná. Rychle se to oposlouchalo a čekání na HELLOWEEN bylo o to delší. Z šedého průměru mě vytrhla pouze polobalada v druhé polovině setu. Čekal jsem víc…
Poté přišla přestavba podia a dozvučování hlavní bandy. Po intru se efektně strhla úvodní megalomanská věc "The King For The 1000 Years" z novinky "Keeper Of The Seven Keys - Legacy". Co udeřilo do uší byl až moc přebuzený zvuk. Při této skladbě se projevilo to, čeho jsem se bál a o čem psal Carlie už v recenzi.. Tahle věc prostě nemá dostatečný počet dobrých nápadů, aby dokázala zabavit na celou čtvrt hodinu. Chápu, že se Weikath chtěl symbolicky vrátit k titulnímu kousku z druhého "Keepera", ale napadá mě jedno známé pořekadlo s řekou. Myslím, že nemusím psát jaké. Musím uznat, že z kapely sršela energie a bylo vidět, že jí to náramně baví. Ze strany fanoušků mi to už ale tak silné nepřišlo, reakce mi přišly celkem vlažné. Trošku se to zlepšilo stařičkou vypalovačkou "Eagle Fly Free", která nás vrátila do dob největší slávy HELLOWEENu. Překvapila mě jediná ukázka z předešlého "Rabbit Don´t Come Easy" - "Hell Was Made In Heaven". Stala se z ní slušná nakopávačka a věřím, že v setlistu ještě nějaký ten pátek zůstane. Oprávněně… Po ní přišel můj osobně očekávaný vrchol a miláček - zmiňovaná "Keeper Of The Seven Keys". Minulý rok jsem nevěřil svým uším, když jí spustili, protože jsem jí vážně nečekal. Opět potěšila a opět chytla za srdce.. I nějaký ten mrazík se ozval na zádech. Přesto si jí tentokrát neodváži nazvat tím pomyslným vrcholem! Ten přišel totiž hned poté. Kdybych nesledoval před koncertem stránky našeho fanklubu, tak bych asi opět zíral, ale takhle jsem to již čekal. HELLOWEEN totiž zahráli mojí nejoblíbenější metalovou baladu vůbec - "A Tale That Wasn´t Right" z "Keeper 1". Musím se přiznat, že jsem nečekal, jaká se z této nádherné skladby stane megahymna. Zpíval snad každý. Nechápu, jak je možné, že tenhle kousek mohl vymizet z koncertů. No, snad už nadobro zůstane. Po tomto mistrovském díle již žádné překvapení nepřišlo. Hrálo se jak z novinky, tak se samozřejmě i vzpomínalo. Ovace opět čekaly skladby z "Dark Ride". A pak, že tuhle desku nemají fanoušci rádi… Při "Power" jsem čekal zdlouhavé rozezpívávání publika, to však nepřišlo, dlouho jsem ale neslavil, protože takto znásilněná byla kultovní "Future World". Vím, že to ke koncertům patří, stejně jako kytarová a bubenická sóla, ale nemělo by se to přehánět. Bubenické sólo oživil svým šaškováním basák Markus Grosskopf, který tak upevnil svůj statut největšího šaška kapely. Jo, klasik se pozná hned… Koncert završila trojice přídavků "Mr. God", "I Want Out" a "Dr. Stein". Hlavně příběh o doktorovi (ne, není to ten z hor) mi přišel trošku zvláštně (spíš pomalu) zahraný. Tím se dostávám k výkonu bubeníka Daniho Löbla. Ačkoliv na desce to člověku ani nepřijde, tak právě tahle osoba mi přišla jako nejslabší článek jinak našlapaného bandu. Myslím, že kapelou prošli daleko lepší bubeníci. Sečteno, podtrženo, HELLOWEEN mě celkem zklamal. Koncert neměl správnou atmosféru, za což mohl i celkem fakt, že přišlo kolem 1600 lidí. Zvuk byl zbytečně přehulený, ale neoznačil bych ho jako tragedii, jak se na nějakých serverech psalo… Když to srovnám s koncertem GAMMA RAY v Šeříkovce, tak Hansenovci to vyhráli na plné čáře. A to opravdu ve všem… Lidi by si holt už mohli uvědomit, kdo je dnes ta největší německá speed metalová kapela…
|
