25.05.2019
RATT
Zpěvák Stephen Pearcy promluvil o budoucnosti této ..více

25.05.2019
THE 69 EYES
Přestože kapela stále hovořila o tom, že album ..více

25.05.2019
SANCTUARY
Kultovní američtí thrasheři se poprvé předsdtaví s ..více

25.05.2019
ZONDER/WEHRKAMP
Bývalý bubeník progresivistů Fates Warning Mark Zonder ..více

25.05.2019
THE SWEET THINGS
Newyorská glam/punková scéna má nové želízko v ohni. ..více

25.05.2019
LUSTBOYS OF EDEN
Švédští hardrockeři uvítali ve svých řadách nového ..více






SOULFLY - Dark Ages
Skvělé album, které jsem v té době točil do ..

SOULFLY - Dark Ages
Poslední deska,co je za 70%.Od té další rychle ..

RAMMSTEIN - Rammstein
Dobrá.Celkem se divím že Death metalová legend ..

MINORITY SOUND - Toxin
To jsem moc rád. Pracovitá kapela a u nás patř ..

RAMMSTEIN - Rammstein
Arakain ano, Possessed zatím ne ..

RAMMSTEIN - Rammstein
Je v plánu recenze na nový Arakain a Possessed? ..

MINORITY SOUND - Toxin
Díky za recenzi a tip, tuhle kapelu jsem neznal, ..

SOULFLY - Dark Ages
I za mně nejlepší Soulfly, autor recky preferuj ..

SOULFLY - Dark Ages
Posledni super album, Conquer je jeste dobry, pak ..

SOULFLY - Dark Ages
Jednoznačne najlepšia doska Soulfly. Viac nemám ..




Za poslední měsíc:
KREYSON MEMORIAL - Strážci plamenů
2401x

WHITESNAKE - Flesh & Blood
1241x

DEVIN TOWNSEND - Empath
1057x

RAMMSTEIN - Rammstein
1019x

LEVERAGE - DeterminUs
861x

Yngwie MALMSTEEN - Blue Lightning
707x



31.05.2019
NAŠROT, AGGRESSIVE TYRANTS, EJAKULUJÍCÍ KOKOS, NONSENSE, BARRICADE, UNDERSIDE..
Havlíčkův Brod - Oko ( bar ), začátek od:19:00, vstupné: 200

01.06.2019
PUNK FLOID, INSEMINAČNÍ STANICE, TASS, VISION DAYS, BABY SECONDHAND, BLIKAJÍC..
Havlíčkův Brod - Oko Klub ( sál ), začátek od:14:00, vstupné: 300

22.06.2019
TEETHGRINDER (NL) , DEVANGELIC (ITA) , SKINNED (USA) , SPASM (CZ), MINCING FURY ..
Žabčice u Brna, začátek od:11:50, vstupné: -



článků celkem: 6971
recenzí: 5694
reportů: 548
rozhovorů: 369













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


SDI - Mistreated

Jak rychle a překvapivě příběh SDI začal, tak rychle taky dospěl do svého konce. Ruku na srdce, to podstatné satanovi deflorátoři řekli svým „Sign Of The Wicked“. A pokud jsem se zmiňoval v souvislosti s SDI o tom, že kapela se stala bezmála kultem, tak podstatným výrazem je právě slůvko „bezmála“. Hranici, kdy by mohli drhnout stále to svoje a být při tom na vrcholu, se SDI překročit nepodařilo. A na svém posledním oficiálním albu i šaškovský škleb poněkud zkřečovatěl. Rozhodně nechci říct, že by snad SDI byli se svým metalem naprosto mimo mísu. Jen si vytvořili svůj vlastní specifický styl. Kdo ví, třeba by se i našla řada uctívačů sem tam střeleného, sem tam nenápaditého nářezu se svérázně vypjatým vokálem. Ale těžko přesvědčovat fanoušky kapely, když samotný Reinhard Kruse se (s odstupem času) o albu „Mistreated“ nevyjadřuje zrovna pochvalně. Sám tuhle desku označil za příliš uspěchanou, kdy se muzikanti tak dlouho piplali s nahráváním kytar, až jim na zbytek nástrojů a na závěrečný mix nezbyl čas.

Problém „Mistreated“ bych osobně viděl přece jen o kousek jinde. SDI se vykašlali na svůj přímočarý a nekomplikovaný metal a pokusili se stvořit „velké umění“. Pokud jim dříve na jejich sdělení stačily dvě tři minuty, najednou si začali hrát na progresivisty, začali své skladby neúměrně protahovat, obvykle prostřednictvím vcelku nudných a monotónních instrumentálních pasáží. Poněkud vyčpěla i spontánnost prvních počinů. Špatná pověst a dobré jméno už nějak nestačilo a skřítkovská přitažlivost nemelodického zpěvu, díky kterému se daly drobné pohřešky odpustit a který občas přechází do náznaků budoucího nu-metalového štěkání a thrashové razance, přece jen přestává krapet zabírat. „Mistreated“ tak oproti minulým přímočarým nitkám funguje jako poměrně zašmodrchané klubko, kde sice původní linie je znatelná, ale její sledování je pracná záležitost.

A tak bez nějakých uzlíků se dá snadno navázat v závěrečné „SDI“, která zavoní klasickou poezií Accept, kde kapela se stadionovým rozmachem nezapomene pochválit svoje schopnosti a připomenout svojí filozofii: „nehoníme módu, hledáme pravdu, našli jsme svůj styl, nám nemůžete upřít, že jsme nejlepší…“. Snad jediný tradiční vtípek SDI narvou do „Mother“ v podobě „vadnoucího“ konce skladby. Povedená je i story „Kiss Ass“, o mladíkovi, který právě vytáhl ze schránky povolávací rozkaz. Jde o první výrazné procitnutí na albu (škoda že skladba je až šestá v pořadí), na kterém SDI vsadí na nadrzlý feeling a dokonalý davově vyřvávatelný refrén. Vlastně ve většině skladeb jsou refrény záchytným bodem a vysvobozením z křečovitých instrumentálních pasáží. Rozcestím pro SDI se stala úvodní skladba „The Deal“. Na ní lze snadno charakterizovat vnitřní souboj kapely o to, jak dál. Na jedné straně dlouhý příběh s hlavou a patou a na poměry SDI i vcelku náročnou myšlenkou a složitější kompozicí, na straně druhé odklon od rychlosti a údernosti, na kterou sice SDI nezapomene, ale přestává se stávat tím nejpodstatnějším elementem. Konec bum-bum-prásk metalu a jednoduchých melodií byl i konečnou pro SDI.

Smlouva s Gama vypršela a o reunion kapely nikdo z vydavatelů neprojevil zájem. (Btw, velice sympaticky na mě působí Reinhardovo prohlášení v souvislosti s reedicí alb SDI: “Vztahy s Gama byly přátelské, ale firma byla příliš šetrná a SDI na to doplatilo.Ale nikdo mě nenutil tu smlouvu podepsat, že jo? Byla to jen moje chyba.“ ) A tak se čtvrté album SDI objevilo ve formě bonusů při reedici kompletní diskografie v roce 2005. Upřímně řečeno, ani s tímhle albem by SDI díru do světa neudělali. Hudebně se SDI drží linie nastavené na „Mistreated“, bez nějakých větších výstřelků si kluci více méně stále drhnou to svoje (vzpomeňte na text skladby „SDI“). Jako nejpovedenější kousky bych označil uplakanou léčebnou samoterapii „One More Time“, kde v pseudobluesovém tempu (což rozhodně není nejtypičtější poloha SDI) Reinhard Kruse střízliví do reality a hořce se vyznává ze svých dávných plánů s SDI, barevné „Prince On A White Horse“ s mixem dojemného vybrnkávání, civilně nekomplikovaného zpěvu a zběsilé řeže (jako bych poblíž zahlédl ducha amerických Slough Feg) a „Shut Up“, silně ovlivněné klasickým hard rockem. Shodou okolností se všechny tyhle skladby ocitli na nejpovedenějším albu SDI „Sign Of The Wicked“.

Savapip             


www.myspace.com/sdimegamosh

Seznam skladeb:
1. The Deal
2. Night Of Tears
3. Violence
4. Mercy
5. We Want More
6. Kiss Ass
7. Never
8. Mother
9. Mistreated
10. SDI
________________
11. I Don´t Mind
12. In The Ass
13. Looking Good
14. Mad World

Sestava:
Reinhard Kruse - zpěv, baskytara
Rainer Rage - kytara
Ralf Maunert - bicí

Rok vydání: 1989 / reedice 2005
Čas: 1:02:29
Studio: Zuckerfabrick Studios Stuttgart
Produkce: SDI
Label: Gama Records / reedice Battle Cry Records
Země: Německo

Diskografie:
1986 – Satan´s Defloration Incorporated
1987 – Sign Of The Wicked
1989 - Mistreated


Vydáno: 29.04.2007
Přečteno: 4263x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Tak to hej!...2. 05. 2007 11:26 Marek-Janesession
Ber to z té...30. 04. 2007 16:06 Savapip
Ja by som to...30. 04. 2007 10:09 Marek-Janesession


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.20436 sekund.