Trasa: ČR – Polsko – Litva – Lotyšsko – Estonsko – Finsko
Najeto: 5 460 km
Přípravy
Jak už se tak občas stane, někdy někoho napadne nějaký nápad, který je na pokraji zrealizování, ale ten dotyčný je do toho takovým způsobem zapálen, že prostě musí ten svůj nápad či sen uskutečnit. Vám se to už určitě také stalo, a možná i víckrát, tak víte, o čem právě píši. To dva mé známé jednoho dne také přepad takový sen – Finsko! Finsko – země tisíců jezer, země klidná a žijící svým vlastním tempem, země otevřená pro turisty všeho věku, země neomezených možností, země…
Jo, co ale ve Finsku? Když už někdo chce jednou na dovolenou, tak každý raději pojede na jih než na sever. Co ve Finsku? Moře studené, zima, déšť,… Tak tohle jsou přesně představy každého Čecha, který se nikdy pořádně neodvázal. Nebo aspoň většiny Čechů. Jenže ono to není tak, jak si každý představuje, ono je to totiž úplně jinak. A nás samotné to mile překvapilo. Vydáme se tedy do Finska. Proč ne? Do Itálie, Španělska, Chorvatska, tam jezdí dneska každý. Do Finska sice už také proudí více turistů než v minulých letech, a dokonce hodně cestovek už pořádá stoprocentně lákavé dovolené v severských zemích, ale my to budeme brát trochu z jiného úhlu pohledu. Žádná klasická dovolená proválená na pláži u moře, žádný storpocentně nabitý program, ne to ne. Nic takového v plánu nemáme. My chceme a čekáme od naší dovolené trochu něco jiného. Ale vraťme se na úplný začátek…
 Každá velká věc začíná nápadem. Tenhle nápad dostalo hned víc lidí najednou. Jeden blázen do rally Honza Vaniš, řečený Bohdan, a Petr Tykvart, mezi mnohými znám spíše jako Peter nebo Metalman. A tak hned od začátku je jasné, jakým směrem se bude jejich nápad na dovolenou ve Finsku ubírat. Bude mít dva směry: finské rally a finskou přírodu. Čili tím máme vyřešen i termín téhle prázdninové jízdy: prostě musíme tam být v ty dny, kdy se tam právě koná rally. Poslední věc, kterou musí ti dva dobrodruzi udělat, je vybrat pár fajn lidí, kteří se tohohle všeho s nimi zúčastní. Tenhle problém je ovšem vyřešen rychle, protože mezi námi mladými existuje spoustů dalších dobrodruhů. A tak se brzy vykrystalizuje sestava tvořená šesti lidmi, kterým zprvu nikdo nevěří, že svůj plán doopravdy uskuteční. Naše výprava se tedy skládá z již zmíněných Honzy a Petra a k nim se připojují Pavel Tykvart, Petr Vaniš, Milan Šindelář a já.
Druhým bodem je nezbytná pořádná příprava a dobré naplánování cesty tam a zpět. Jak tam pojedeme, kudy tam pojedeme, kdy vyjedeme,… Pojedeme dvěmi auty, určitě pojedeme přes Polsko, ale jak a kam dál, to se ještě musí pořádně promyslet. Máme víc možností.
1) Polsko – moře – Finsko
2) Polsko – Litva – Lotyšsko – Estonsko – Rusko – Finsko
3) Polsko – Litva – Lotyšsko – Estonsko – moře – Finsko
První možnost zavrhneme ihned, kvůli ceně trajektu, který by nás musel transportovat přes moře. Druhou možnost zavrhneme hned po té první, protože do Ruska bychom potřebovali vízum, a navíc Ruska se bojíme jako čert kříže. Zbývá nám tedy poslední možnost, kdy už transport trajektem přes moře nebude tak nákladný. Tak to bychom vyřešeno měli a zbývá nám pouze termín odjezdu. Nakonec se rozhodujeme pro podvečer 13.8. (neděle). Tak tedy budeme mít dostatek času, abychom stihli ve středu 16.8. odjezd trajektu. Potom budeme mít zase plno času přesunout se do města Jyväskylä, dějiště finského rally. To startuje v pátek 18.8. a my máme v plánu dostat se tam už ve čtvrtek. Celý závod končí v neděli, a jelikož trajekt nám z Helsinek do Talinnu odjíždí až v pátek 25.8., máme spoustu času užít si finské přírody.
Vypadá to, že máme všechno perfektně naplánováno a už nám zbývají pouze poslední přípravy před odjezdem, jako je vyřešení problému, co budeme jíst, a další detaily. Termín odjezdu se tak kvapem blíží, my se stále víc a víc těšíme a naše okolí si pomalu zvyká na to, že to opravdu myslíme vážně.
13. 8. 2006 - 20:45
Tak už jsme 2 a třičtvrtě hodiny na cestě. Obavy z toho, že se nám vše nevejde do auta, se nanplnily, a tak už přemýšlíme jen o tom, na co všechno jsme zapomněli.
Projeli jsme Plavy a následně cikánskou osadu, kde jsme dobrých 10 minut čekali na semaforu. Při tom jsme obdivovali škodovku nejspíš bílé barvy (myli ji snad před rokem). Ovšem její běloskvoucí čistota nebyla příčinou našeho obdivu, nýbrž její 2 nárazníky nad sebou. Trochu nás mrazilo v zádech, když jsme zaregistrovali cikány sedící za rozbitým oknem. Co když se silnice před námi ve skutečnosti neopravuje a ten semafor, na kterým ne a ne naskočit zelená, je kradený oněmi podivnými obyvateli téhle zapadlé vsi? Co když tady takhle čekají na potulné cizince, jimž potom kradou nárazníky z jejich aut? Fuj! Honem pryč…
 14. 8. 2006 - 9:45
Nenápadně jsme vjeli do Polska a čekala nás noční cesta plná nástrah. Srny, jeleni, díry v silnici - to nebylo nic proti tomu, co nás teprve mělo překvapit! Před námi najednou zákaz vjezdu a uzavřená silnice. Naštěstí stejný problém potkal i jednoho Poláka, který nám ochotně slíbil, že nám ukáže cestu. Díky němu jsme se sice vymotali na správnou cestu, ale co nás to stálo úsilí! Nebudu je šetřit, Poláky jedny bláznivý! Jsou to prasáci! Skoro všude mají omezení rychlosti na 40 km/hod, zákazy předjíždění, plnou čáru, ale jak oni jezdí?! Ten, co nám tak ochotně ukazuje cestu, už zmizel kdesi v dáli, a my jen odhadujeme, kde asi odbočil. No, děs! Nějaký předpisy, to jim hlavu nedělá.
Je asi 4:00 a všem se chce spát. Uleháme kdesi v poli pod plachtou a je nám krásně…
Ranní probuzení bylo nad očekávání krásné. Žádný traktor nám nepohnojil hlavu, nic nám nepřejelo nohy. Jen polští jé-zet-dáci na vedlejším poli, kde jsme chtěli nocležit původně, okopávají brambory. Je pod mrakem a my se po ranním čaji vrháme vstříc dalším kilometrům.
14. 8. 2006 - 15:00
Cesta ubíhá celkem klidně až do Varšavy. Tam opět nastává chaos a blázinec. Chci fotit a natáčet, ale tady prostě není co. Samej komunistickej beton. Sem tam nějaký novodobý kostel dokazující náruživou pobožnost Poláků. A kromě toho hlavně nekonečný kolony aut. Ti blbečkové předjíždí i po chodníku! Trochu jsme zabloudili a strávili tu víc času, než je zdrávo…
Ještě něco k polské pobožnosti. Říká se, že Poláci jsou nejkřesťanštější národ v Evropě. Mohu říci, že to tak asi bude. Všude okolo cest se vyskytují boží muka, ale ne jen tak ledajaká. Kříže vypadají jako nové, okolo nich je oplocení. Vše je vyzdobeno květinami a barevnými pentlemi, které se táhnou od ramen kříže po plaňky plotu. Nikde není vidět jediný zanedbaný křížek, vše co má nějakou spojitost s vírou je až přehnaně zviditelněno a přezdobeno. Tohle se u nás rozhodně nevidí.
15. 8. 2006 - 12:40 (jejich času)
Posunuli jsme se o hodinu dopředu, takže zatímco doma mají teprve 11:40, tady už jsou všichni dávno po obědě. Včera jsme někdy ve 20:45 přejeli polsko-litevské hranice a vše se rázem změnilo. Žádní praštění Poláci, na každém rohu policie a hlavně silnice, po které se dá normálně jet.
Po půlnoci se dostáváme do 2. největšího litevského města Kaunas. Je to tu nádherné. Vše fotíme - osvícený most, neogotický kostel, další kostel s podzemními hrobkami na náměstí. Je tu asi 7 kostelů, všechny pravoslavné. A Litevci tu jezdí v těch křivolakých uličkách jedině smykem.
V noci přespáváme opět kdesi v poli a pěkně to tu fičí. Někdo nás sem přijel zkontrolovat, co to tu vyvádíme, ale pak zase odjel.
Teď už jsme ale opět na cestě a čeká nás asi 140 km do hlavního města Lotyšska Rygy. Je nádherně, tak 25 ºC, sluníčko. (zvláštní, v Polsku pořád zataženo, za jeho hranicemi okamžitě slunečno). Vzpomínáme na blízké, kteří teď v naší domovině mrznou.
15. 8. 2006 - 18:30
Dostali jsme nápad projet Rygou - špatný nápad. Každé 2 minuty stojíme v koloně aut. Ale nakonec se dostáváme ven a frčíme si to dál po rychlostní silnici. Pravidla tu platí jako v Polsku - předjížděj, jak můžeš. Občas (každých 5 minut) stojíme na semaforu, když tam zrovna opravují silnici (sem by se měli podívat naši silničáři).
Konečně vidíme taky moře. Tomu se prostě nedá odolat! Vylézáme tedy z aut a jdeme se k němu po písčité pláži podívat. Je to úžasné. Brodíme se ve vyhřáte vodě (je to divné, ale opravdu byla teplá). Ale čas nás tlačí. Ještě nás čeká pěkná štreka do Tallinu, kde se chceme dneska ubytovat a najít přístav.
 16. 8. 2006 - 17:45
Do Tallinu jsme se nakonec dostali bez problémů, ale horší bylo najít přístav. Tak jsme se ptali na cestu. První dotazovaná anglicky neuměla, druhá sice rozuměla, ale ale neuměla odpovědět, další odpovědět uměla, ale neuměla to vysvětlit. Z podivných posunků jsme vyrozuměli, že jedeme blbě. Ale nakonec pomocí selského rozumu a pravidla „Jeď pořád z kopce.“ jsme přístav našli. Ale hned tu máme další problém: Kde přespat? Nabízí se hned několik řešení - přístavní hala, park, nebo nějaké levnější ubytování. Tak zkoušíme to třetí, ale každý nás směruje do hotelů. Jdeme se tedxy do jednoho zeptat, ale když nás vidí, okamžitě nás vyhazují se slovy, že mají plno. Nechápu, co jim na nás tolik vadilo? Smrdět jsme ještě nesmrděli. Nakonec čirou náhodou narážíme na jakýsi podivný hostel. Risknem to. Cena - 14 € na jednoho se sprchou (jednou). Sice spíme na pokoji ještě s několika lidmi, ale pořád lepší než nic (no, akorát chudák Milan se málem napíchl na tu kudlu, co měl schovanou pod polštářem kvůli tomu ukrajinci, kvůli kterému valná většina nezamhouřila ani oko, protože neustále chrchlal, chrápal a něco vykašlával).
Brzy ráno (6:00) vstáváma a razíme na trajekt. Cesta lodí trvá asi 3 hodiny a vítr fičí, ale je to super. Petr si vzal kinedryl, ale spíš je mu špatně z něj než z houpání. Kolem 11:00 vjíždíme do Helsinek. Je to úžasné - samé ostrůvky a chatky natřené na červeno. Obědváme na parkovišti a pak se pouštíme do prohlídky města. Prvním objektem našeho zájmu je Uspenská katedrála, která se tyčí nad městem. Červené zdi a zlaté kupole. Nádhera… Potom jdeme na vyhlášené tržiště plné lahůdek, ovoce, zeleniny a hlavně suvenýrů (losi, sobi, čepice, rukavice). Ještě se stavíme ve skalním chrámu Temppeliankion kirkko - to taky nemá chybu. Opouštíme Helsinky a frčíme směrem na Tampere. Cestou zastávka v Lidlu.
17. 8. 2006 - 13:50
Pomalu se blížíme k Tampere a pomalu také hledáme nocleh. Žádný Čech by mi nevěřil, tady prostě nelze stanovat! Když už vede nějaká cesta do lesa, tak vždy končí u nějaké chatky, a polní cesty tu nejsou vůbec, protože polí je tu dohromady pět. Tak se ptáme Finů, ale všichni nás posílají do pr… ehm… do kempu. Až dva mladíci od koní nás do toho kempu neposílají, ale prozrazují nám, že kdesi u jezera (kde taky jinde, jsou tu jen jezera) je nějaká zřícenina něčeho a tam je veřejná neplacená pláž. Ještě než tam vyrazíme, ptáme se jich, kam se poděla ta slavná finská pohostinnost. Na to se nám dostává odpovědi, že jsme si vybrali špatnou dobu na přijímání pohoštění. Je totiž období rally, kdy se do Finska sjíždí celá Evropa, a tak není divu, že Finové zavírají dveře všem. Platíme každému po jedné plechovce vyhlášeného českého zlatavého moku a mladíci nedokážou utajit svou radost, když si všimnou nápisu Pilsen. Rychle se ale smráká a tak se vydáváme hledat onu veřejnou pláž. Stejně ale nakonec spíme kdesi úplně jinde na čísi louce, protože žádnou pláž, a už vůbec ne veřejnou, jsme nenašli. Máme štěstí, nikdo nás nevyhodil.
Ráno sice prší, ale i přesto se koupeme v šisťounkém jezeru.
Teď projíždíme městem Tampere, vypadá to tu zajímavě, škoda, že prší. A míříme do Jyväskyllä…
20. 8. 2006 - 14:00
V Jyväskyllä jsme koupili lístky na rally a prohlídli jsme si depa. Nechybělo ani focení s Honzou Kopeckým (naším jezdcem ve Škoda Fabia) - konečně po dlouhé době první cizí Čech. Odpoledne se přesouváme k první RZ, u níž přespáváme na jakési pláži. Je tu asi deset člunů a ani jeden není přivázaný! Ani nezkoušíme dveře u chatky, určitě nejsou zamčené. Ráno sice opět prší, ale i přesto se koupeme v jezeru.
 Čeká nás první RZ, kde potkáváme jednoho Fina, který se nám ochotně svěřuje (že by první známky finské otevřenosti), že je už na 25. rally a kterého učím česky číslice od jedničky do desítky (spolu s ním si to tam opakují všichni Finové okolo), on mě za to učí správně vyslovovat ä. Potom nás čekají ještě další dvě RZ a večer se přesouváme na místo dalšího konání rally. Ještě jsem zapomněla, že jsme se u jedné RZ seznámili s dvěma mladými Finy, kteří byli velice hovorní a přítulní (a prý že je tu prohibice). Velice jsem se jim zalíbila, protože jsem uměla správně vyslovovat finské ä, což jsem jim ukázala na několika jednoduchých větičkách (Minä olen Lucie. Minä rakastan sinua…), oni mne naopak překvapili tím, že se u nich nepoužívají sprostá slova (snad jediné - perkele - to znamená snad všechno). Ptám se jich na situaci se spaním (kde můžeme spát). Dovídám se jedno jednoduché pravidlo - můžeš spát tam, kde nevidíš žádný dům. Takže i kdyby bylo jasné, že nejaký pozemek někomu patří, ale nikde nebylo vidět žádné stavení, mohu si na tom pozemku postavit třeba chatu. Moc jim děkujeme, protože nám velice pomohli (kašleme na rady různých průvodců a lidí, kteří vše ví naprosto přesně - stanujte, kde chcete, stanujte jen 300 m od stavení, nestanujte vůbec,…)
Dnes nás čeká další den plný aut a konečně vylezlo i slunce. Spali jsme přímo na parkovišti pro návštěvníky rally. Celý den by se dal shrnout do pár slov - auta, prach, auta. Večer opět hledáme místo na spaní a nakonec se zabydlujeme na zarostlém vjezdu kamsi do lesa. Kolem 11:00 nás překvapuje jakési světlo na obloze a my s úžasem zjišťujeme, že je to ona slavná polární záře. Ani se to nedá popsat, je to fantastické! Je to jako pruh neonu a pořád se to mění a přetváří. Když je slabá, je zelená, ale když zesílí, na okraji přebíhá do červené. Prostě bomba!
A je nedělní ráno a nás čekají poslední RZ. Nejdřív jdeme asi 1 km na start, kde je stejně prd vidět, a tak já a Petr odcházíme asi 2 km dál po trati. Tam se nám naskýtá nádherný výhled na velký úsek trati. Opět se seznamujeme s cizinci. Jeden Fin se velice diví, že jsem viděli Auroru borealis a vůbec nám nevěří, ale fotky vše dosvědčují a ten Fin se diví ještě víc tomu, že byla takhle nádherná. Je vedro, trať je samý prach a my také, takže odpolední koupání v jezeře přijde vhod.
21. 8. 2006 - 13:15
Včera večer jsme Petr a já našli super ubytování v kempu, zatímco ostatní našli jen parkoviště na břehu jezera. Chatka nás stála 20 € a k tomu jsme si ještě zaplatili saunu za 5 €. Provozovatelé kempu sice znali anglicky jen ok, ale domluvili jsme se i tak. Do sauny jdeme v 19:30 úplně nahatí a ostatním obyvatelům kempu lezou oči z důlků, když pak vidí okolo běžet dva naháče, kteří se navíc smějí jako blázni a bezdůvodně skáčou do ledového jezera. Saunovali jsme se celkem třikrát, a ač jsme měli saunu objednanou až do 21:30, úplně nám to stačilo a zamířili jsme k loďcě, kterou jsme si mohli půjčit zdarma. Tu loďku nejspíš používal provozovatel kempu k rybolovu. A taky to tak bude, když se ohlížíme a na břehu na nás mává nějaký děda, abychom se vrátili. Ale po sledu posunků zjišťujeme, že mu vůbec nejde o kocábku, ale o saunu, ve které bychom ještě bychom měli být. Mávnem, že ok, a míříme na jezero. Zrovna zapadá slunce a ani se to nedá popsat, jako ta polární záře. Také po polární záři je to můj druhý nejsilnější zážitek společně se saunou.
Ráno se vracíme na parkoviště, ale teprve až po tom, co nám onen provozovatel kempu, nejspíš, s jeho ženou roztlačí auto. Platíme jim dvěma plechovkami plzeňského. Je 10:30 a kluci ještě spí. Podle počtu plechovek od piva úhledně vyrovnaných na stolku i pod ním usuzujeme, že prožili bouřlivou noc.
A jedeme do Savonlinny. Cestou zastávka ve skanzenu a na hřbitově.
22. 8. 2006 - 16:00
Večer jsme dorazili do Savonlinny a hned jsme provedli exkurzi po městě. Stavili jsme se v místním občerstvení a dali si grilované rybičky zvané muikku. Pak jsme zašli k hradu Olavinlinna (Podle prospektů to je jeden z nejnádhernějších a nejzachovalejších hradů ve Finsku, postavený Švédy, proto aby si ubránili ve Finsku své državy. Dnes se tu koná každoroční operní festival známý po celém světě.), který byl bohužel už zavřený. Vracíme se zpět před město a hledáme plac na spaní. Míříme k jednomu kempu, ale odbočujeme špatně. Na místě, kam nakonec dorazíme, mají saunu (kouřovou! - vzácnost), ale domorodci nás okamžitě vyhazují. Jedem tedy znovu hledat ten kemp, a když už tam konečně dojedeme, tak se dovíme, že mají zavřeno. Ale i přesto tam prý smíme přespat. Všichni si libujeme, jaké krásné místečko bez lidí jsme našli. Táboříme na písčité pláži u jezera. Opět nádherný západ slunce. Já a Petr konečně spíme ve stanu a ostatní si ustlali v převlíkárnách.
Ráno konečně vyrážíme na prohlídku hradu zevnitř. Opravdu zajímavé. Pohnutá historie, dva metry tlusté zdi, samá pověst, co víc by mělo k hradu patřit… Potom vykradení informačního centra (vskutku nenápadné) a posezení v rockovém klubu.
A teď už míříme do Kerimäki k největšímu dřevěnému kostelu v Evropě…
24. 8. 2006 - 9:00
Největší dřevěný kostel příliš neuspokojil naše představy. Je to klasický pravoslavný kostel s byzantskými prvky natřený na žluto a se zelenou střechou. Čekali jsme vysoký, úzký a hlavně tmavě hnědý a ono ne. Tak jsme jeli dál. Při cestě jsme splnili Honzovo přání podívat se do Ruska alespoň z dálky (tam se mi vůbec nelíbilo), a pak jsme frčeli zase dál. Vyspali jsme se na odpočívadle a ve středu ráno jsme to už zase mastili dál.
Cesta vede při moři a my máme neodolatelnou touhu se v něm vykoupat. Bohužel není kde. Dojíždíme až do města Kotka, kde opět nacházíme pouze kostel. A zase dál… Před městem Porvoo konečně zastávka u moře, ale bez koupání. Potom návštěva Porvoo a nákup v místním marketu. Večer se kluci zabydlují kdesi u lesíčka a já s Petrem hledáme kemp. V kempu ale mají plno, a tak nakonec táboříme u jakéhosi koupaliště, ve kterém se také hned rochníme.
Ráno vstáváme už v 7:00 a míříme do Helsinek…
25. 8. 2006 - 11:30
Do Helsinek jsme dorazili bez problémů a hned jsme zamířili do ZOO, kde jsme strávili asi 3 hodiny. Těšili jsme se na losa, ale ani tam ho neměli (za celou dobu jsme neviděli ani kostru u silnice). Takže z Finska odjedeme s pocitem, že losi odtáhli do Ruska. Potom jsme se vrátili do centra, kde na nás čekala katedrála na Senátním náměstí a to vyhlášené tržiště. Nakupujeme, co vidíme. Celkem nám jde smlouvání, Finové jsou velice ochotní, anglicky se tu domluvíš všude (teda kromě jednoho kempu u jednoho jezera). Eura jen lítají…
V podvečer sháníme jak jinak nocleh. Objedeme a obvoláme asi šest hostelů, ale všude mají plno. Rozhodneme se přespat na lodi. To prý sice možné je, ale ty podmínky a pravidla jsou tak nemožné, že nakonec stejně spíme na parkovišti v přístavu. Petr, já, Honza a druhý Petr v autech a Pavel s Milanem v křoví. Nikdo nás naštěstí nevyhodil, a tak spokojeně spíme až do rána. Pavel s Milanem zažívají mírný šok, když na ně ráno narazí úklidová četa s obřím vysavačem, ale jinak žádný další incident. A teď už čekáme ve frontě na trajekt.
 26. 8. 2006 - 9:50
Nalodění proběhlo v klidu a plavba také, co víc si přát. V Estonsku nás přivítal skoro už Polský blázinec, ale nás to nemůže odradit od další cesty. Po rychlé prohlídce středověkého jádra města Talinu zase jedeme dál (Už cítíme pomalu teplo domova… no, teplo, ve Finsku bylo celou dobu mezi 26 - 30 ºC, zatímco doma opravdu mrzli. Ani se mi nechce ukazovat někomu fotky, kde jsme v kraťasech a tílkách…). Rozhodujeme se mezi dvěma možnostmi pokračování. Buď si cestu prodloužíme a zajedeme ke Křížovému vrchu, kde přespíme, nebo pojedeme pořád dál co nejdéle do noci. K mé velké smůle volíme druhou možnost a tak v poklidu projíždíme Estonskem a Lotyšskem, kde se tradičně stavímeu moře. Ale potom někde špatně odbočíme a cesta nás vede kam? Přímo ke Křížovému vrchu. Ale kluci jsou neoblomní, a tak tedy obracíme vozy zpět a pomalu se blížíme k litevským hranicím. Tam mě musí kluci budit, protože celník by mě se zavřenýma očima nepoznal. Jedeme dál, přičemž se po chvíli vyhýbáme jakémusi muži v podnapilém stavu, který si to štráduje přímo po prostředku rychlostní silnice.
Celty rozhazujeme u nějaké benzinky…
27. 8. 2006 - 9:00 (našeho času)
Ráno jsme se probudili někdy v 8:30, sbalili věci a vydali se dál. Blížíme se k Polským hranicím, které také za krátko přejíždíme. Ihned nás vítá déšť a zima - jak jinak, jsme přeci v Polsku. Cesta ale ubýhá překvapivě v poklidu až k Varšavě. Před ní totiž provoz tak zhoustl, že se nedalo ani předjíždět, a tak jsme každou chvíli jeli „jen“ 80 km/hod za nějakým kamionem. Ve Varšavě jsme se tradičně trochu motali, ale hned, jak jsme se dostali ven, doprava prořídla a jelo se lépe. Míříme na Wrocław, kterou asi v 22:00 projíždíme. Tábor rozbíjíme hned kousek za ní u nějakého motelu.
Vstáváme celkem brzo, to touha po domově nás žene vpřed. Jenže stejně zde asi ještě hodinu zůstáváme. Jeden šikovný Polák si pro nás totiž přichystal zábavnou podívanou. Chtěl se v noci asi utábořit vedle nás, jenže nepočítal s tím, že parkoviště tvořené pouze ztvrdlou hlínou ho unese. No, hrabe mu to pěkně a nic mu nepomáhá. Už nás to nebaví, ale musíme tam vydržet, on nám totiž zatarasil celou cestu. Polák asi usoudil, že srandy už bylo dost, a jako mávnutím kouzelného proutku z ničeho nic vyjel.
Jedeme domů!!!
Co dodat?
Začalo to nápadem a ten nápad se podařilo pár mladým lidem uskutečnit.
Zažili jsme spoustu příjemných i nepříjemných situací a těch příjemných bylo víc.
Poučili jsme se, že Polsko raději příště přeletíme.
Už také víme, že moře na severu nemusí být vůbec studené.
A také víme, že až příště budeme mít zase nějaký nápad, tak ho uskutečníme, protože to stálo za to!
Tuhle akci jsme plánovali rok dopředu a to se vyplatilo. Vše bylo perfektně připravené, a proto nám vše vycházelo od prvního do posledního dne.
S klidem v duši vám můžeme všichni potvrdit, že nic není nemožné, a pokud máte podobný zdánlivě bláznivý nápad, jako jsme měli my, klidně ho uskutečněte, protože ať to nakonec dopadne jakkoliv, vždy budete mít na co vzpomínat.
|
