Den se dnem se sešel, a tak Vám přináším recenzi na třípísňové promo východočeského seskupení Elysium. Nepleťme si je však s jejich brdskými kolegy Elyseum.
Tyto tři skladby jsou jen ukázkou z tvorby, která se nachází na dlouho očekávaném CD s názvem Private Hell.
Opravdu chutná kombinace deathu a thrashe mne velice překvapila a dá se říci, že i poněkud uchvátila. Elysium produkují kvalitní melodie, které jdou ruku v ruce s ještě lepšími riffy. Tato směs se pak může krásně doplňovat s tvrdým rytmickým podkladem a nespoutaným řevem. Jejich skladby jsou velmi členité, avšak naprosto přirozené. Bohužel zvuk je vcelku zastřený, což je škoda.
Přestože spojení deathu a thrashe obvykle nepřináší přílišnou hloubku, ale spíše jen nespoutanou energii a agresi, tak myslím, že Elysium se tomuto vžitému názoru docela vymykají. Podle mého subjektivního názoru je jejich tvorba silně emocionální a temná.
Zdá se mi, že Elysium vypráví příběh…možná ani o tom sami nevědí. Svou hudbu podávají sugestivně a opravdově. A to přece jde.
|
