Jen jsem si odskočil od plotny... Jinak se totiž moje účast na vystoupení Pentagon, Castaway, Cruel, Strangemind a Flussor v klubu Kain nedá charakterizovat. Přišel – právě včas, viděl – a nabídnuté si i dosyta užil, odešel - a poněvadž to bylo v průběhu vystoupení Cruel, tak s pocitem, že ne zcela zvítězil… Původně jsem to měl skvěle vypočítané a kdyby všechno šlo dle mých výpočtů, zvládl bych i kompletní vystoupení Cruel. Takhle vědomí, že nutně musím stihnout poslední půlnoční vlak směrem na Hradec a půlhodinové zpoždění prvního vystoupení proti předpokladům již od samého začátku dávalo tušit, že závěrečných tónů Cruel, ani vystoupení Strangemind a Flussor se nedočkám.

Budějovické Pentagon jsem v poměrně krátké době absolvoval podruhé za sebou. Stejně jako v březnu v Úmyslovicích připadl Pentagonu dost nevděčný úkol v podobě otevíracího setu. Na rozdíl od minulého, poměrně nevýrazného vystoupení ve východních Čechách, kde se potýkali hlavně s nezájmem publika, zněli Pentagon podstatně životaschopněji. Ne snad, že by zájem přihlížejících byl pro sestavu vedenou Hynkem Krejčím nějakým hnacím motorem. Návštěvnost v Kainu rozhodně netrhala žádné rekordy, se začátkem vystoupení Pentagonu se počet posedávajících u stolů snad i snížil a o nějaké bezprostřední vydatné podpoře přímo před pódiem si mohli nechat zdát prakticky všechny kapely (alespoň v době mé přítomnosti). Těžko říct, v čem tkví hlavní příčina proměny Pentagonu. Pokud jsem minule psal, že čas v jejich přítomnosti plynul bez zvláštního jiskření, tentokrát Pentagon zajiskřit dokázali. Zejména v předposlední skladbě „Face To Face“, kde v tradičním nátlaku došlo i na překvapivě odlehčenou a výborně zvládnutou melodickou pasáž (ta byla minule hlavní příčinou zmínky o vokální nejistotě frontmana) a výlety Hynka do poloh mimo odstíny ukřičené megadethovské brusky byly hodně osvěžující. Pentagon se i statečně dokázali popasovat s poněkud zahuhlaným nakřáplým zvukem v úvodu, který se v průběhu jejich vystoupení vylepšil tak, že frontmanovi bylo ke konci i rozumět. Pentagon avizoval i blížící se realizaci nového alba, z připravovaného materiálu zazněly dvě skladby (pokud mě sluchovody nemýlí), kdy zejména závěrečná „Psycho“ byla hodně povedenou tečkou za vystoupením Pentagonu. Celkové resumé pro Pentagon tak vyznívá poměrně pozitivně. Docela začínám být zvědav na to, co je tahle parta schopná předvést za optimálnějších podmínek, tedy v už rozjetém programu se zahřátým davem a vychytanými zvukovými muškami.
Setlist: ?, ?, Jump In The Fire, In The Street, Blood Of Spain, ?, In Memory, Face To Face, Psycho

Castaway znovu v Praze! Autoři mého loňského albového „number one“ jsou v naší matičce naštěstí poměrně aktivní a tak po jejich březnové návštěvě ve Vagonu, kterou jsem prošvihl, jsem si nemohl tuhle podívanou nechat ujít. Castaway si připravili překvapení v podobě dočasně zredukované sestavy, kdy ze studijních důvodů se na pódiu neobjevil kytarista Matúš Hanus (tímto Matúše srdečně zdravím a držím palce ke zkouškám). Očekával jsem, že za dané konstelace dostanou větší prostor klávesy Andreje Kutiše a Castaway zjemní svůj projev. Absence jednoho z hlavních autorů albové prvotiny „Over The Drowning Water“ se překvapivě projevila přesně opačně, skladby vyzněly podstatně agresivněji. Jak nadčasovou a barevnou muziku kapela tvoří, se nejsnáz ukáže v momentě, kdy mnohokrát slyšené se oblékne do nového kabátku a přitom je výsledek stejně ohromující, jako při držení se základního vzorce. Castaway tuhle minitransformaci zvládli na naprostou jedničku. Suverenita a přirozená grácie rozeného frontmana Maya Petranina se průběžně projevovaly v dynamickém hecování stále celkem zatuhlého, nicméně alespoň zpovzdálí reagujícího publika i pohotovém vtipkování (oslavné „Maťo Ďurinda“ zaznělo po sólu kytaristy Peťo Bulíka). Castaway sází logicky na skladby z prvního alba, proti vystoupení v Hells Bells proházeli jejich pořadí dle albového rozpisu, vynechali i komplexní „Wish You Could Save“, na úkor které došlo tentokrát i na slibované Savatage kousky „Edge Of Thorns“ a na vokálové malování z „Chance“. Kluci si sice po vystoupení stěžovali na ne úplně sladěné vokály, způsobené nepříliš dobře fungujícími odposlechy, ale přisuzoval bych to spíš snaze o naprostou dokonalost než nějakým slyšitelným chybám. Castaway sklidili na závěr po zásluze hodně výrazný ohlas. Profesionální vystoupení s maximem šťávy, v syrovějším podání, ale se stejným nadšením, jako minule. Radost pohledět i poslechnout!
Setlist: Wanting Seed, A Different Place, Letters In The Sand, Castaway, Sanity Embraces, This Integration, Edge Of Thorns, Chance

Ve chvíli, kdy na pódium nastoupili Cruel, jsem si docela výrazně zadělal na oční vadu. Jedno oko přilepené na hodinkách, druhé směrem na pódium. S touhle bandou se zatím (bohužel) úspěšně míjím a z toho mála, co jsem nasál během vystoupení Cruel, můžu zodpovědně prohlásit, že mám co napravovat a dohánět. Marek Neckář už na úvod avizoval, že má pro nás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu (bohužel, jejich obsah jsem se už nestihl dozvědět a tuhle větu píšu proto, že se snad najde nějaký dobrodinec, co mi dodatečně obsah zpráv sdělí) a dále potvrdil i fakt, že nové album Cruel se blíží a mělo by se objevit „na přelomu“. Na přelomu čeho už Marek preventivně, díky neblahým zkušenostem, raději nesdělil a tak doufám, že album, které toužebně vyhlížím už docela dlouhou dobu, je vážně na spadnutí. Pokud se na něm budou dít i další takové věci, jako je úchvatná „Svízel přítula“ se skvělým chorálem, slupnu Cruelu tuhle chystanou pochoutku i s papírem. Z klasiky jsem zaslechl vynikající „Sestřičku“ a pak už, satanžel, jen píšťalku výpravčího na Hlavním nádraží. V každém případě, z toho mála, co jsem měl možnost slyšet, jsou Cruel ve vynikající formě a je vážnou chybou každého, kdo si tuhle kapelu nechá ujít (a nebo se snad v průběhu jejich setu dokonce vypaří).

Co se dělo dál, nemám tušení. Z toho, co jsem slyšel, jsem byl naprosto nadšen. A pokud se v tomhle duchu nesl i zbytek akce, lze jen závidět těm, kteří zůstali.