Report na ELYSEUM napsal redaktor (aa), já jsem se zaměřila na INNER HATE a ELYSIUM.
Příbramské ELYSEUM znám už nějakou dobu, a tak jsem si nemohl nechat ujít jejich vystoupení. Kapela postupem času prošla poměrně rozsáhlými personálními změnami a dnes své skladby interpretuje emotivněji než dřív. Více melodií, harmonické propracovanosti, ale nestala se jako mnoho jiných “smeček” kýčem a její síla se nezměnila. ELYSEUM předvedli velmi zajímavé pojetí metalu inspirovaného symfonickým blackem a mírněji i deathmetalovými postupy. Vyzrálé kompozice plné emocí, v nichž není ani kus “vaty“ a pestrý, prožitý vokál. Všechny motivy na sebe navazovaly naprosto přirozeně. Kapela své skladby totiž “neskládá“, ale tvoří. Hrají zkrátka jinak než vše, co znám, mají zvláštní a neopakovatelný feeling, jsou doslova nezapomenutelní a dle mého názoru a cítění výrazně vystupují nad většinu domácí i světové produkce.
ELYSEUM hráli z poloviny staré, prověřené skladby a z poloviny tvorbu novější. Je to zvláštní, ale v playlistu jsem necítil rozdíl, všechno bylo tak nějak na podobné vlně… I většina kapely byla doslova na jedné vlně… Dali do toho i přes velmi malou návštěvnost koncertu naprosto všechno.
Jak jsem již naznačil, pohráli si s aranžemi, k čemuž výrazně přispěl nový klávesista. Ten člověk má opravdu talent….. Ani tón vedle….. Do kapely přibyla i další kytara, což vnímám jako výrazné pozitivum. Kytary k sobě sednou… Jedna má temnější sametově plný zvuk a druhá skřípavý se značnou porcí výšek. Obě jsou čitelné. Kytarista Luboš při své hře doslova “plul” v hudbě… tohle je nezapomenutelné… Silně prožitý charismatický vokál, bicí elektronické, ale umně naprogramovány, jen lehký podkres, vážně to tam neskutečně sedí! Ano, sedí to tam jak syntetická rytmika v SAMAEL… Jedna z mála kapel, u kterých se mi zdá použití elektronické formy bicích lepší než představa živého bubeníka…
Co na téhle kapele (mimo jiné) miluji je to, že všechny nástroje i vokál jsou podřízeny jednotlivým skladbám, ani v jediné jejich kompozici nenaleznete samoúčelné „mosty“, instrumentální onanie a pseudosóla. Dnes nemám, co vytknout, ano, nechal jsem se unést… Původně jsem chtěl akci “jen” nafotit a nechat report na Ascele, ale to po tomhle koncertě prostě nešlo. ELYSEUM jsou v každém okamžiku geniální.
(aa)
Po naprosto úžasném zážitku, který nám naservírovali ELYSEUM, vtrhli na scénu pražští INNER HATE. Jejich technický death opravdu není můj šálek kávy, hudebně mě vůbec neoslovili. Jejich performace byla pro mě spíše takovým oddechovým časem...
Jako poslední vystoupili východočeští ELYSIUM. Byla jsem na jejich živé vystoupení opravdu moc zvědavá, neboť jsem měla tu čest zrecenzovat jejich výtečné promo.
Již z počátečního jamu bylo poznat, že ELYSIUM jsou muzikantsky vyhraní. Zazněla i známá melodie, že by z Večerníčku Pat a Mat ? :-)
Jejich hudební projev je naprosto vyzrálý, hudebníci vědí naprosto jistě, co dělají. Je z nich cítit sebejistota, která umocňuje opravdovost hráčského umění.
Charismatický vokalista hypnotizoval svým hrdelním výrazem, nenechal se odradit ani "ženským individuem pochybného původu", které ho bez ustání obtěžovalo.
ELYSIUM převedli temně-emotivně-energickou smršť trashe a deathu, vše bylo dokonalé! Formace ELYSEUM a ELYSIUM vytvořili naprosto nevyjádřitelnou kombinaci hudby. Troufám si říci, že se jednalo o nejpůsobivější a nejemocionálnější koncert, který jsme kdy s (aa) zažili. Přestože celkový součet hudebníků zřejmě převyšoval počet návštěvníků, tak to nemělo absolutně žádný vliv na celkový dojem. Všechny molekuly pražského Velvet klubu byly prosyceny tvorbou.
|
