Česká kapela Big Yellow Day vznikla v roku 2005, má již za sebou několik povedených koncertů a nejnověji (no, ono to je již nějakej ten pátek (půlrok) venku) jim přibylo na kontu i demo s názvem Cabin Cancer.
Když se mi prvně dostalo do rukou, koukal jsem na cedeso, resp. na booklet s hrůzou. Nějaká rozpláclá oranžová fotka z metra....co to je?... No netrvalo dlouho a všimnul jsem si, že na druhé straně bookletu je nějak moc, řekněme, „aziatů“... Aha, a již mně došlo, že to bude mít nějakou souvislost s názvem kapely. Tak koukám na zadní stranu, a tam se na mě hezky usmívají členové kapely. A hele, tady je i logo. Ty jo, ono je i na přední straně. Co to ale je? Vypadá to jako nějakej hybrid Zerga a masožravé kytky. Asi to bude nějaká japonská okrasní rostlina. Tolik zajímavých zážitků, a to jsem ještě ani nevyndal cedeso z obalu.
A tak jsem už zhrozenej nebyl a čekal jsem další překvapení, a nějakej, povězme, klíč, který rozluští, proč ti aziati, proč yellow day...teda hlavně to yellow...no a proč metro a tak. Tak pouštím CD. A najednou: BUM... Jako pecka z kulometu. Šílený riff rozběhnuvší se v deathmetalové šílenství... Cabin cancer. První skladba. Po skvělém, přímo avantgardním (v death-grindovém slova smyslu), riffu utlumuje prvotné překvapení slabší, klidnějši, „intermezzo“, ale pak se skladba hned vrací zpátky do původního běsnění. Neuvěřitelné, říkam si. Tohle vymysleli u nás? Pak mi to zpětně docela fakt připadalo jako melodie (no melodie) inspirovaná nějakými japonskými šílenostmi a začal jsem věřit tomu obalu.
Druhá skladba, Dr.Panzerfaust. Velice příjemně vystupňovaný úvod se překvapivě přehupne do nečekaně tvrdé pasáže, která pokračuje v šíleném, přímo originálním, stylu a nepolevuje ani po zábavné kytarové vyhrávce.
Enemy of my enemy. Třetí skladba, opět s válečným tématem. Pořád ďábelské tempo, neuvěřitelné hudební i nehudební motivy. Začínám si ale říkat, jestli to není samoúčelné vytváření kuriozního, absurdního, stylu. ...ty jo...s**u na to. I kdyby to tak bylo, tohle je fakt úlet. Moje nejoblíbenějši skladba z dema.
Poslední, čtvrtá demoskladba, Okinawa. Je to zajímavé, ale konec má nazačáku. To je asi nejlepší pasáž ze skladby. I když je skladba chytlavá pro svoje sakadické tempo a jednoduchý refrénový text -Okinawa Okinawa Okinawa, mně moc nenadchla a příjde mi spíše slabší, než předešlé kousky.
Co se týče textů skladeb, nějak se mi k hudbě samotné nehodí. Ono je to nakonec možná pozitivum, že kvůli klasickému hrdelnímu vokálu jim není rozumět. Všechny mají podivný válečný motivy. Já si zpočátku myslel, že Cabin cancer bude, dle obrázku na bookletu, píseň o pravidených, neskutečných mačkanicích na lince metra B. A ono je to nakonec o ponorce? A pak dál Panzerfaust, Enemy, Okinawa... Pořád je cítit donekonečna omílenou druhou světovou válku. Je to úmysl kapely? Je to původní myšlenka? Nebo jen nejaká halucinace? Bohužel nevím... Taky je možné, že všechno hezky do sebe zapadá, jen tomu jaksi nerozumím.
Konečný dojem z celého projektu je ale spíše pozitivní, lehce nadprůměrný. Veliké plus je za dodání originality do již poněkud usínajícího žánru. Myslím, že když to „žluťáskům“ bude pořád hrát takhle dobře, máme se ještě na co těšit.
|
